Chci se zeptat..
Kdesi kdysi mi kdosi vyprávěl pozoruhodnou teorii, že sen je jen jakýsi další paralelní svět, kde se duše setkávají, povídají si, provádí spolu různá alotria a vůbec žijí. Jestli to je opravdu tak, to nevím. Ale pokud to je pravda, pak bych se měla vtomto našem lidském hmotném světě před některými lidmi řádně pýřit a stejně tak oni přede mnou. (Věřte tomu nebo ne, jsou lidé, kteří mně znají a chápou, vy ostatní přijměte, prosím mou omluvu.
Posedlí sexem?
…jako anekdota snad, ale ve skutečnosti. Kdepak, realita je téměř u každého zkoumaného pokusného objektu diametrálně odlišná. Zprovedených průzkumů (tedy z vyprávění – vlastní zkušenosti jsou vtéto otázce kničemu) bylo zkonstatováno, že devět a půl zdeseti sledovaných případů stráví 99% svého času od změny hlasu vpubertálním věku do změny hlasu ve věku stařeckém přemítáním, kde, jak, ským a kde potom a jak a ským posléze.
A důvod.
Je tohle fér?
Narodila se holčička a svým příchodem přinesla svým rodičům mnoho radosti. Každý jí říkal, jak hezoučké jsou její naducané tvářičky, roztomile buclaté ručičky a vůbec jak je celá překrásná. A holčička rostla jako zvody, stala se zní malá slečna, pak větší slečna, až byla úplně veliká. Ale jak vyrůstala, přestali jí lidé říkat, že je hezoučká, a přestala i být pro ně roztomiloučká a už vůbec ne překrásná.
K čemu to všechno bylo?
Bylo nebylo, byla jedna malá vesnice, vlastně vesnička, protože vní byly jen tři domy. A vkaždém domě bydlel jeden človík. A protože to byli človíci moderní, zakoupili sobě televizní přijímač, aby se podívali, co dělají lidé vjiných vesničkách. A hele, lidé vostatních vesnicích hráli hru a podle toho, jak se pro ni každý z lidí bral, vypadalo to na velmi zajímavou, napínavou, legrační a hlavně zábavnou hru.
Jistota x láska
Kdo ji nemá zoufale po ní touží, i když by to třeba nikdy ani za nic a nikomu nepřiznal.
A pak, když už ji konečně získá, je šťastný - alespoň po nějaký čas.
A když tenhle čas uplyne.
Ztratí ji.
O beránkovi pro malého prince
Bylo nebylo, byla jedna louka, na které rostla travička nejšťavnatější na celém světě a tekl přes ní potůček stou nejsladší vodičkou na celém světě.
Na celém světě. To snad ne.
Tak dobře, ne na celém světě pro nás, ale určitě na celém světě pro malého beránka se zářivě býlím huňatým kožíškem, který na téhle louce žil.
O úžasu
O slunci, které se opírá do zdi, bílé jako sníh
O úlevném chladu stínu pod klenbou podloubí
O čistotě, pořádku, poklidu tohoto místa
O tetelícím se vánku, který se hravě prohání mezi sloupy kolem vnitřní zahrady
Život v životě
Člověk se snad až příliš nechává ovlivnit svými emocemi, ale je vůbec dobré mít emoce. Proč nebo pro koho musím cítit. Pro sebe. Moje pocity jsou pro mě pouze zdrojem vnitřního neklidu a napětí, moje pocity mně vyvádějí zrovnováhy.
Člověk a hyena
Pán tvorstva. takhle člověk se samolibým pomlaskáváním nazývá sám sebe. A stejným samolibým dechem odsuzuje některé své “poddané” pro jejich přirozené chování. Tak například hyena.
Závist
…nejmenovaný spisovatel, -
ostatně všiml si někdy někdo, že nejmenovaní jsou hned po neznámých včele sneznámým vojínem ti nejproduktivnější, nejviditelnější, nejoslavovanější a tedy i nejznámější.
- ale zpět ksice nejmenovanému nicméně docela známému tvůrčímu spisovateli, jehož velkým snem bylo, po rozsáhlém a vyčerpávajícím díle ryze vědeckém, a sice velmi hutném to svazku zasvěcujícího čtenáře do tajů rodinného života škrkavky dětské, proniknout i na pole literatury oddechové, lehké a …. ano zde si to můžeme prozradit, zplodit i dílko suměleckou hodnotou a to fejeton. Zejména po nedělním obědě věnoval se pionýr světa beletristického libým představám zvláštního fejetonistického vydání celokrajských či snad celostátních listů - to podle toho zda kobědu byla husa či pouze kachna.
Nadpřirozeno?
Nadpřirozeno.
Logicky. no dobře, logika vmém případě není to správné slovo, takže jinak… čistě analytickým pohledem může nezaujatý pozorovatel konstatovat, že se bude patrně jednat o cosi nacházející se kdesi nad jakýmsi přirozenem.
Avšak.
Úvaha
Existenciální… existenciálnost. miluji slovo obsahující „xistenc“. Samotná libozvukost tohoto seskupení hlásek mně uvádí vblažené snění….
Ale pardon, to patří jinam.