jsi
Jsi můj sen
má rudá růže
dáváš víc než vzít si můžeš.
Kdybych napsat jednou směla,
Meum mel
Neloučím se a nezhasínám,
úsměvem jako med,
ti včerejšek připomínám.
Neloučím se, ještě nekončí svět,
Mea vita
Dej mi své oči
a já ti dám hlas,
dej mi svou lásku
já zastavím čas.
for Men
Konečky prstů hladíš mou duši,
z konečků řas mi slíbáváš stesk.
Tvým vlhkým rtům líbání sluší,
a vášeň tvým očím dodává lesk.
Vzkaz
Na orosené zrcadlo,
píšu vzkaz tvým očím,
to co mne právě napadlo,
to po čem dlouho toužím.
Zdáš se
Přikrade se tiše a neklepe na dveře,
dechem noci píše a vítr cituje.
Má tvé modré oči a ruce, nos i rty,
stále se kolem točí, mizí až svítáním.
Mon ami
Stále usínám,stále se budím,
stále umírám, stále se rodím,
stále nacházím, stále ztrácím,
stále jdu v před a přece se vracím.
Cher ami
Chtěla jsem napsat encykliku o lásce.
Napsáno při mé památce,
by znělo věnování.
Napsat však mohu pouze epitaf.
Mon cher
Ledovými prsty sahá na mne stín,
halím se do jeho sedavých křídel.
Ledová tříšť koluje v mých žilách,
vidím tak ostře jak nikdy dřív.
O bytostech nekonvenčních a lidech nesourodých
Co myslíte,že hraje nejdůležitější roli v otázkách těchto vstahů. Vstahů pouze milostných. Proč lidé tak skrývají své vstahy, o nichž si myslí, že by je společnost, v horším případě zastoupená rodiči, nepochopila.
Hraje věk důležitou roli.
Pamflet o Církvi našich předků jež byla zástupcem Boha na zemi
Líbej prach, jsou to tví předkové, vzívej nebesa, sídlí zam bohové, jen dále od Židů, jsou Ježíše vrahové. Jen v Bohu najdeš svou útěchu, kup si včas odpustky, zbavíš se tak hříchu. Peníza a dábel jsou z jednoho pelechu. Upalte čarodějnici, krásně bude hořet její šat, pojďte se věřící pohledem pokochat.
Pohádka o zmoudření dokonalého muže
Abych se vám představil. Jsem mladý, úspěšný a prý i hezký muž. Vysoký, štíhlý, se světlými krátce střiženými vlasy a našedlýma očima. Nosím drahé boty a na míru šité obleky a košile a mým životem je moje práce.
Domine
Ohlédnu se po svém stínu,
zahodímtvou kopretinu
a po paprsku a chladném jase,
vyšplhám se až k terase,
Balada pro Romea
Jednou v noci do mého otevřeného okna tiše vklouzl stín.
Byl to sen, který mne provází už řadu let.
Tenkrát přišel a ani neměl konkrétní podobu.
Byl neurčitý a já vůbec netušila, žetě jednou potkám.
Pro Vanno po Anno ať už je kdekoli
Cválá a prameny hřívy má rozevláté,
cesta kopyty duní a slunce je rozesmáté.
napína svaly, běží
a země jí u nohou leží.
Velké er
Prosím Tě líbej mne na rty a na víčka,
prosím Tě miluj mne po tmě i při svíčkách,
prosím Tě buď se mnou, když přichází svítání,
samota přetěžká ulpívá na skráních.
Mare Nostrum
Trosky minulosti měním v potrhanou budoucnost.
Část té skládačky mi chybí.
Kousky které mám jsou černé.
Sestav obraz pestrý z nich.
Vyznání
Chtěla bych tě líbat na víčka,
vnímat tvé paže a lásku v chviličkách
Chtěla bych tě líbat na ústa,
cítít tvou chuť a nikdy už neustat.
Zrádná víla
Bledá vílo s hvězdnou nití
vzdálená lehkost již v prstech držíš
měkce a pružně dvě spolu proplétáš
aby se znova každá sama proměnily v prašnou zář,
Ergo nomen
Výkřiky zmatených končí tichem
a já jim nerozumím, ačkoli jou mé vlastní.
Nutí mne přemýšlet nad sebou
a to mne děsí.
Květ noci
Zvednu růži jako kámen,tmavé lístky okvětní. Zvednu růži, nebe, plamen,záře noci obětní.
Vdechnu vůni růže plané,její obraz zabolí. Tahle vůně, znám ji ze snů,možná můj svět pozmění.
Leones
Čtu tvoje stopy vkrajině zalité mlhou,
bílý závoj halí cestu po níž všichni jdeme.
Jen chuť jeřabin zbyla po polibcích deště.
A hluk kroků tlumí mlha.
Ztracená
Tmavými podchody kráčejí opuštěné duše. Tiše míjejí své vlastní životy tak jako mi ty jejich.
Ospalým předměstím bloudí stíny zatracených milenců a toulaví psi. Vyjí na měsíc svou vlastni zoufalost.
bez názvu
Chladná a vzdálená,
jak skála ve větru,
se potácíš krajinou
bez hran a bez směrů.