A pro Kurta bych taky občas umřel…
Znáte je. Jsou všude.
Andělský oči, úsměv ďábla
a rajcovně si topí prsa vpentagramech.
Slzy jak symbol citu pro Palacha.
Než poděláme první podvlíkačky
Medvídka vpodpaží,
jdeme světem
najít a střežit svatý busty.
Jestli nás naserou, kulometem
Piš, piš, piš...
Zmuchlaný dopisy.
pod peřinou.
Grafoman zůstává
tvoji vinou.
Inzerátek pro Louny
Kdo jste zLoun, Žatce a okolí… zdá se mi, že to tu docela málo (literárně) žije.
Přihlaste se mi prosím do zpráv a něco stím vymyslíme.
Autorský čtení a tak.
Děkuju.
Spí měsíc
Bosí seno šlapem ke dnu.
Ke dni, k zítřku, proklatých…
A tmou tuším lesklé boky.
Ke dni, kzítřku, pro otroky
Šetři na rukáv
Dva rubly za tvou křehkou duši
satane střez se našich hlav.
My nejsme, lidsky, jednoduší…
Ať peklo vzemi lecos tuší,
Třesky plesky
Rezavým perem bez tuše
píšu ti vzkazy napříč bytem.
Asrdci na kříž nepřibitém
marně a přec rád pouštím desky.
Životabudič tlakoměrný
Život spí jak izobara při konstantním tlaku
možná jenom lehce, zjara,
po bodnutí od komára,
zahne z kopce. aku
K vodě...
Na dně, krepem polepená,
vyvolává cizí jména.
A dálky ji slyší… odejdou.
A všechno je blízko.
Nevinná
Na prstýnku navlečená
…tiše usíná.
Jedna zmnoha lásek
nejtišší má hlásek.
Přeplouvat pouště
Linie tenké jako slída,
plazí se pískem jako hmyz.
Nevěra víru vnoci střídá
a láska, velký kompromis,
Pět set tisíc a půl hlavy
Pět set tisíc a půl hlavy
za branami ráje…
Kují plány, boří stavy.
Chinin vmalém do potravy.
Létat racky
Zase vidím létat racky tobě na řasách.
Každý pohled… jeden kus.
Sítě jsou však nízko.
Podlétnout je prosím zkus
Do pekel
Zpříruček nikdy nevyčteme,
jak přežít život do smrti.
Do prsou krví zapíšeme,
až lebkou červi zavrtí…
Osud a čas
Vkamenech vtisklý, lišejníkem,
stojí a hledí do dáli.
Čas je tím božím kameníkem,
jenž tesá osud do skály.
Hrotem
Pod svícnem čeká pěkně skryta.
Duše ač mozkem trilobita,
přesto si hraje silou rezi
rozteklé časem do pavézy.
Na kříži
Na plátně, na zdi, na kříži…
Visím a zpívám smutně.
Radost mi cestu nezkříží,
písničku moji utne.
Bitva s osudem
Jít spolu sproudem živé řeky.
Mrtvou už nechci, a tak vzteky
pobíhám kolem hladiny.
A volám duchy temných nocí,
Mrazivá
Slova si hrají na ozvěnu,
když noční doba žádá změnu.
Ukázat ledu svoji vinu…
Probořit. Zavést na mělčinu.
Chůze (ne)jarem
Když Luna pláče do nebes
a hvězdy nesou smutné vzkazy.
Pochmurné písně zítřka… dnes.
Akátům květy trhá bez.
Protni vzduch
Dny se valí ze severu
a tma chytá barvy téru.
Zdálek proudí chtivá mračna
jak příšera krvelačná…
Smrti čas
Nehnít vdíře plné parazitů.
Vdobré víře…
bez duše a citu.
Zašívám si tržné rány
Dětem
Katakomby ranních pláčů
dětem vryli do koláčů.
Ony za to trpí hlady.
Dospělí jim chtějí lhát.
Žijem pro spásu
Za čest, jíž jsme neutekli.
Za předsudky, planý zmar.
Odhazujem zbraně
. vzteklí
Člověk
Člověk vředem
na pokraji slávy,
brontosaurus bez myšlenek.
Vnitřnosti, co znají venek
Leť
Měsíc září na tvou krásu,
hladit dlaní po atlasu…
moje krutá daň.
Báseň vrytá do Parnasu
Diabolka
Až pokreslim všechny tácky vhospodě,
rozběhnu se ktobě po vodě.
Raketovym člunem
projdu tvojím lůnem.
Mlčet do ticha
Nebuď smutná vílo,
když náš život bílo
náhle obklopí.
Na smutek je brzy.
Kolem skal
Zapomenout na tmu,
letět do světla
a na dlaních netopýry
hýčkat jako důkaz víry,
Co se stane?
Co se stane sbásní, když se nedopíše.
Zmizí vsněti veršů kdesi vodpadu.
Nebo tajně žije skrytá do své skrýše
Mlčky pláče a pozvolna, tiše… kdesi zezadu…
Slova
Žiju ze snů, z malých přání. Dýchám věty po slovech. Proč mi někdo nezabráníutnout, tečkou jako zbraní,myšlenku, co tají dech. A tak trávím život v kleče.
Hledal jsem duši
Hledal jsem duši,
našel vzdor…
A ti, co tuší,
zmizli vpoloprázdnu.
Póly
Trávou jdem, když moře vdálce šílí
Tolik bílí.
jako stěny.
Póly sněhem obestřeny.
Malá klaviatura
Shudbou klavíru
věřím na víru.
Malé světlo vstínu
hledá cestu ven.
Nevzývám bohy
Nevzývám bohy kdesi shora.
Vzpomínám, tiše,
na Pektora,
jak nechal lehce
Malá lživá
Lež, ta špína mezi zuby,
někde hladí, jinde hubí
scitem plenitele.
Jako krev, co ze lsti plivem,
Pro talenty
Kampak stěmi, kteří neobstáli.
Beznadějně
naděje se báli.
Kam se podějí.
Spiro, ergo sum
Jsme trnem voku inkvizice
a strach náš doyen.
Když cení zuby jako lvice,
to smrt, jeho sestřenice,
Píseň padlé subrety
Vzpomínky jsou krajka špinavá a černá.
Prosvítají chvíle, kdy jsem byla věrná.
Věrná od svítání do šera.
To vzpomínka, ta hnusná příšera
Kde asi skončim...
Až mi jednou chlápek vchlupatym
zdola škubne silně za paty.
A já vzáři nebeského reflektoru
zmizím vdíře někam směrem dolu.
1000 tváří lásky
1000 tváří lásky
Jednou se zdá jako růže
na paloučku,
poletuješ, jako motýl
Zombie
Polapená svými zvyky,
utopená okamžiky
citu…
Volá, vzývá Archanděla,
Slib
Slib se rodí zpropůjčených slůvek,
první léta zmizí na ostrůvek
ukryt vsaténu.
Až dospěje do správného věku,
Na zmuchlaný papír
K čemu mi je, že jsem básníkem
štěstí nenosím…
Nálada jak černá šmouha
…v duši stín.
Jako kočka s myší...
Jako myšku vtemném koutě
city klidně rozšlapou Tě
a pak zahodí.
Slzy tečou po papíře,
Paralelní svět
Zase ztebe chytám
bolest do dlaní.
Dotyk plný něhy,
pohled od laní.
Velorexem
Trhám asfalt velorexem,
moc se za to nestydim.
Sautem nebo prvnim sexem
netrápim se. …uvidim.
Srdíčka z papíru
Snažil jsem se včera
na kus papíru
namalovat srdce
tobě na míru.
Sny bych zakázal...
Jako oka svetru,
slova z dívčí viny,
bariéra větru,
propast pro laviny.
Cesta za katem
Kdo probudí dívku spící.
Dlaně seplé na hrudi.
Život zhasli jako svíci,
. jen to zastudí
Cesta do pekel
Jednoho dne dám si nohy na stůl
nebudu už hodnej blbeček
bez cenzury, bez škrtání
. píšu bez teček
Srdce
Srdce je jak dýka,
která světu říká
teď. teď. žiju.
nemám z toho strach.
Posloucháš?
Posloucháš. Šumí listí…
Na stromech jsou ptáci
Vítr jejich peří čistí
A vdálce se ztrácí
Cestování za tvou vůní
Cestování za tvou vůní
Za horizont všedních dnů
Vertikály věčnosti
Vypravím se, půjdu dál
Destruktivní píseň radikálního stoupence hnutí pro rozvoj lidstva
Skoncoval jsem se špatnými stavy
odteď budu sjednocovat davy
demonstrace ovládly mý tělo
zemřít vmase, to by se mi chtělo
Smutnokámen
smutné tváře bloudí světem
zuby vboji svlastním retem
zahryzlé jak bezpráví
jak převzít moc kulometem
Velké x Malé
Velké myšlenky napadají velké lidi
velké lidi straší malé věci
malé věci se bojí velkých
. a ty velké věci.
Moderní svět
Dnešní doba nepřeje moc citu
lidi se krčí v panelovém bytu
radši se nehýbou, ať se nezřítí
. to proto nic necítí.
Déšť
prší…
kapky poletují po římse
prší…
a já neúnavně dvořím se
Červená knihovna
Voda hučí v trubkách od topení
mouchy bzučí líně
a já myslím na to utrpení
co žije v tvým klíně
Já a tvoje fotky
Dívám se na tebe každý večer
sním o tobě každou noc
směji se do tvých očí
. jsou chladné
Smrt za pokrok
Vytáh jsem z půdy starýho Konsula
prach z kláves tiše stírám
věda se rychle kupředu pohnula
a tak na ten vrak zírám
Lásko......vrať se
Píšu básně, krájím slova
nenasytně, zas a znova
doufám, že se vrátíš zpátky
ale život je tak krátký
Výčitka
Slunce bledne
žaluzie tvoří na zdech piktogramy
ptáci výhružně klovou
a zahrada děsu slídí v šeru.
Jen se nebát
Zář noci svítí v deních tmách
chameleón bledne závistí
Jeskyňky porcují Smolíčka
a vyhublými prstíky rajcovně ďloubají
Vločka
Vločka spadla na tvůj klín
chladná a temná jako stín
bílé páry stoupají
z místa,
Vzpomínám
Nemám zájem o politické básně
o příslušnost k straně v senátu
o tom nerad vedu debatu
vždyť i bez nich by bylo krásně
Hodně Inteligentní Virus
Velkej strach,
je to životní krach.
Sám a sám svůj život
prohrávám
Replika
Nad zemí je klid, trocha hudby z bytu
To dole je dýza v atomovym krytu
Já vím, že nejsem diskofilní typ
Mam rád hezký holky, a zrovna je strip
Školní lavice
Dřevěná deska
dvě strany plné vzkazů
inzeráty nestíhám už luštit
nápisy různých barev
Čekání na lásku
Plameny šlehají, domy se boří
To já se nesnažím hasit, co hoří
Ale jen marně, pořád jsem sám
Takhle tu čekat, vždyť rád tě mám
Noc
Těžká je cesta domů,
a člověk neví kudy kam.
Těžká je cesta domů
ale já nejsem smutnej
Pokosené Květy
Kolik nám ještě zbývá dní
a posledních hodin.
Kdy odbije ta poslední,
co rozdělí chod rodin
Život je boj
Zkrvavený ruce padaj kzemi
Vojáci padlí na růže
A ten nejsilnější mezi všemi
Už dávno dýchat nemůže
Navždycky
Nikdy jsem neřek, nikdy, fakticky,
to slovo něco jako navždycky.
Zní to tak dlouze, stále napořád,
musí ti stačit prostě mám tě rád.