Je suis malade - Ztracená
On mě objal a já se rozplynula. Ztracená vtemnotách vlastní mysli, nalezla jsem smysl všeho. Svět kolem se točí a tančí, nemůžu ho zastavit. Kolikrát jsem na kolenou prosila.
Smířená
Po polštáři tančí paprsek světla,
lampa měkce svítí do noci
a já, trochu veselá a skoro živá,
bloudím zpět k tobě.
Poslední výčitka
Čekám na zprávu jako na spasení, kam jsem dala oči, ty klidně sedíš a směješ se mi a já pořád čekám. Mám strach ze zítřka i ze včerejška, bojím se sama sebe i tebe, bojím se, co přijde, ale ty mě obejmeš a já můžu zas na chvíli zapomenout.
Čekám na tebe tiše, poslušně, nic jiného mi už nezbývá, kolem mě žije město a já můžu pořád jenom čekat. Chce se mi křičet, chce se mi brečet, ale na nic ztoho už nemám sílu, jsem otupělá zvěčné samoty a už se ani nezvednu, ale pak přijdeš ty a já vím, že můžu zase na chvíli žít.
Pět švestek
Trochu smutná a trochu veselá, rozmrzelá zpodzimního deště, sedím vteple domova a přitom jsem ve škole, protože domov si nosím vtašce ssebou spolu spytlíkem švestek. Studené ruce se navzájem objímají, já je pozoruju jakoby zdaleka a čekám, až se pevně propletou a já už nebudu moci psát. Šíření komunismu zRuska a nepřátelský kapitalismus západu a my, vnaší milé maličké vlasti, nevíme, kam dřív skočit a komu se dřív zavděčit.
Spláču nad výdělkem, neboť nedávám pozor, když bych měla, a všímám si věcí podružných, jako třeba kytky vjejích vlasech a chvění vzelených očích.
Babí léto
Podnapilý večer zpívá
o nás dvou a tichu.
Ještě pořád jsem živá
a na lásku nevěřím.
Maminko, neboj se
Vyvržená jak kus těla na trhu,
vnitřnosti vyrvané a rozhozené do davu,
dávám své maso na odiv,
čekám na kupce nebo na supy,
Nevkus o půl třetí ráno
Cizí kroky na chodbě,
skvrna na stěně – rozpíjí se,
únava, ospalost, nechuť.
Tříštící se sklo v pokoji,
Teatrální monology půlnoční
Žvaním vhorečce, třesu se zimnicí, nehty zarývám do obnaženého masa a prosím červy, co žerou mozek, aby se, živeni hnilobou, konečně rozmnožili a rozežrali také plíce, játra i ledviny a všechny další kusy tkáně, jež, tvoříce mou ulitu nonsensu, rozkládají se pomaleji než to, co měly původně chránit.
Odpovědí je mi mlčení. Když je toho třeba nejvíce, slov se nedostává. Křičíc, abych přehlušila ticho, potácím se sem a tam, bez očekávání výsledku, bez výchozí příčiny.
Večerní blues pro sklenku od vína
Uhasí cigaretu vpopelníku ležícím na poškrábaném pianu, pokládá kostnaté roztřesené prsty na klaviaturu a nechává je znovu se rozeběhnout. Po kolikáté už. Neví. Snad poprvé, posté, po tisící, naposled.
Ranní setkání
Vstaň a dotkni se nekonečna,
stačí jen natáhnout ruku.
Že ho nevidíš. Je přímo před tebou.
Otevři oči, dívej se.
Confiteor
Modrý dým a noc jako svědek,
opiový tanec Tajemství sPoznáním;
tišící možnost definitivna,
popírajíc všechny důkazy,
Stojím na pokraji (volné asociace)
Stojím na pokraji jako vyhasínající hvězda vtichu noci hudba zgramofonu cigarety červený dým smích a křik pláč zoufalý pláč ona tam vešla a pak bylo po všem svět se zhroutil hvězda se propadla sama do sebe vznikla černá díra konec pro všechny konec všem prý všem budujeme socialismus oranžová a modrá stojí proti sobě nesmyslně smyslně se steskem pohybují se její ňadra vrytmu metronomu tančí nade mnou zpívá oči pláčou rtěnka všude kolem rozlité víno a spousta střepů špinavá podlaha neony zelené paprsky oslepují já neslyším a srdce tluče samo vtemném prostoru jen pár skleniček na baru plavovláska vminisukni a vůně kvetoucí lípy mušky všude kolem a zápach hnijící trávy vyvolává úzkost kulatá růžová spása nekonečný kolotoč barev troubení na přechodu pro chodce pravidelný tikot hodinky a biologické hodiny blíží se konec a všichni stojíme na pokraji.
Jarní odpoledne (Návod k upotřebení)
Jdi do středu křižovatky
během dopravní špičky,
zmateně se dívej na auta
a nadávej na řidiče.
Schovávaná (Nicotná elegie)
Možná,
anebo taky ne,
bude svítit stejné slunce i tam,
odkud utíkám a zároveň se vracím.
Melancholie (Návod k upotřebení)
Otevři okno dokořán,
lehni si pod něj na zem,
zavři oči a tiše plač.
Až tvoje slzy naplní
Sonet pro Penny
Zas vstává jak Fénix z popela,
nevadí, jak hluboko klesla,
trochu smutná a trochu i dospělá,
jen kapku hořkosti do smíchu vnesla.
Vězeň ve svém pokoji
Vězeň ve svém pokoji,
vězeň, co může odejít
a přece zůstává.
Sladká pachuť šera,
Dým ve tmě
Černá ironie nekonečna,
tepe, pulzuje,
v pravidelném rytmu dechu,
spoutaná.