Anděl strážný
ANDĚL STRÁŽNÝ
Zlatavý vodopád hladí ti ramena
líbá tě slunce
když v měsíční noc se topila,
Andělé
ANDĚLÉ
Mezi stěnami
bílými jak slunce zář
smutní andělé spoutaní
Bez smyslu
BEZ SMYSLU
Vnáruči bohů jak dřevěná loutka
srdce i duši, vše ti vzali,
zbylo jen tělo, prázdná schránka
Bloudíce
BLOUDÍCE
Temné kouty, prázdná místa vdavu
vida jen smutek, plačící oblohu
když vítr líbá mu tvář
Bloudíce tmou
BLOUDÍCE TMOU
Sedím tady
obklopená tmou
kolem mě bludičky
Bohnice 3
Bohnice 3
A jsem tu za,posrané Bohnice. Co jsem koomu zaseudělala. Nevím, na co jsem zase myslela,ale ty léky byly tak lákavý. prostě jsem neodolala.
Co jsem
CO JSEM.
Život mě míjí
jako já míjím davy
vše se mi pod rukama hroutí
Co láskou zveme
CO LÁSKOU ZVEME
Mrak na duši tvé,
jak růže mrtvé,
zakrývají světlo dní
Podzimní chemie
PODZIMNÍ CHEMIE
Je zas podzim
venku fouká
a já „cože prosim“
Matko
MATKO
Co jsem to proved
matko, podívej
prohrál jsem boj, co jsem ved
Alkoholik
ALKOHOLIK
Ráno vstáváš
a hlava ti jde kolem
loka si dáváš
Můj život 2
Na pavilonu 3 vBohnicích jsem strávila 5 týdnů, předtím jsem byla na pavilonu 23 a ještě předtím (vestavu „jsem totálně pod Rivotrilem a jediné co dokážu je mručet a slintat“) na 27, tom slavném Neklidu. Ne že bych byla problémový pacient, ale recidiva se prostě trestá a já tu byla už podruhé. Tentokrát to byly léky. Lépe řečeno koktejl antidepresiv, Zyprexy a dvouflaštiček Rivotrilu.
Můj život 1
Můj život je pěkně na hovno. Možná si tuhle větu častokrát opakujete i vy, ale věřte mi, tak na hovno, jako ten můj snad už ani být nemůže. Sedím u jídelního stolu u nás doma. Táta smamkou a skoro čtyř letou ségrou zrovna svačí závin a já naproti nim jen tak sedím.
Krev není voda
KREV NENÍ VODA
Přemítám nad životem a smrtí
nad tím, co je a co mohlo být
když vidím, jak čas letí
Smrt
SMRT
Už je to zase tady, ten známý pocit že stojím úplně za nic, že život stojí úplně za nic. Snažím se najít smysl, ale je to jako bych tápala vtemnotách. Včera jsem se bavila státou, přijel za mnou a šli jsme na procházku kfarmě. Přitom mi “promlouval do duše“.
Hvězdy třpyt
HVĚZDY TŘPYT
Pojď ke mně, hvězdičko,
sejdi ke mně dolů
pohlaď mi srdíčko
Bohnice 2
BOHNICE 2
A je to tu zase. Znova ležím vté stejné posteli a dívám se na ten stejný popraskaný strop. Opět jsem označkována jako pes a jako náhubek slouží mříže na oknech. Nechápu to, popravdě nechápu všechno, co se stalo potom, co jsem se předávkovala Rivotrilem a málem se udusila.
Na dobrou noc
NA DOBROU NOC
Až v temnotě koupat se bude den,
až slunce na dobrou noc pohladí zem,
mně zdát se bude temný sen.
Nejím, jím
NEJÍM, JÍM
Nedokážu to, ač si vždycky říkám: Jo, to bude dobrý, příště si prostě dám větší porci, o jeden plátek chleba navíc…Ale ne, prostě to nejde. Jakmile totiž dojde na již zmíněné jídlo, prostě už jenom představa, že pozřu byť i o jeden kousanec víc než normálně, jímá mě hysterie. Jsem jak malé dítě, co se vzteká. Ale vlastně mám hrozný strach.
Kantovy formy poznání
KANTOVY FORMY POZNÁNÍ
Skládám se včase a prostoru
zpracovávám jevy
co útočí na závity rozumu
Noční ptáčata
NOČNÍ PTÁČATA
Když Slunce šlo spát
a hvězdami nebe přikrylo se vháv
do zčernalých ulic vzlétla vzhůru
Obklopen temnotou
OBKLOPEN TEMNOTOU
Nicota mě objímá
propadám té hloubce
pod povrch, měsíčním krajinách
Zdravím
ZDRAVÍM
Padla na mě tíha
za očima jen temno
a hrdlem protéká mi vodka
Válka lstí
VÁLKA LSTÍ
Až zmlkne poslední světlo denní,
až v temnotě utopí se noc,
já povím ti příběh o válce lstí,
Roztříštěná
ROZTŘÍŠTĚNÁ
Schizofrenie(z řeckého schizein – rozštěp a phren – mysl) je závažné duševní onemocnění charakterizováno „rozštěpem“ různých psychických funkcí. Odbornou literaturou je schizofrenie popisována jakoduševní poruchacharakteristická selháváním myšlenkových procesů a sníženou schopností vnímat emoce a reagovat na ně. Nejběžněji se projevujesluchovými halucinacemi,paranoidnímiči bizarnímibludynebozmatenou řečí a myšlením. To mi ale nikdo říkat nemusel, příznaky jsem totiž dostatečně pocítila na vlastní kůži.
Noční můry
NOČNÍ MŮRY
Slyším jejich dech
líbají mě na krk
srdce dává se vběh
Ptáče
PTÁČE
Temné řečiště kane ti zlící
hořké jak kulička pepře
tak si ji vychutnej, tak ryzí
Řežu se
ŘEŽU SE
Řežu se. Musím, nemůžu bez toho být, žít nebo jakkoliv existovat. Je mi špatně, tak hrozně, že si to jen málokdo dokáže představit. Na umření.
Polibky noci
POLIBKY NOCI
POLIBKY
Vroucí doteky na studeném těle,
víčka ti už nerozevřou,
Démoni
DÉMONI
Na hrudi sedí mi noční děs
nestvůra zhlubin pekel
šklebí se na mě srukama vpěst
Kdo mi na víčka položil dva balvany
Kdo mi na víčka položil dva balvany, tak těžké, chladné jako ztemnělý nemocniční pokoj ozimním dnu. Cítím se tak unavená, nechávám okna do duše uzavřená okolnímu světu. Nezvládám je pořádně otevřít, nemám na to sílu. Mám pocit, že mi chybí vzduch, jsem tu zavřená jako vkopce…bez možnosti úniku.
Mé světlo v temnotách
MÉ SVĚTLO V TEMNOTÁCH
Mlha teď kryje mi zrak,
mysl mou objal temný mrak,
co spočinul v těle mém,
On
Když se poprvé objevil, ležela sama ve své posteli a muchlala tak čerstvě vyprané fialové povlečení. Byl podzim, venku foukal studený vítr a obloha byla zamračená ztoho neveselého počasí obestírající okolní svět. Stíny objímaly okolní baráky, vpokoji se rozpínala tma, ale ona stejně dál ležela bez hnutí na posteli napůl vysvlečená, neměla sílu dokončit ani tuhle jednoduchou činnost. Stejně jako cokoliv jiného, bylo i tohle zrovna příliš náročné.
Samota
SAMOTA
Hlavou se mi honí myriáda myšlenek, ale já nedokážu uchopit ani jednu. Vidím vše jako obraz ve vodní hladině. Ta voda je neklidná, obraz se vlní a vše se hýbá spolu sním. Je tu moc světla, všude jsou lidé, je jich moc.
Andělé
ANDĚLÉ
Mezi stěnami
bílými jak slunce zář
smutní andělé spoutaní
Bez smyslu
BEZ SMYSLU
Vnáruči bohů jak dřevěná loutka
srdce i duši, vše ti vzali,
zbylo jen tělo, prázdná schránka
Co láskou zveme
CO LÁSKOU ZVEME
Mrak na duši tvé,
jak růže mrtvé,
zakrývají světlo dní