Písmák Nebe peklo ráj
Za rájem je ráj
jako za peklem další peklo
to je činí tím, čím jsou
Ještě chvíli budu padat
Boty nemám zato cizí hlas
Boty nemám zato cizí hlas
a jen jediná cesta mě dělí od štěstí
Odstřihnout se od touhy po vděčnosti
žít jen z radosti
Příměří ve válečných barvách
Za starobílých rán
Myškinové zpívají
S drzou
kočičí
Ty, jablko
Špulíš na mě rty osamění
zatímco zametáš
zbytky unavených můr
Usmíváš se jako bys snila o meruňkách
Našel v ní vše
Našel v ní vše
Co nemá rád
Ovšem
Bude ji milovat tak dlouho
Já, tvůj spoluracek
Kdo unese velikost své malosti.
Celý život sedím
na jeho břehu
A ve mně je noc ještě tmavší
Sen přes celé Brno
Na samém břehu noci
po večerním stole
rozlila se píseň
Nevejde se báseň
Strach
Strach z lásky
jak strach pravěkého muže strach který plodí bohy
jak noc jaká se neprobouzí
Abychom prolomili ledy hráze pečetě naděje i tajemství
Handlíři i trubadúři
Klavírní kaskadéři i klauni sflétnou
A handlíři i trubadúři
Nepokleknou nepovzlétnou
Kolena nemají nemají křídla
Trpíte tmou
V zemi, jež je Vám neznámá
trpíte tmou
Toto místo jste již dorostli
praská Vám ve švech
Střet
Procházka ranním městem mě utvrdila vpřesvědčení
že krásné ženy ještě spí
Básník řekl řekl on
Ale tys mu oponovala
Šeptá mi
Najít vjejích očích vášeň
je náramně prosté
po boku zákeřnosti
Nevnímá přítomnost
V čase slepých kolejí
Včase slepých kolejí
Zápach soucitu
Cítí
Slepý model
Úvod do nuly
Nabodla se moje duše na osten rán
Tiše našlapuje sen psími tlapkami
Kolem chorých tůní koktavé duše
Probouzen samotou
Kam pluje smutný sen
Kam pluje smutný sen na Ponávkách Měsíce.
Kam Tvá víčka uzamknou celičký štatl.
Pod Brnem mléčných Svitav, mléčných Svratek další z Brn, Brno snů
Pod svatým Jakubem na svatého Štěpána galerie psů
Divák zahrad
Vstoupí do postav zaschlých snů
divák zahrad
divák nitra
zahrad nitra
Přátelé mých temnot
Přátelé mých temnot vystrkují růžky
pomocí chlácholivých slov
hledání verše, sladké chvíle,
jak saně vjedné ze svých hlav
Jitra sešívaná kohoutím zpěvem
Jitra sešívaná kohoutím zpěvem
nerozumí psí řeči
nechápou sluneční amulety
ani úlitby hvězd
Tisíc způsobů, jak urazit ženu
Její druh svobody mu nevyhovoval. Skládal se totiž zpříliš mnoha zákazů a přikázání.
Svoboda, ten cizí pták – má křídla, ale děsí. Jsme střípkem ve velké mozaice života – máme své linky, pouta, barvy, jež nás spojují, propojují sjinými sklíčky, jinými osudy, a přes ně scelým světem.
Smutek
Ten smutek na duši mě jednou utopí… Jako bych hlavou narážel na zeď světa, zeď okázalé ignorace a nejhlubšího nepochopení. A cítím, slyším, že již něco praská – jen si ještě nejsem jist, zdali je to zeď, či má lebka. Je tu náznak nebezpečí, že za zdí není země zaslíbená, jen další zdi… Notové linky našich osudů jsou dány, narýsovány, a my, zmatené notičky, se na ně občas trefíme a jindy ne, a většinou o linkách, jež by nás měly vést, ani netušíme. Když se rodíme, vstupujeme do tmy.
V jedné ze svých skutečností…
Vjedné ze svých skutečností byl šťasten. Ve druhé vážen spoluobčany, ve třetí úspěšným byznysmenem, ve čtvrté byl obletován ženami… Takových skutečností, pokroucených, falešných zrcadel měl na tisíc.
Zjistil, že jakási žena, kus cesty před ním, kopíruje každičký jeho pohyb… styl i rychlost chůze. Do tváře jí neviděl.
Večer s Mistrem
„Přišel jsem, dámy a pánové, dnes večer, abych se po nějaké době opět uviděl. Abych znovu spatřil, kolik různých tváří mám; jak jsem zestárl, jak jsem omládl; kolik mám nyní prsou, vagín, penisů… a dokonce vidím, že jsem těhotný. “ uvedl se šaškovsky velkolepým entrée i cílenými, krátkými, upřenými pohledy Mistr před natěšeným, nadšeně tleskajícím publikem zaplněného divadélka.
„Čím si, Mistře, vysvětlujete svou popularitu.
Festival básníků Polička 17. 7. 2021
Kyklopské žvásty pidižvíků Poezie a prokletí ozvěny
Žeň trapnosti, nedospělých vtípků a tolika hrubosti a tolika sprosťáren
Příměří nudy a prázdnoty
Tolik pózy, mýdlových bublin
Brněnské dadahrátky V.: Nepřítel řetezů
Vknihovně italských planet, městských figurek
Lupič a dělník s Kentaurovým mečem z plastu
Nebo doktor vajec, jenž prochází městem noc co noc
Podoben robotu, listí i dubovému kmenu
Brněnské dadahrátky IV.: Na drátěné raketě
Na drátěné raketě jak kouzelná šipka
kosmonaut se štičí tváří u pasu a telefonem u nosu
U dveří malé Ameriky televize zplastelíny
Jak placatý žebrák bez sedmikrásek
Přízraky
Obecenstvo se uchechtlo. Mistr udělal pukrle a dál snil a básnil, chystal se kvelkému monologu: „Kočičím hřebenem nočních zoubků češeme zjitřené myšlenky a zpocené sny. Bloudíme po jejich vrcholcích i vúdolích. Večerka i Jitřenka, noci tanečnice, zdržují svůj poslední tanec – při odchodu dlouhými nehty škrábou červánky.
Brněnské dadahrátky III.: Mravenčí oko
Scizinci vparku mravenčí oko
Na basu lžící ledové světlo
Na oheň klavír
V zámeckém kině, v tlusté knize
Světlé noci
Světlé noci vybledlých hvězd či bez
Odvádí ranní slepec Českou ulicí
ksoumraku mysli a duše i lásky
A naposledy se zalesknou jeho zuby jak perličky
Brněnské dadahrátky II.: Brněnské topoly
Brněnské topoly, ksmůle trpaslíci
Sorlí radostí a lávou vžebrech
se slovem horké brambory,
smlhovinou sýrové polévky,
Brněnské dadahrátky I.: Vlakem z Vídně oklikou jara
Vlakem zVídně oklikou jara
přivezl vodu i mráz
Vesmírnou moukou posypaný jablečný podzim
Přejetý tím kamenným ořem jak chobotnicí
Satanáš
„Skuteční vyznavači Satanovi jsou tiší a mlčenliví,“ dodal Básník včlověku. „Pochopili podstatu i dosah svého Pána. Neuslyšíte nic, neuvidíte nic… než úšklebek. Hlasití vzývači Lucifera, Světlonoše, jsou módní pozéři, vyžadující pozornost.
Probuzení
Souhlasil jsem stím, přijmout život takový, jaký je, jaký se mi nabízel – hladový, hrubý a bez příkras – pod podmínkou, že je to pouze dočasně. Jak mi bylo smutno, když jsem si uvědomil, že jsem vtomto přechodném stádiu (rozuměj, vživotě bez barev a vůní) prožil většinu mých lidských, pozemských let.
Jako by mu spadly klapky zočí, jako by se právě probudil. Kvlastnímu zděšení si uvědomil, jak moc jsou jeho nejbližší, přátelé a vrstevníci napřed.
Liga za krásu
Zatýkají. Všichni jsme se, sedíce namačkáni vedle sebe na poničené počmárané lavičce v parku, v duchu utěšovali, že nás se to netýká, my se přeci bát nemusíme; povídá se, že zavírají jen ošklivé; zároveň jsme se báli, z toho samého důvodu, o své druhy, i když jsme, jeden jako druhý, pokrytecky nešetřili slovy útěchy. Jen jediný z nás – takový podivín, říkáme mu Klaun – se považuje za šeredného; na tom se však zcela jistě do jednoho shodneme, že on do takové kategorie rozhodně nespadá. Náhle jsem se vyděsil: snad nezatýkají neskromné.
Cesta
Budím se zanoci, mé sny se drolí, krájí, dvojí. Je nadmíru důležité, aby naše sny neparazitovaly na snech těch druhých. Jak přivolat sny. Sny se nenechají nutit, a je snazší obelhat, obelstít kohokoliv, cokoliv na světě než právě lidské sny.
Poutník
„Moudrý věděl, že není útěku, není kam,“ pokračoval Blázen. „Proto zůstal, a jak moudře žil, tak moudře zemřel. Hlupák o nesmyslnosti svého počínání ani netušil, proto utíkal – tak se zachránil. Nestyděl se za svůj nepříkladný, nehrdinský, bezcharakterní skutek, jelikož o ničem takovém nevěděl; nevěděl o jiných možnostech; ani nic blízkého či podobného jej nenapadlo.
Mandlový Sion
Zpoklidných nocí babylonských vyřezaný Aššur, kde je Město Bohem i Zemí:
Ve chvíli, kdy se postaršímu muži zdálo, že chytal ryby a stále nic, stále se mu nepoštěstilo, snila mladá žena, jeho dcera, že ryb nachytala velké množství, aniž by chtěla; samy kní zhlubin na břeh naskákaly, a pak je nazpět pouštěla do říčních vod.
Stáli pod jakoby rozsvíceným stromem. Rozmlouvali spolu čajovým obřadem.
Nejsou to lístky stromu (řekl), ale rybky (zašeptal).
Básník a orel
Křehká krása se vyhřívá na slunci. Křehká, taková, kterou zničí každý špatný úhel pohledu, nemilosrdné světlo, každý úšklebek; každé kilo navíc či ještě jedna hořkost pro ni budou pádem do pekla nevzhlednosti, na stupínek ošklivosti. Je krásná tento okamžik a žádný jiný. Kombinace byla dokonalá.
Hráč
Hráč ví, že bude úspěšný; bude vyhrávat, dokud bude věřit; věřit ve svůj osud, své štěstí; pokud tedy vždy vsadí celou vyhranou částku. Bohatne a bohatne, ovšem nic ze svého jmění nemá, jen strach a více strachu, kynoucí strach; víc riskuje a zároveň ví, že může jeho vítězná série, tažení na poli Fortuny, kdykoliv skončit… a on může přijít o všechno.
„Může přeci přestat. Má dost.