Písmák Citadela Kullur
01.
Slunce zapadlo a z citadely zazněl všem odléhajícím jednotkám dobře známý zvuk. Řev, který rval uši a vháněl do duší vojáků strach, oznamoval blížící se útok. Otevřely se brány a vyhrnuly se z nich proudy nemrtvích.
Drobné potíže
01.
Hustý venušanský podrost protínala stezka, po níž se posouval konvoj s výsostnými znaky Bauhausu. Čtyři dodávky přepravovali zbraně do základny Hellspoon, z níž měli být letecky dopraveny na Zem. Tam již Luteránská Triáda čekala na výkupné za zajaté Bauhausské Ulfwernery.
Ticho pouště
01.
Severská poušť byla sluncem rozpálená do ruda. Žádný pohyb, žádný život. Nikdo neměl odvahu do nehostinné pustiny vkročit.
Srazík Jipíků
Dne 21. 12. 2005 se v Českých Budějovicích koná sraz Písmáků z JiPí
klubu a přátel.
Místo konání v IGY centru, kavárna nad hlavním vchodem.
Říká se tomu asi láska
Je poslední,
neuhasne,
je skutečná,
neuvadne.
Myšlenky opilce
Když člověk sedí u pivka, napadá ho spousta blbostí.
První pivko - Kousneš-li do jablka, které červ obývá,
často na druhé kousnutí už čas nezbývá.
Druhé pivko - Štěstí je vrtkavé, na vola sedá,
Bratr a sestra
Nic než ticho
a tikot budíku,
nic než samota
atiché vzlyky.
Pavlačová
Povídala mi sousedka,
že slyšela od souseda
jak říká svojí sousedce,
že její soused se sousedkou.
Miluji Tě!
Opakuješ mi ta slova,
pořád znova.
Ta prázdná slova,
do nichž nevložíš-li cit,
Rodný kraj
Častokrát už odešel jsem,
přesto se zpátky vracím rád,
nejspíše to bude tím,
že neumím Ti sbohem dát.
Nebesa
Měsíční hrad
vystavěnz paprsků
slunečního jasu,
obklopen zahradou
Všichni to znáte, ale nikdo si to nepřipouští
Když poslechneš si jeho hlas,
když přečteš si jeho texty,
když pochopíš jeho myšlenky.
Budeš si ho vážit,
Prsten
Malá krabička,
tajemství skrývá,
v jejích útrobách
jak v mechu ukrytý
Asi akrostich
Nikdy nevidělas slunce
I měsíc zůstal Tvým očím skryt
Konec přišel moc brzy
O začátku se Ti jen mohlo zdát
JiPí pokec
Zde kecejte o čem libo,
třeba o tom jak je teplý pivo,
nebo o nesmrtelnosti brouka,
kterej na Písmáku na nás kouká.
Poslední loučení
Polední slunce,
poslední loučení,
potoky slz
a srdce zkoušený.
Pro jednu dívenku
Byl to den
jenž neměl obdoby
my byly v něm
třpytivé ozdoby.
Po smrti
Až naše tělo pohltí zem
a uplyne víc jak deset slunovratů
nikdo si nevzpomene.
Pokud se najde jediné srdce, které na nás věčně bude myslet,
Zvláštní úkaz
Tak veselá, tak šťastná bylas,
Přírodu obšťastňoval Tvůj hlas
Pak najednou jsi špatně šlápla
a naplamínek života Ti voda kápla.
Tys mi lhal!!
Utekls přede mnou.
Kam ses schoval.
Proč jsi mi tvrdil,
žes mně miloval.
Citát
Citát je lepší než argument.
Lze s ním vyhrát spor, aniž by jste odpůrce přesvědčili.
Gabriel Laub
Deset lahví
Ó plode v matčině lůně,
jak velice těšíš nás,
těhotenstvím teď stůně,
jakou starost pak nám dáš.
Jedinečná
Noblesní krajka sněhové vločky,
jedna z milionu,
jediná na světě,
nemaje podobné.
Život začíná po sedmdesátce
Na třípatrovém dortě,
jenž prohýbá se vahou svíček
a jejichž žár nás svlékl do spoďárů
leží marcipánová růže.
Slzy
Odjíždělas.
Vím, že se Ti nechtělo,
ale musela jsi.
Uvidím Tě ještě.
Sen
Odešel a už se nevrátí,
ten sen, co se mi noc co noc zdával,
byly v něm vzpomínky,
strach se mi z něho do duše vkrádal.
Ještě jednou!
Ještě jednu cigaretku,
ješte jeden šluk.
Mé zdraví je mi fuk.
Ještě jednu lahvičku,
Kapka po kapce
Průzračně modrá voda
zbarvuje se do červena
jak kapku po kapce
v ní krev vytváří kruhy.
Hádalíci
Hádala se kuřátka
které je chytřejší,
moudřejší
a krásnější.
Břehy
Každý na jiném břehu řeky,
směr však máme stejný.
Každý tomu svému břehu
buďme stále věrní.
Pověz mi...
Pověz mi země,
proč jednou tak tvrdá,
před ničím neuhýbáš
a jindy křehoučká,
Užívej života.
Soudek už je prázdnej
a prázdné lahve odnes proud,
na nebi mrak žádnej,
z buřtů na ohni zbyl jen troud.
Probouzení.
Utopen ve snech,
tmou se potácím,
na pokraji smrti
se unaven trmácím.
Takový normální blázen
Zahodit budoucnost,
minulostí žít.
Ztratit život svůj
a ve smrti dlít.
Rozhodnutí
Ve tváři anděl,
božská to krása.
V očích moře,
slunce za úsvitu.
Poslední sbohem
Uložená na bílém loži
pod přikrývkou hedvábnou,
tiše sníš
svůj sen poslední.
Splynutí
Vím, že máš ráda východ slunce. Proto jsem Tě dnes probudil tak brzy. Letmé políbení na tvář, zachvěla ses. Hladím Tě po vlasech a šeptám Ti do ouška: \"Miláčku, vstaň již, chtěl bych Ti ukázat něco krásného.
A...
A už to začíná.
Bude pěkná mela.
Co že se to děje.
Docela rád povím vám to.
Upadnout a už nevstát
Upadnout a už nevstát.
Hvězda vyhasla,
slunce zapadlo,
nebe zčernalo,
Ach jo...
Slunce vychází,
pomalu pluje oblohou,
pár mráčků a trocha deště,
nastává poledne.
Promrhaný život
Už uplynul Tvůj čas,
už pro Tebe si přišla,
málo času máš.
Kde že Tě odchytla.
Mlha
Všechno opar mlžný zahalil,
i cestičku mezi námi.
Jak dlouho se tu zdrží.
Snad nebude to trvat věčně.
Trochu jiná báseň
Slunce zapadlo a vyšel měsíc
Kolem něho hvězd na tisíc
Po nebi tmavém cestuje kometa
Naproti ní směřuje raketa
Nehoda
Nádhernou noc nad naší návsí najednou narušilanehoda. Nic nezajímavého. No, na nový Nissan najelnáklaďák naložený nádobím. Neuvěřitelný náraz načechral nos Nissanu.
Hřiště
Ležel si na trávě zelené,
klidně a nepovšimnut.
Najednou dostal ránu do zad.
Ucítil bolest a letěl.
Malá pauza
Na bojišti byl klid. Po několika dnech došla na obou stranách munice i živá síla. Čekalo se na posily. Poručík Wait seděl v zákopu a čistil si helmu.
Křivda
Poskládaná hranice z polen smrkových
už vedou tu ženu odsouzenou.
Že proti pánům se postavila,
na smrt ji teď poženou.
Opuštěný
Kousek po kousku mi život bere sílu,
už je to dlouho, co vzal mi i víru.
Severní vítr odvál mé štěstí nenávratně pryč
a srdce mé, ty jen tiše křič.
Smrt
Tiše přichází, tiše odchází.
Nikoho se neptá.
Bere si co sama chce,
srdce druhých deptá.
Za hradbou ledu
Náhle tak zbabělé
Se strachem palčivým
Ztraceno ve tmě
Se strachem z nadějí
Zvědavá
Proč svítí slunce na nebi.
Proč prohání se po něm mraky.
Proč nemají slunce v lásce.
Proč skrývají ho před našimi zraky.
Proč?
Nevím kdo jsem.
Nevím proč jsem.
Co tady dělám.
Proč tady dýchám.
Konečná
Už nevím, kdy naposledy byl jsem u zpovědi.
Nevím, kdy byl jsem si u Boha pro odpovědi.
Jestli má můj život smysl bez lásky žít,
po celou dobu tak smutný být.
O štěstí
Byla jednou jedna dušička. Dříve byla moc šťastná, ale dnes už o štěstí nevěděla nic. Byla smutná. Měla proč.
Všichni mi patříte.
Noc předala své žezlo novému dni. Začalo svítat. Země se začala probouzet. Do pokoje vklouzly ranní paprsky světla.
???
Hon na zajíce,
mladého budíce,
prošel si peklem.
Utěš se teplem.
Jen Ty!
Jsi květ, který neutrhnu,
na to jsi moc krásná,
jsi dívka, kterou nepohrdnu,
Ty jsi moje spása.
Cesta
Tisíc pater stoupá ke štěstí
Tisíc schodů věčně zdoláváš
Cestou k cíli denně umdléváš
Je v Tvém srdci, byť ho nevidíš
Bílá svíce
Kouř stoupá z bílé svíce,
já myslím na Tě víc a více.
Nemohu Tě z mysli vymazat,
pořád obcházím ten náš sad.