Písmák Rozpadlé kousíčky tebe
Chybíš mi
Ty rozpadlé kousíčky tebe
Tak jednoduše dosažitelné sny
A zase o trošku světlejší dny
Splín
Stojím v šeru
Někde mezi
Mezi dnem a nocí
Mezi pocitem štěstí a prázdnotou
Milovat?
Už rok zpět jsem napsala o tom jaké je to něco cítit.
Teď se ptám. jaké je to někoho milovat.
Je to o tom mít možnost se se svým životem někomu svěřovat.
Miluju?
Kdysi jsem napsala o tom, že chci mluvit:
Mluvit s tebou
Ale ne s tebou, tím, kdo to byl roky zpátky
Ale s tebou, tím, kdo to je teď
Chci nebo nechci?
Nesmím si dovolit brečet
Nesmím nikdy na zemi klečet
Nesmím si tohle dovolit
Protože pak by si přece každý řekl, že mě zlomí
Jaké je to milovat?
Už rok zpět jsem napsala o tom jaké je to něco cítit.
Teď se ptám. jaké je to někoho milovat.
Je to o tom mít možnost se se svým životem někomu svěřovat.
Duch tebe
Jdu přes hřbitov,
Kolem náhrobků, kde vím že nebude nikde tvé jméno
Kříže které se vlivem času rozpadají už jenom na děravý kov
Kov ticha
Rodina
Rodina je pro mě vše
Jen je otázka jak dlouho mě ještě snese.
U sebe
Na blízku
Chybíš mi
Chybíš mi
Celá ty
Každičký kousek tvé vždy tak poetické duše
Teď už jen na tvůj obraz koukám tiše
Nekonečné bytí
Je mi úzko
Je mi úzko ze všech těch lidí kolem
Kteří sedí den co den za stejným pracovním stolem
I když jsou myšlenka stále pryč
Jaké je to být mužem?
Jaké je to býti mužem.
Stačí chtít se vyspat s borkou v pátek
Která ti ale pro její důvěru nedá
A ty se místo toho další den vykousneš s jinou na oplátek
Prokletý básník
V učebnici bych se řadil do skupiny
”prokletý básník”
Ačkoliv nejsem moc alkoholový žen svůdník
I když se po mě drápou
Kostel
Obrovské dřevěné dveře
Roky zašedlé čtvercové kachle
Po kterých muselo projít snad i tisíce lidí
Pro pocit, že možná ostatní snad i jednou uvidí
Kdo čte básně?
Vidím slova daleké
Jejichž sláva nedosáhne dál než přátelům blízkým
A těm lidem
Kteří je luští znova
Být či nebýt?
Měla jsem na sobě tvou mikinu
Chytla ji u krku a stáhla kousek níž
Abych se nadechla a nebrala už další kapesník
V zářící temnou hodinu
Oči
Oči řeknou vše
Když máš skleněné oči
Když koukáš nahoru, aby se slzy zase vrátily zpět
A víš, že musíš jen mrkat aby ti nebylo ještě víc zle
Nehoda
Poslední mrknutí oka
Oka které už nespatří hvězdy
Blednoucí dívka, která už nebude nikdy hnědooká
S černými koly už neprojede žádné světové přejezdy
Minulost
Sedím u stolu
Hlava opřená o desku
A slzy tekoucí po mé tváři místo potu
Z toho zapomění, zapomění schovaném v alkoholu
Tanec s tebou
Stačí mi jeden tanec
Jeden kompliment na linky
A jedno objetí
Abych svolila na ten tvůj pro mě tak známý rýpanec
Každý jiný
Každý je jiný
Každý vyrůstá jinde
A z každého se potom stane i někdo jiný
Tak nesuď
Jenom mladá holka
Jsem jenom obyčejná mladá holka
Holka kterou děsí, že by jednou skončila sama
Protože má někdy pocit že je jiná
Možná snad i někdy divná
Věřím v Boha?
V Boha nevěřím
Kdybych ale měla proč by mi toho nakládal tolik.
Místo něho se raději bílému papíru svěřím
Když začínám cítit že bych toho mohla přestat zvládat tolik
Slyšíš mě?
Všichni v černé
I když ty jsi vždy chtěla ať jsme v barevné
Všichni s růžovou stuhou
Na připomínku že jsme inspirováni právě tebou
Comfort lidi
Zase ležím v posteli sama
Hlava ve vesmíru
A moc lehká peřina
Kéž bych našla v sobě zas chvilku míru
Tanečník
Zelené oči se mi mění na modré
Říká se, že jsou smutné
Ale když jdu levou nohou dozadu
A pravou pomalu v rytmu do boku
Nepíšu
Nepíšu to co bych si přála
Ale místo toho píšu tobě
Abych se snad z toho jednou dostala.
Sama nevím přitom jaký je čas a v jaké se nacházím době
Píšu
Píšu
Píšu texty, básně, slamy
Kraviny a taky blbosti
Ale můj život by byl i přes to stejný
Třída smrti
Je Pondělí, přesně týden bez tebe
Ale když jdu kolem tebe mé oči koukají stejně jenom na nebe
Protože už nechci cítit tu sůl tekoucí po mém těle
A pokud ji stejně ucítím, tak si přeji jenom zůstat v bezpečí mé postele
neMILOVAT moudrost
J. Á. Komenský jednou řekl, že kdo nemiluje knihy je hlupák
Protože nemiluje moudrost řečeno trochu jinak
Jasně, čte se pro chytrost, to je obecně známo
Ale co když čtete a nevíte proč.
Oči
I když bych stála uprostřed pole
Nebo v davu největší metropole
Stejně bych věděla, že na mě koukají nějaké voči
Na které když se podívám, tak se radši rychle otočí
Svoboda?
Je dvacet tři padesát
A Jo. Zase se otáčím na bok
Abych zapla mobil a čuměla na TikTok
Ale žádné blbosti to nejsou tentokrát
Šťastlivec
Dva typy lidí chodí po světě:
První zažije převážně duši šťastnou
Cestu má před sebou nezvykle rovnou
Všeho čeho se jen dotkne se hned v květ obrátí
Rok zpět
Je den po
Den po dni
Před rokem starém
Zažila jsem problémů minimálně sto