Písmák Masaryk
Hej Dada Masaryk. Hej Dada Masaryk. Háje, HájeIdéd Baba Masaryk. Hej Dada Masaryk.
Proč!?
Pane, proč skáčete z toho okna.
už vám snad není život milý
vše pro co jsme vždycky žili
dýchat čerstvý vzduch jsme chtěli
Vozíčkář
Je mi třiatřicet let. Jsem již nějaký ten měsíc vozíčkář. Skočil jsem totiž zdruhého patra a myslel si, že se mi nic nestane. Poslední dobou připadám mým drahým kámošům trochu pochmurný a uzavřený do sebe.
Máma a havran
Máma chlastá na střešejá mám nový galošehavran leží na sněhumáma křičí hu-hu-hujen tak leží v blátětouží po odplatězašpiní nám stodolu
Máma chodí po cestáchpřemýšlí co s havranemchodí noc co noca když nevymyslí mocvšak my se jí zastanem
A když jde po jedné z těch cestvnuknul se jí nápadco jí právě napadzabije ho-to je lest
Vzala máma pohrabáčnebo radši sekyrkuzdáli slyším tichý pláčhavranovu manželku
Osamělý lovec
Na velkém kopcitam někde v dáliseděli lovciněkteří stáli
Jeden z nich povídá"To je krásná zemkdo to však uhlídákdy odtud odlezem"
"Zítra ráno" pravil prvnía pádný důvod k tomu mámmoc zvěrstva, ptactva tu neníjá klidně půjdu, i když sám
"Běž si nedržíme tě tukam tě nohy dovedouvyjdi vstříc širému světumy zůstanem stát na nohou
Doteky zimy
Nevím, proč tu ležím v té chladné přikrývce lesknoucí se jako médětské oči. Nevím, jak jsem se ocitl uprostřed ničeho. Nevím, kde zbyla poslední naděje, kterou jsem choval až do té poslední chvíle. Nevím, kdy přijde můj čas a kdy přijde čas druhých.
Z rodinné kroniky-Vánoce 1989
Tak jsou tu Vánoce. Píše se rok 1989. Venku je zima a chlad. Vločky padající znebe doplňují tuto krásnou atmosféru.
Hrůza, děs a zlo
Černočerná tma se kolem mě snáší
jsem sám a celá mě obklopuje
to zlo které do každého vnáší
mě v tomhle mžiku pronásleduje.
Palá Mohádka
Nylo Bebylo
dednoho jne vsem jyšel va nýlet
a so ce ni mestalo
jtratil zsem ve se lelkym vese
Spitzenkundschafter
Náš špeh je v Rusku
jeho srdce bije pro národ
jeho krvavé ruce jeho chytrá hlava
jeho rychlé nohy
Když budu mít pocit...
Když budu mít pocit, že už nezměnim svět opustím město a odjedu na jedno osamělý místo
tam stojí dřevěná chata, ve které už dlouho nikdo nebyl
stoupnu si k oknu a budu poslouchat zpěv ptáků
kteří létají od jednoho stromu ke druhému
Desatero sourozenců Mrštíků
1. je nás víc než žádný a víc než mnoho, přesto je nás málo
2. užívej si každé vteřiny
3. mysli jen na dobré věci
O psychice hokejového brankáře
"ano útočník se uvolnil, sám jede na brankáře,dělá kličku do beckhandu a střílí střelu k levé tyčce branky. Brankář famózně chytá lapačkou a svůj tým zachránil od jisté zkázy"
V tu chvíli je psychika brankáře na nejvyšší úrovni a on má pocit,že může, že určitě chytí další střely a tím pomůže nejen svému sebevědomí, ale i svému týmu. Má takovou jistotu jakou určitě nemá brankář na druhé straně hřiště. A tím i roste.
Kupec Cantonnier
Jednou jdu po cestě
takovou alejí
kde rostou moc krásné stromy
a vidím zajímavého člověka.
Na proti našemu domu
Na proti nasemu domu se vzdy neco deje
je tam krásný,zelený strom
pod ním je lavička
na které vysedává můj děda.
Ulice osamění
Jsem v temné ulici
a cítím se hrozně
co k tomu říct .
co můžu chtít víc.
Rudá báseň
Sovětský svaz,
mírová hráz,
Jakeše,do koše
tomu zlom vaz.
Představy
Jako sníh v červnu,
mám i já své představy,
ale dokážu si je vyplnít,
z toho mívám často obavy.
Můj lví život
Jsem lev. Žil jsem ve smečce do té doby, než mě odchytil jeden člověk. Byl jiný než ostatní. Nechtěl mi nic udělat.
Chci to všechno překonat
Proč jsem pořád poslední
A zápas prohraju
je to sice jenom hra
ale potřebuji záchranné lano
Křeček a jeho pán 3
. zánět středního ucha. A hned jsem se ptal, kde je to třetí ucho. A maminka i doktor se zas-
máli.
Křeček a jeho pán 2
. Prohledal jsem celej byt - nebyla tam. Ani mi nic neřekla. Byl jsem celej vystrašenej.
Křeček a jeho pán 1
Jmenuji se John Maxmilián a budu vám vyprávět příběh o jednom dědovi a jeho křečku Filipovi.
Asi před 60 lety jsem bydlel ve vesnici Alabama nedaleko města Grimbow, to bylo okresní
město. (Když se tento příběh odehrál, bylo mi 9 let. ) Chodil jsem
každý den k panu Vítkovi pro noviny.
De toute la jurnée rue
Jdu po matinal rue
a vidím člověka
člověka zvláštního
člověka ve stresu
Cestování do nížin a výšin
Tak abych se na začátek představil - jmenuji se Petr Hrdlička. Tedy celým jménem Petr Karel
Hrdlička mladší. Jsem Čech a narodil jsem se v Plzni. Tam se rád vracím.
Půlnoc
Až k půlnoci odbijí,
vlci v lese zavyjí,
panteři zabíjí,
a lidé jsou jiní.
Tajtrdlíkova dobrodružství
Tajtrdlík je malé neposedné štěně, které by chtělo poznat svět a nové dobrodružství v něm. A o něm je právě náš příběh.
Jednou odpoledne po dobrém obědě Tajtrdlík s matkou Alsou ulehli k odpolednímu spánku. Jenže Tajtrdlí-
kovi se nechtělo.
Růže stolistá
Kde kvete růže stolistá.
Na seníku
Co ještě je na seníku.
Stračena čtyřnohá,co zdrhla z kravína nepodojená