Odvaha
máš nebe na dosah
do propasti půl nadechnutí
a k tomu talent pro pády
s sebou si neseš
Uspávanka se skřítkem
Než sundám víčko kalamáře,
dopíšu tuhle uspávanku,
řasy ti dávno cloní tváře.
I pokojík se chystá k spánku.
Vloupání
Téhle noci ticho křičí a nemnozí chodci mimoděk přidávají do kroku. Město vypadá nezdravě, jak zněj neduživý srpek měsíce, který tolik potřebuje růst a sílit, vysál všechny barvy. Všechno je potaženo tenoučkou vrstvou ledu. Jako by tu obtloustlý slimák zanechal svou stopu perleťově opaleskující ve sporadickém světle lamp.
*
Mé vlasy znají už tvé dlaně,
zase mám krásně nedospáno.
Kohout křídly odhodlaně
mává a volá nové ráno.
Pštrosi
Když začala padat rosa,
potkala jsem pštrosa.
Procházel naší ulicí
s pštrosáčaty a pštrosicí.
Ze života měsíce
Měsíc bloumá oblohou,
celou noc je na nohou.
A protože sám se cítí,
chytá hvězdy do svých sítí.
Usínání
Obloha zraje do červena,
nebe má věno zčervánků.
Na sny už máme políčeno.
Jsem láskou slastně unavená.
Únor
Pole prostřená pro havrany
Jsme v sobě sami
V teskném kraji
Večer se sklání nad vodami
Báseň o bolesti zad
Už sem míří, už se plíží,
už se krade blíž a blíž.
Skok– a už mě drží v kříži,
mám s tou šelmou pěkný kříž.
(Otevřený dopis) JARU
Jaro, kde tajíš svoji skrýš.
Vhlubokých norách jezevčích.
Chybí tu jehněd zlatý smích.
Přiznej se, jaro, že ty spíš.
Nevěsta živlů
Zlíbaná vodou, orosená,
vlasy spletené do copánků –
nevěsta živlů. Víla. Žena.
Zpívá tu zemi uspávanku.
***
Lehnu si do trávy,
babím létem voní.
Vzduchem se nese ržání koní.
Den, celý rezavý,
Pohádka o duze
Tuhle měl Déšť špatnou náladu. Ono tě zrovna nepotěší,když ze všech stran slyšíš jenom nářky. A když se všechny tyvýčitkyhrnou přímo na tvou hlavu, pak už vůbec není důvod k nějakému veselému skotačení.
Toho dne si stěžovaly nejen děti, které se nemohly jít koupat, maminky, že jim Déšť poláme všechny kytky v zahradě, a tatínkové, že jim na poli shnijí brambory.
Mamutě
Večer, když lezu na kutě,
zatroubí na mě mamutě.
Hned zapomenu na únavu.
Pijeme spolu černou kávu