Písmák Vzpomínky
Teď už jsem stará žena,
vlastněuž v době kdybyl Artuš korunován za krále,
měla jsem svá nejlepší léta za sebou.
Hodiny, dny, týdny, měsíce ba i roky,
Zase...
Zase je mi smutýnko
Mám strach
že už se neusměju
Neb nemám čemu
ODCHOD
Zhasněte hvězdy
Zahalte Měsíc
Zakryjte Slunce
Ať vládne zde tma
MOSTY II
Spálíš-li každý most pokaždé když odejdeš, nezbyde Ti žádná cesta k úniku z ostrova Samota.
MOSTY
Zapálíš-li každý most hned po té co někdo odejde, zůstane Ti jen pustý ostrov.
STRACH JE JAKO LÁSKA
Strach je jako láska, divoký, nečekaný, impulsivní, jen to srdce při něm bije v kalhotech.
VZPLANUTÍ
Vzplane-li srdce příliš silným plamenem, uhoří i láska, jenž ten oheň zapálila skromnou jiskrou.
PŘÍTEL
Skutečným přítelem je ten, kdo ví, co chceš mu říct dřív, než to vůbec vyslovíš. Je to člověk, který Ti bez váhání zvedne telefon třeba ve tři vnoci a přesvědčí Tě, že vtom nejsi sám.
SNAD JEDNOU ŘEKNE MI
Vím, že jsi skvěláCo dávno jsi chtělaTo mášTeď musíš jítNa mě už nekoukejTo nedělejSnad jednou zjist횎e najednou není jít kamPak nezapomeňŽe Tvou vůni já dávno znám
ZLOČIN
To, čeho se na nás dopustili (dopuští a dopouštět budou) druzí, s tím už se nějak vyrovnáme, horší je to, čeho jsme se na sobě dopustili my sami.
JSEM
Jsem Tvůj déšť
Když smáčí vyprahlou zem
Jsem Tvůj smích
Co jako luční zvonky zní
OMYL II
Nejčastěji, skutečně nejčastěji, se mýlí Ti, kdo nikdy a za žádných okolností nepřipustí, že by se mohli mýlit.
LÁSKA II
Říká se tomu Láska, visí to kdesi mezi námi, ale pokud společně nenatáhneme ruce, tak nikdy nepoznáme co to vlastně je a oč tím přicházíme.
JEN NA CHVÍLI SI HRÁT
Jen na chvíli být jako dřív
Párkrát skočit přes švihadlo
Třeba koníka nebo vajíčko
Za cenu odřeného kolene
RADA
Pokud bylo ublíženo, tak právě a jen Tobě, Tvé duši, Tvému srdci, ale když se s tím vyrovnáš, přijdou zase dobré časy, uvidíš.
UMÍRÁM...
Má loď se kymácí
Už skoro svítá
Naposled již…
Vřeteno už netočí se
JEN TROCHU PRAVDY
Dnes večer prahnu žízní
Milý můj
Nalijme si vína
Ne nechci červené, bílé
DÁM
Budeš-li si to přát
Dám Ti všechno, dám Ti sebe
Dám Ti třeba modré znebe
Budeš-li si to přát
ŘEKA ŽIVOTA
Život je jako řeka
Na začátku pramínek
Široko daleko žádný zvrat
Poklidně se vlní
STRACH
Mám strach
Bojím se
Že umřu dřív
Než někoho udělám šťastným
SEN
Já od malička jenom chtěla
Splnit každý lidský sen
Stovku snů jsem proměnila
Avšak ten můj zůstal snem
MOTÝLÍ
Kdybys byl kvítkem, květinou
Jež po ránu své lístky rozevírá
Aby sluníčko sis vychutnal
Já bych se stala motýlem
JAK TO ZJISTIT?
Sedím si tak uprostřed louky
Přemýšlím.
O čem asi sníš.
A máš mě trošku rád.
UČÍM SE aneb Pro Miloška II
Pomalu, ale jistě…
Ano, už téměř chápu…
Špatně jsem zapomněla,
Stejně jako strom,
V RÁJI
Zamysleme se nad tím
Adam sEvou tehdy vráji žili
Hlavy si sničím nelámali
Snad krom zakázaného ovoce
ŠKOLA
Denně ležím v knihách
Vnoci se mi o nich zdá
Trávím vnich až příliš času
Sedím nad hromadou knih
TAK JAKO PSI
Stejně jak pes se brání útoku
Když ublížit mu chce jiný
Tak i my se stavíme na zadní
A bráníme se násilí na nás páchanému
VZKAZ PRO TY, JICHŽ SE TO TÝKÁ
Moje drahé lásky,
Já děkuji Vám z celého srdce,
Díky za ten hlas,
Jež řekl slova sladká,
MARNÁ SNAHA
Drahý můj,
Stalo se nám něco překrásného,
nám se stalo něco zvláštního.
Potkala jsem chlapce samotného,
SETKÁNÍ SE STAROU LÁSKOU
Pojď dál, než uvařím kávu
Slyším slova svá zTvých úst
Ale má to vážně šťávu
Jo, a když už je řeč o nás dvou
PROMIŇTE
Omlouvám se,
že jsem za Vámi dolejzala.
Odpusťte mi,
že lásku jsem Vám dala.
PTÁŠ SE, JAK MI JE?
Beze mne Tě prázdný žár svírá jak led.
Ten pocit dávno znám i já.
PRÁZDNOTA
Do Tvého nitra vstoupí
Ani nevíš kdy a jak
Tvé srdce si snadno koupí
A najednou jsi na vše sám
JAK TO BYLO S JOHANKOU?
A tu oheň lehce vzplál
Raimond se jmenoval
Ten kříž na cestu ji dal
Vždyť on ji věrně miloval
JARNÍ ÚNAVA
Je březen a zas jednou nepůjdu spát
Snad někdo sem najde cestu tmou
Vědět, kam jdeš… budu tam stát
Ještě doufám a sním srdcem, duší svou
OMYL
Nenechte se splést tím bláhovým zdáním, že zima končí jarním táním.
SLZY V TVÝCH OČÍCH...
Proč mě od sebe odháníš. , snažíš se být přítel, chápu, tak čeho se bojíš…. Díváš se na mě a vidíš svou minulost. Ne, vážně ne, nemusíš nic říkat.
TAKÉ SE PERETE SE ZRCADLEM?
Když časně po ránu zrcadlo selže, tak si potichu říkám: „Jsem to já, opravdu já. “ Opuchlé, nateklé oči… hmmm… asi nelže, „Jsem to já. “ Tak ani nevím, proč mi mojí rozkošnou hlavinkou letí, co mě to zas popadlo, ta hrůza, „Jsem to já, nebo prázdný rám. “ Co když vněm vidím jen to, co se ve mně odráží.
ZAMILOVANÁ
Květina pomalu uvadá
Skutečně tajím dech
Když kroky na schodech
Jdou někam dál
JÁ
Tuším že pozdě je
Však střepy naděje
Stále tu jsou
Ticho záhrobí se ptá
MILOVAT...
Obyčejné slovo a jak mnoho znamená.
Miluji Tě a chci, toužím, aby to všichni poznali.
Nikdy Tě nepřestanu milovat.
Ne, to vážně ne.
POBLOUZNĚNÍ
Kde jsi a proč si vlastně říkáš láska.
Sama bloudím všeru a temnotách nenávisti
a na srdci mě pálí velká vráska.
Já toužím najít bájnou cestu slastí.
Co řekla Johanka?
Zapal tu hranici
Ať už to plane
Sledujte zbabělci
Teď dobrý vítr vane
AŽ SE JEDNOU…
Až se jednou budeš ptát
Řeknu, že mám se fajn.
Vždyť Ty beztak nečekáš na jinou odpověď.
A snad si s léty vhlavě srovnáš
PASTELKY
Nedávno jsem objevila
Krabičku plnou pastelek
Hádej, co jsem nakreslila
Srdce jako domeček
POMSTA
Milovala jsem Tě
Tys to nevnímal
Chtěla jsem Tě
Tys tiše usínal
KRÁTKÁ TEXTOVÁ ZPRÁVA
Dostala jsem SMS
Ty jsi ale jako pes
Přišla mi ta Tvá zpráva
Cože. Ona že se vdává.
VYSLYŠ MĚ
Prosím, prosím o trochu Tvé lásky
Prosím, Ty však neděláš si vrásky
Ještě jednou
Chci být věrnou.
ZÁVIST
Jsem Závist
Každý mě dobře zná
Zjedné či zdruhé strany
Jsem Závist
ZTRÁCÍM...
Ztrácím Tvou lásku
Ztrácím své sny
Ztrácím svou sázku
Ztrácím Tvé rty
SNAD
Snad proto, že jsi stvořen změsíčního svitu
Snad proto, že jsi průhledný, zvody plné citu
Snad pro Tvé hebké vlasy šla bych černým tunelem
A jedině pro Tvůj něžný smích já stala bych se andělem
SAMOTA
Sedím vrohu pokoje
A studuji malbu na stěně
Občas kouknu na psíky
Tu a tam vyhlédnu zokna
LÁSKA
Láska se nevyhne králi
Král nekrál jí je to fuk
Do srdce vejde a pálí
S hořkostí pekelných muk
KNIHA
Kniha je pohlazení od mámy,
která zapomněla milovat.
Kniha je rozum i paměť,
které máš a můžeš darovat.
ČEKÁNÍ
Čekám vnádražní čekárně
Vytapetované polibky na rozloučenou
Čekám u stolu se stopami slz
Vlaky přijíždějí a zase odjíždějí
LÁSKO
Vhlavě mám černou komoru zázraků a divů
Tam si Tě lásko vyvolám ze starých negativů
Budeš se zase usmívat mým nářkům jako včera
A já Tě lehce překreslím do básně špičkou pera
SEN
Ve snu jsi přišel a jsi tady stále
Nemohu už bez Tebe být
Klepal jsi na srdce a já řekla dále
Mé srdce je Tvůj byt
PRO MILOŠKA I
Co je přítel.
Jedna duše ve dvou tělech.
Přítele hoden jest
Kdo po něm touží
VZPOMÍNKA
Přišli tiše jarním deštěm
Přehršle vílích korálků
Tvá teplá ústa cítím ještě
Jak dotek dívčích copánků
UVADÁ LÁSKA
Uvadá láska…
Ticho. Smutek. A snad i žal.
Uvadá láska…
Proč.
ODCHÁZÍM
Odcházím kránu a Ty spíš
Mé tiché kroky neslyšíš
Je to pár hodin, co Tě znám
Co šel jsem sTebou domů, kVám
LABUTÍ PÍSEŇ
Sleduji celé odpoledne milostný tanec bílých labutí
Dojímá mě ta něha, něha těch dvou němých tváří
Prý, když jeden zpáru zemře
Druhý už nikoho nehledá
LIDSKÉ ZOUFALSTVÍ
Mé ruce vnoci bloudí temnou oblohou vmarné snaze utopit a utrhnout jednu zhvězd. Dát si ji na polštář. Mé oči bloudí vliduprázdných ulicích stichou a slepou nadějí, touží spatřit Tvoji usměvavou tvář. Mé tělo se potácí ztraceným životem bez Tebe.
ŽIVOT
Zklamání už znám
A pořád stejně bolí
Proč každou zradu
Tolik prožívám
VĚČNÉ MÍJENÍ
Sluneční žár o poledni
To žhnoucí láska moje
Noc, dne šerokrásný stín
To tichá láska Tvoje
VĚČNÉ MÍJENÍ II
Připadám si jak Jestřábí žena
Co přes den pluje po nebi
Ty zas připomínáš vlka temna
Copo nocích běhá po zemi
NAJDU TĚ?
Snad lehký vánek přivedl mě kTobě
Když ulicí jsem kráčela
Snad obraz Tvůj jsem nosila už vsobě
Snad jsem to ani nechtěla
ZTRACENÁ LÁSKA
Někdo Tě měl rád
A Tys´ to nepoznal…
Někdo Tě miloval
A Ty ses jen smál…
MUSEL JSEM
Musel jsem jí to udělat
Musel jsem ji opustit
Bylo mi jí líto
Když tam tak stála smutná a opuštěná
BOJÍM SE O TEBE
Otevřel bránu a vduši spěchal
Do svého hnízda – do kostela
Ke kříži klekl si, ústa mu oněměla
Srdce mu bušilo, oheň vzplál
PRO NI
„Samet Tvých úst mne hladí ve tváři. Já šťasten sním… Proč jsi mě vlastně políbila. Byla to snad touha nebo vyznání. Vždyť nejsi dospělá.
ZAPOMENUTÁ
Vošoupaném saku
se courám po městě.
Kočky se mrouskají
a mají ze mě srandu.
TOUHA NEBO CHTÍČ?
Viděla jsem Tvoje ústa,
dostala jsem na ně chuť.
Tahle touha ve mně vzrůstá,
jsem vdepresi jako rtuť.
MILOVAT
Není zas tak těžké milovat toho, kdo o tom neví,mnohem a mnohem horší je milovat toho, kdo o tom ani vědět nechce.
BYL TO JEN SEN?
Jen jednou se mi zdálo,
že mě má někdo rád.
Jen jednou mi do ucha zašeptal,
že chce mě milovat.
ÚSMĚV
Jen jediný úsměv znám
Krásný jako nebe
Jen jedinou lásku mám
A to právě Tebe
NA ROVINU
Nebudu jen přítelkyně,
slabé kafe nesnídám.
Pavouk Amor spřádá sítě,
lásko překvapená.
TAJEMSTVÍ BYTÍ
Dnes nebudu Ti vyprávět pohádky,
raději Ti pustím film.
Posaď se, udělej si pohodlí.
Režisérem je sám Bůh.
PRO NĚHO
Chtěla bych sTebou uvíznout ve výtahu,
obletět hvězdy, navštívit mléčnou dráhu.
Chtěla bych sTebou ztroskotat voceánu,
a pak žít na ostrově plném palem a indiánů.
LISTOPAD
Otevřel jsi dlaň,
byl na ní list.
Stáli jsme uprostřed rozkvetlé louky,
na sobě tlusté svetry a pletené čepice.
PAMATUJEŠ?
„Tudy jsme se procházeli, když nám bylo 21. A dnes tu běhají naše děti. Pojď, drahý, vezmeme je na šlehačkový pohár. Na ten, který jsme si objednali při naší první schůzce.
NA DOBROU NOC
Když méďa tiše sklání
svou hlavu na polštář,
Zas cítím ve své dlani
Tvou krásnou něžnou tvář.
SPÁT
Jen chvíli spát, snít, nic víc
Jentak se koukat na měsíc
Chce se mi spát, očka se klíží
Nechci snít sama, samota tíží
PRO TEBE
Ty jsi mé slunce,
Ty jsi můj déšť.
STebou chci jít,
ať kamkoliv jdeš.
PANENKA
Já nejsem panenka bez citů,
mě bolí když nejsi tu.
Já mám Tě hrozně ráda,
to jsi snad pochopil.