Písmák Načatý večer 2
O co jde: Jde o příjemný večer strávený v kavárně SOUTERRAIN, kde se střetávají lidé, kteří si něco připravili a lidé, kteří si pro tento večer nepřipravili nic. Obě skupiny spojuje chuť se bavit.
Kdo vystupuje: Písničkáři, minimalistická uskupení, alternativní hudebníci, básníci, vypravěči a baviči. Možnost vystoupit má opravdu každý.
vyrovnávám se
vždycky jsem si myslela, že i Kainovi sebrali žebro a později ho implantovali všem mužům, aby mě vraždili pořád dokola. není to vůbec hezké, víme.
každý můj muž byl déšť
po kterém zůstaly jen zablácené tváře
spousta chyb a louže
190 km přes plzeň do lázní
- samota-
když přijdu do pokoje
deska stolu se roztahuje vnesnesitelný škleb
já ho líbám, než se zamotá hlava
kdo si hraje, nezlobí
první sníh – postavíš mi sněhuláka.
svelkými knoflíky a dlouhým nosem
ano. prosím…
jakmile zapadly prochozené stezky
za černé kruhy pod očima
spadané listí stromů
je plné smutků toho
co se ještě najde v člověku
bylo za čtvrt hodiny půlnoc
zabolelo mi na horší časy
nikdy jsem si nemyslela
že po jaru může znovu přijít zima
že všechno zmrzne a nenávistně bodá
věřit už nikdy
je ve mně schovaná děvka
pozabíjím všechny kočky
aby žádná nemohla vyprávět
jaká jsem byla. děvka
je ve mně schovaná
všechny mé básně
jako malé mi lámali vařečky o kolena
proto jsou teď mé básně
skromnými představami
barevných balonků
nebarevně
schovaná pod stolem
neboj se, maličká
zůstat několik minut v zastrašení
neuškodí
ztracená v oranžových očích
vzpomínka zapadlá v roztrhaných křeslech
vryla se do vrásek
v mém obličeji
a v zacelené kůži
nejsem blázen...
můj svět je malý pokoj
s černou zdí
do které se vpíjí
všechny mé vykřičníky
o ní
s výrazem skleněné panenky
trhala knoflíky z kabátu
prokládala city jehličím
smířená
stereotypně
nechala jsem ruku
zabouchlou ve dveřích
se slibem
že se vrátím
sestře
honem dát pusu na tvář
jen aby nikdo neviděl
zamávat na plyšáky
co vědí mnohem víc
for you III.
znáš ten pocit
kdy se nic nedaří.
pořád můžeš
sbírat střepy
for you II.
odešla jsem vysypat popelník
tys mi zatím
zmizel v gauči
nechal zmuchlané polštáře
Zas a znova
. chceš.
zase si koupíme
pustý ostrov a
budeme na sebe mávat
for you
pojď, hodíme si korunou
o večer plný
bezejmenných pohledů
a člověka na dobírku
Okno
Sem.
a skočit z Atlantidy
rovnou do temnoty
jen s kouskem štěstí
ZOO 13/11/04
Jo sobota…dokonce sem se i vyspala, protože Petr_Pan se nikde vPraze neztratil, popř. měl jiného průvodce.
Jakmile jsem asi vpůl třetí vyšla zdomu, uhodil mě do tváře studenej vzduch a já uvažovala o tom, že to zatáhnu domů. Ale touha po poznání dalších písmáckých existencích zvítězila, takže jsem se se zvědavostí a spřesvědčením, že si dneska nedám ANI jednu cigaretu (stejně žádný nemám), vyrazila.
Úryvky
topíme se v pavučinách
když lásky našich rodičů
dávno smetl jarní déšť
(pak že je to nejkrásnější období)
Zmateční
linky mi utíkají mezi prsty
tlačítko - Reset - dávno nefunguje
počasí se po mně opičí
už zase prší.
Náladová
drolí se z mraků
a listí se koupe v kalužích
kapky na opuštěných pavučinách
pojď si s nimi zazpívat
Bodlák...
Až se zas jednou píchneš do prstu,
zabal ho do papírových kapesníčků,
a ten bodlák nechej růst.
Sedni si pod světlo petrolejky,
...Štěstí...?
hoď podkovou a čekej na štěstí
snad jednou přiletí
až najde tu správnou silnici
v tomnašem zkouřeném stavu bytí
Rosa
Zelené listy
zalité slzami
to příroda pláče
nad nevděčností
Starý dům
V okně pavučina
Hoří od svíce
Zapomenuté střevíce
Zalévají zbytky vína
Zamilovaní...
Jak bratr a sestra
jeden stín
domluva beze slov
ve stínu kapradin