Prý mi darují křídla
Balvany valí se mi po tváři,
tělo spoutala rozkošná tíseň,
vnadidlo volnosti tu rozkoš nezmaří.
Nohy, co nosily mě dřív, dnes už to nesvedou,
Tma
Tma zakryla všechnu krásu,
ukradla mi smysly,
schovala rozum
a zmrazila srdce.
Láska či kocovina
Kafe,
kafe a víno,
další víno prosím,
To nic, nejspíš sním
Slůně
Chtěla bych napsat báseň,namalovat obraz,složit piseň. Chtěla bych nebýt sama. Chtela bych koupit si slonaa chovat ho na zahradě,když mi ho naši zakážou,mám po náladě. Chtěla bych být nepostradatelná,bezstarostná,krasná,žit na maličkým hraděa chovat tu malinkatý slůne,co vylečímí srdíčko když stůně.
V milosti
Který večer slastem ostrým se oddám,
všemu co zulíbá moji sladkou hrůzu,
nápoje lásky a jejich oběti kterou i já se stávám,
to vše co rozpálí a vzruší moji múzu…
11x nenávidím a neskutečně miluju
Miluju tvůj smích,
miluju tvý zuby,
miluju tvý tváře
občas trošku hrubý,
Den na sněhu
Tak se mi ozvi,
řekni že mě máš rád,
tak se mi ozvi,
já nechci ten nejistej strach den co den znova poznávat.
Polibek vlka
Pohyboval se ladně, směle však chladně
ukazoval svoji náklonnost.
Zvíře co kořisti nemá nikdy dost.
Číhal a přemýšlel,
Včela smrtinosná
Tichá, milá, královna vysvoboditelka,
co před zlým, studeným životem Tě ochrání,
přichází náhle, jak kdyby tě bodla milosrdná včelka,
pak odejdeš, skončí to věčné trápení.
Příslib
Stál tam, jeden zmnoha, jeden zmnoha a přec úplně jiný než ostatní. Hřál, zpíval, šeptal, byl plný lásky a energie. Neuměl nic říct a přec to zněj cítila, věděla, že jí může dát něco nového, krásného, nepoznaného…
Učil ji cítit, bát se a radovat, učil ji vědět jak beze slov ksvětu pomlouvat. Vracela se kněmu den co den, stále na to samé místo.
Dřevěný anděl
Čokoládová minulost svírá moji prázdnou hruď,
hruď vníž nedávno vřelé srdce bilo,
teď tělo prázdné jen tiše křičí: ne křivě, spravedlivě suď,
to tělo slabé stále ptá se proč ho znavené srdce opustilo.
Hračka
Byl si mým přítelem, mou láskou nepřiznanou,
byl si mým osudem, hračkou milovanou.
Člověk že hračka není, na to pozdě přicházím,
už to vím, časy se mění, ale já snad lepší být ani neumím.
Má hudba
Hudba zní z dáli, vítr je ke mně nesa,cuchá mi vlasy, o tobě přemýšlímtančíc za svitu měsíce,že brzo zapomeneš na mě se bojím. Můžes si jako můj přítel věčně pamatovat na dobu kdy milencem mým si byl,hladil mé vlasy, tváře, krk i celé tělo,líbal chtivá ústa, mé víno si z nich pil. Nešel zpomalit můj tichý dech a ztišit srdce jež tě tolik chtělo. Teď sedáváš vedle mě a přece jsi tak vzdálený,já slíbat prach co na tvých rtech se usadil už nemůžu jako prvně,ty se na mě stále jen díváš, zábleskem chtíče v mých očích zmatený,však v těch tvých odráží se vášeň dvojnásobně.
Stále znova
Dej mi jed, něco tak prudkého,
tak silný doušek, že rázem rozlije se do všech žil,
že koho mrzí svět se rázem skácí.
Jed účinkuje pomalu, zabírá léta,
Má Bible
Člověk moc mluví a málo poslouchá,
skličuje sebe samotného,
nenachází sobě rovného,
lidská duše je víc než zeď hluchá.
Ano
Ano, který zní všude kolem tebe,
ano, to ano co znamená čistý tichý nebe,
ano kterým hostí duše přátel svých,
ano, to ano co znamená čistý hřích.
Nahá
Probudit se, nový den jiskrou v očích a úsměvem uvítat,
žít, jít, potkat,…
Jen pár pohledů jí věnoval,
jistá si byla, že kdykoli dřív slovo milovat použila,