Písmák Všechna zvrhlost teologa Nekudy
Prázdninová veselice začala pro skupinku dětí katolických farářů brzy ráno na autobusovém nádraží. Mezi vedoucímí sčítajícími ratolesti se neobjevila hlava nikoho jiného než Adolfa Nekudy. Obrostlá divokými pejzy po vzoru zpěváka Mungo Jerry a doplněná sportovní čelenkou. „Devět nula nula, odjézd“ volal Petr Pánek hlavní organizátor tábora.
Divutvorný svět Goudy a spol.
Den byl na spadnutí a Goudovi začínala polední přestávka o půl dvanácté. Když se dočkal té magické hodiny oběda, spopěvkem „pekař peče housky“ na rtech se vydal směrem ke kantýně. Dělala tam jedna slečna, středního věku a on – Ivoš sní měl jedno malé tajemství. Té slečně se říkalo Amanda – vseriálu Sex ve městě postava téhož jména náruživě osouložila vše co se hýbalo – a jinak to byla kuchařka Božena.
Štamgastů pár
Jako první se dostavil Gouda. Dveře Kohlera rozrazil jako každý pátek přesně vosm, plný chuti po alkoholovém opojení a bezduchém žvanění nastřádané po únavném týdnu u vjezdové – výjezdové brány Nové Huti, kde mu jedinou úlevou vdlouhých chvílích jsou vzpomínky právě na víkendové pijatyky, jež ředí pachuť prachu, řinoucího se voblacích od kol náklaďáků, si to šine kprvnímu volnému stolu. Nikdy tak nezapomíná na své spolustolovníky, kteří ač sním nikdy nevcházejí – a tím činí tento momement stran Ivošovy osoby výjimečným až intimním – obvykle sním hospodu vpozdních nočních hodinách opouštějí, vydávajíc se na milost a nemilost dalším nálevnám. Usedá tedy ke stolu a pro sebe typickým velkopanským způsobem si poroučí své první páteční pivo.
Ranč v údolí
Podzimní slunce dávno zapadlo nad Milošovým rančem a praskající větývky vdohasínajícím ohni pomalu ztrácely zlatavě žhnoucí barvu. Temné siluety několika postav v tichosti zmizely uvnitř nevelkého stavení. Zaklapnutí dveří a už jen šedavý dým stoupající zohniště doprovodily skupinku do pokojů, kde se zanedlouho uchýlí ke spánku.
Čísi zkroucená noha nakopla Míru i Ladanu, schoulené vživý propletenec.
Disco Mexico
Samko Lojzič je etnický Makedonec. Makedonec žijící vOstravě již řadu let. Sám se má za Ostravana nestřídmě popíjejícího rakiji (za toho ho má zejména okolí) a občas usmaživšího suvlaki - řecké ražničí. Do té míry ctí tradice rodného balkánu.
Hovno s rejží
Jedné letní noci Sláva sMilanem rozpůlili malý čtvereček papíru a od té doby se jejich vnitřní vesmíry zhroutily, aby se mohly znovu vystavět. Jinak.
VMilanovi ta noc odpálila náboj živočišnosti a zároveň ho zbavila všech zábran. Často může náhodný chodec vidět jít po ulici muže, jemuž zpoklopce visí bimbající penis, kolegové od ponku uvykli pohledu na Milanovu řiť, jíž si – schválně vystrčenu na ně – protahuje ocelovým kartáčem, dívky zase láká na sbírku svých plynů, nastřádaných vutěsněných lahvičkách, a sradostí jim dává přičichnout své “vůně”.
Sladkost. Vězeňská.
Máš krásně bílou pleť,
to protože dlouho slunce neviděla
a po tvářích ti kanou slzy,
vpité pod kůži a modré,
Parta z kolejí
Igor Sláma usedl kolem sedmé hodiny podvečerní vhale kolejní budovy ke stolkuspolu se svou partou. Tu tvořila jeho holka Glivice a kamarád Pochyla se svou známostí Ivčou. Až na občasné špehování vrátným nebyli vcelku nikým rušeni neb byl víkend. Veselili se, zplastových petlahví popíjeli svařené víno, co vyrobili na sporáku vkuchyňce na patře zlaciného Kláštorného tajomstvá a mezi doušky nasládlé rudé tekutiny vypalovali hrdla množstvím tabákovek nejistého původu.
Obyčejný život. Milostná.
Když svlékla tepláky
potom co padla
do vlasů vetřela brilantinu
rtům dala barvy pít
Labužník Adolf
Bylo to nedlouho poté, co se Adolf Nekuda rozešel se svou dívkou Magdalenkou a nadobro ji tak zanechal vočekávání dalšího podobně vykutáleného „prince“ za zavřenými těžkými dveřmi jesenického ústavu pro choromyslné. Prožité trauma, jež jí mladý teolog způsobil totiž znamenalo dlouhodobý pobyt na uzavřeném oddělení bez možnosti přijímat návštěvy a životní síly plný Adolf potřeboval ukojit svůj zvrhlý chtíč okamžitě.
Zprvu se mu zdála být vhodným objektem postarší kuchařka zkolejní jídelny, jejíž rytmicky bimbající hluboko pod čáru ponoru svěšené prsy ho rozpalovaly do oranžova a figurovaly ve všech dočasných (jak tomu Nekuda bláhově chtěl věřit) masturbačních představách. Okukoval ji ze všech stran, udržoval sní takzvaný „oční kontakt“, na kterýhonavedl jeho kamarád, rovněž nadšený gerontofil, ale nakonec zjistil, že další snažení nemá cenu.
Jesenický ústav
Jesenická
„Jsem hardcore blues boy. “ třeštil oči do zrcadla snažíc se o patřičně ostrý výraz pohublý čahoun. „A na bé kladu důraz, sráči. “
Ano, tím mužem groteskního vzezření křicícím před upatlaným zrcadlem na koupelnových dveřích nebyl nikdo jiný než Adolf Nekuda.