Písmák Kdo to zakáže?
zvláštní, jak chytlavé ruce
mysleme si, že lze zapomenout
- plakat se nezapomíná -
- a tak si řinou -
Bzučení komárů
Kouzelným brčkem usrknu z oblohy,
růžové červánky z krve a hedvábí.
Na plátně sousoší dle němé předlohy
bez úžin, spletenců tichá jsou setkání,
Poďte fšicí
We sňehu a wáňici
uďeláme rojnici /budem jako zbojníci - proletáři/.
Slunce chytnem do fšech sítí,
ať zas kvete všechno kytí /mnó - ono jinak nezasvítí - potfola/.
Výkřik
Křičím
a kopu
do květů a do mlh,
do všech odpadů a sobě do zadku.
Strach a Samota
V kostičkovaném pokoji
z mříží zrůžovělých studem
se možná nikdo nebojí,
ale já bojím se už všude.
Jedné z mnoha aneb pro tu mou
Hvězdičko noční oblohy,
planeto v davu nočních hluků,
otevři brány pro Bohy,
dopřej mi trochu sluchu.
Pokora
Co v pokoře člověk najde za víru.
Já už jsem, jak zmuchlaný list papíru.
Všechno sléváse mi v jednotu
a přece šlapu si od zadu na botu.
Všechny touhy světa
Zapouzdrovaný kokon hmoty světa
měl dutinu ve svém levém boku,
na máchnutí ruky reagoval
vypouštěním červených chomáčů mlhy.
Z únavy
Roztrhali mi motlitby z papírů.
Šeptám tu do tmy, že: "Nevěřím už na víru. "
Chovají se, jak sloni v "porculánu".
Občas se trefí a uštědří mi ránu.
Pro mou Star
Mám trochu jara na listech
sotva za nehet se vešlo.
Co všechno z toho vzešlo
a nikam neodešlo
Pod hvězdnou oblohou
Pod hvězdnou oblohou,
jak Polárka nahá
já v podvečer jsem stála
a hodně jsem se bála.
Strach dnů
Strach dnů.
Na dveře klepal strach
bylo to včera - stejné jako dnes.
Z příkrovu tmy vzešly staré chmury
Paralela pro mámu
V paralelním protínání světelných paprsků
se střetly dvě duše
a prý, že růže má trny.
Zpívej mi mámo do spaní,
Eufórie
Nechci jen stát a brečet
chce se mi řvát a ječet,
rozervat plášť všech černých barev,
rozpoznat škálu všech poznatelných palet,
Hodina malířova
Ptali se hvězdy zda je šťastná
a ona tiše řekla: "Ne. "
Ptali se ptáka zda je volný
a on "řek:" "Srdce bláhové. "
Šelma den
Šelma den prokousal se k zítřku
z klece včerejšího rána.
Pozřel pár slunečních paprsků,
ohlodal kost času
Pro T...
Píšu a obracím si slova
co nikdy nevyšla mi z úst.
Tma, že těžko šla by zdolat.
Kroužím, jak havran co má půst
...
Tak na pokraji konce stojím
mlhou z ran a slz se brodím
v závějích pozlátek a plíšků
nabírám kurz a snad i výšku.
?
jsem vyvrhelem psů a koček,
jsem jak poslední levoboček,
poslední z země vzniklá hrouda
dítě Sibyly a Šalomouna
Ať to vědí
Krajkové hedvábí
mě léta nevábí
jen tanec divoženek
mne k smrti stále žene