Eraziel (02.01.2004)
Dveře lehce zaskřípaly, jak se do nich opřel. Po staletém prachu na podlaze se zvolna sunul pás světla pronikajícího zvenku. Udělal-li krok, prach začal kolem jeho nohy poletovat, jako v divokém tanci. Pomalu za sebou zavřel.
Novoroční [2.verze] (02.01.2004)
Přeji
krásný nový rok
všem
co jsou tu se mnou.
Novoroční ... (01.01.2004)
Přeji
krásný nový rok
všem
co jsou tu se mnou.
Stín květiny (20.11.2003)
Jen tak si seděl na lavičcelistopadové slunce příjemně hřáloměl zavřené očia vítr ho zlehka hladilbylo příjemné odpolednejedno z posledníchaž do jarapřisedla si k němuani se nepohnulvzduch byl nabitý energiízačala si povídatsama se sebouani se nepohnulsvětlo si hrálo za víčkymluvila na nějzkoušela to aleon se nepohnuljako mrtvý Bůhtichatak si zapálila cigaretua on odešelna vlak
Stál na úzkém chodníkukterý se táhl do dáliměl zavřené očijako had se vyhřívalna sluníčkua všude kolem bylopříjemné odpolednepřisedl si k nílehce se usmálaa vzduch byl nabitý energiízačali si povídatstřídavěo všem a o ničemjako všichnikdyž je venku tak hezkyšel kousek s níměl plné kapsy časua slunce hřálojako kdysi když ho políbilaprvní a poslednípak šel dálna vlak
Zase seděl na lavičcesámale do uší bodalyodrazy realityvěděl že se otočíčekal na to celý denslunce se pomalu sklánělonad obzoraž se ohlédne přes ramenobude už tmana ruku mu sedla mouchaodehnal jiznovu si na něj sedlaz lásky to nebyloale co taky jočekal až příjde jeho chvílea ruka se lehce chvělajako mravenec ztracenýv mraveništijako jeden mezi mnohajako stínkvětiny
Spáči (5.11.2003)
Autobus si povzdechl. Jako stará hvězda,která už dávno ztratilasvou zář.
Lehce se otřáslna svých černých kolech- snad zimouv mlhavém ránu.
Nikdo si toho nevšiml.
Strach (03.11.2003)
dveře jsou zavřenéa někdo sebral klikunaděje zmařenéběhem okamžiku(budeme se dívat oknema tvářit se že život jde dál. )
jablko shnilo na stroměkdyž ostatní kdosi zčesalzrcadlem do duše je pro měkdo by ten úpadek čekal(budeme se dívat do zrcadlaa tvářit se že odraz má smysl. )
dobro v nás vidíš na hladiněnež do ní hodíš kámensnít tady můžeš jediněkdyž můrou uhasne plamen(zavřeme oči a necháme si zdátjak se máme dobře. )
černý pták padá z oblohynetuší že už je mrtvýk mávání křídly měl odvahyvšak v tomhletom létání netkví(protáhneme si křídla abychom se ujistiliže tohle se nám stát nemůže.
(S)plynutí (23.10.2003)
jen tak si plynuv davuneviditelný- nikým nepoznán
tisíce tisíců knih(kdo by je četl. )i já mám tu svoubrzy
tisíce tisíců kniha kafeza 600 korun(je se smetanou. )
mělo něco do sebejsem volný(na chvíli)díky za něj
IV. (Světamžik, 23.10.2003)
Na holé větvivisí poslední švestka- tíha samoty.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-
Tíha samoty -poslední švestka visína holé větvi.
III. (Světamžik, 21.10.2003)
Růže tam kvetly
každičký den v roce.
Dnes je přikryl sníh.
II. (Světamžik, 13.10.2003)
Podzimní vítr
hladil koruny stromů.
Tichá očista.
I. (Světamžik, 13.10.2003)
Do prachu cesty
zvolna padaly listy
starého stromu.
Podzimní (07.10.2003)
Snad přirozené lidem je,že podzim duši drásá,že s listy padá i nadějea smutek je kde byla spása.
Štěstí s duševním klidem se zdálytak pevné ve své pózea teď se se stydnoucí krví ptám zdalita zima zdrží se dlouze.
Prší a prší, beznaděj na lidi,oči pod víčky těžknou,nač zlobit se na ně že nevidínež duševní krajinu tesknou.
Zrcadla (IV) (21.08.2003)
cítíš ten oheň. v srdci - pálí ach pálí nás na popel letímena křídlech větru a bouře v nás sílí bez ustáníhoříme zas a znovu
Zrcadla (III) (19.08.2003)
v jejich kruzích lapen v pevnou síť (ne)bezpečíjsou tu a neutečeš jako šnek se neschováš slyšíš to. (co) šeptají vidíš to. (co) chtějí jako dřevěná loutka v křečích se zmítáš - nepustí
Zrcadla (II) (19.08.2003)
okradli nás - není tu. a padají bez ustání k zemi vstříc zatínají drápy své touhy a mění život v smrt smrt v život jejich svou
Zrcadla (I) (19.08.2003)
dusivé horkoptáci už odlétlikdosi se otíráo komín zvuky ticha snad i léta končí a je novýčísla rostoupod tíhou myšlenek a polovina nás zvolna minula a nikdy zpět je tu jeho čas a - venku tma
Křehkost (16.08.2003)
Kdo zlámal křídlabílým ptákům,ladně si letících oblohou.
Kdo zhlédl sev kráse mrtvých stromů,jenž ke hvězdám růsti nemohou.
Proč těžko a smutnonajednou je. Proč život tak křehkýse zdá.
Pomíjivost
Hádalo se slunce s mrakem,co by mohli dělat,ono, že by žili smíchem,on, že by mohli plakat.
Slunce se na mrak usmáloa ze smutku zbylo pramálo.
Malinká kapka na trávě leží,slunce ji hladí po tváři,odlesky duhy jež ku oku běží,oděná v zeleném polštáři.
Slunce se na nás usmáloa z té krásy zbylo pramálo.
Světlonoš
Slunce se na nás ve dne směje,štěstí a radost všem nám přeje,nám, co chcem světem světlo nést,lidi ku větší lásce vést,průvodcem býti na bílé z cest.
Střepy duše
Občas jsemvolný jako ptáks nadějíletícík novým zítřkům. Jen nepřestatmávat křídly.
Občas proudímživotem jak řekatrpělivěa vytrvaleza cílem jenž není(viděn. )Jen neuhnout.
Ztracena
Má lidstvo ještě duši. Nejspíš ztratilo ji v buši,či moderní doby poušti,jež city neodpouští.
Moderní řešení
Žiletkou do kůže,jít tam, kam se nemůže,kde bude věčný klid,snad ti tam bude líp.
Proletět se bez křídel,jít tam, kde voda za zřídel,v nejsladší nektar se měnía bolesti více není.
Tabletky jež jiné léčí,tvé tělo se zmítá v křeči,za chvilku to přejde,o nic přece nejde.
Malou kulkou, máš-li kliku,skončí všechno v okamžiku,v oka mžiku všechno skončí,nikdo už se nerozloučí.
Dětská vzpomínka
Vánoční svátky,klidu a míru,atmosféra bezpečí,již jen tak něco nepředčí,málo co.
Malinký chlapec,malinký v duši,s dárky si hraje,oběd snad tuší,netuší.
Jeden člen rodiny,stále však chybí,musel dnes pracovat,přijede brzy,snad záhy.
Malinký chlapecsi na gauči hraje,kartičky s obrázky,cizího jazyka taje,neznaje.
Poslední let
Slunce už zhasíná,tma už se blíží,kapek pár od vína,oči se klíží.
Pavučina smutku,chytla tě do pasti,zlomená bez skutků,mysl tvá propastí.
Naděje jiskřička,ku zemi klesá,polibek na víčka,srdce ti plesá.
Pozdě je na spásu,svíce z obou stran hoří,vzpomínka na krásu,muška v plamen se dvoří.
Nový den
Ku smrti měsícejsem nezrozeným ránem šelaž na konec světaa ulice zely prázdnotou.
Nikdo se nedíval. Nikdo ještě nechtěl vidět. Jen já.
Podzim
Možná, že už je nebavilo žít. Možná, že už zanevřely na svět.
Snad proto se společně chvěly,v těch závratných výšinách,z nichž vede jen jedna cesta- dolů.
Možná, že jim bylo smutno.
Jarní romance
Zní ptáků zpěv tam ve výši,ku májové lásce klokotá,lehce života strasti tak převýší,zde pohody pocit u potoka.
Taktéž básník kdysi vážený,z živého pramene pila krásy zdejší pak blažený,o víře v Boha své snil.
Šťastný, že zde mohl být,v ten slunečně příjemný den,věda co cítí, toť není sen,že už proto stojí žít.
Lesní studánka
Vydal jsem se na procházku,hledat modré z nebe,tajemnou odpověď na otázku,zda nenaleznu sebe.
Paprsky slunce bloudily lesema já se toulal s nimi,bylo nám krásně, jak pluli jsme časem,spojeni pocity mými.
Stromy nám mávaly z výše,když ku studánce lesní jsme šli,kde naliv vody do číše,jsme připili pro radost si.
A ptáci nám vesele zpívali,zdobivše tu krásnou chvíli,společně jsme se dívali,pro vzpomínku, že jsme tu byli.
Ode to man
Do you feel the same. Are we all insane. Or just colorblind. Where's heart and soul to find.
Together
I wish I could flyfall from azure skylike star into seawe're one - you and me.
Tápání
Podej mi ruku,těžké je žít,v neslyšném hluku,nestačí chtít.
Pověz mi,kdo vůbec jsi.
Jsi býkem bez rohu,jsi rohem bez býka,co bez lásky k Bohu,před sebou utíká.
Vzpomeň si,kdo vůbec jsi.
Jarní déšť
Když slzy nebes padají a smutek vládne dnem,pak zlé myšlenky potají, vkrádají se sem.
Však v srdci mém je láska a v mysli štěstí jest,krása duši laská, toť pro temnotu pěst.
A tak i když nebe pláče, mé Slunce hřeje mě,má mysl lehce skáče, přes nástrahy vně.
Vím - vysvitne - toť jisté a zase bude hřát,mé Slunce, krásné, čisté - my budeme se smát.
Cesta
Stojíš v širém poli, na křižovatce cesta do ran trošku soli - zasloužený trest,pro každého kdo stojí a nechce jíti sám,žít život svůj se bojí, dar jenž byl nám dán.
Život je přec o tom, o jití stále vpřed,litovat můžeš se i potom, tak radši vykroč hned.
Ona
Co k ní cítím, co to je- přátelství či láska.
Možná je to obojea mou duši to laská.
A vím, že já to nezměnímneb strach z odmítnutí jazyk svírá,pohledem v oči její spíš zkamením,než bych využil možnosti jež se mi skýtá.
Třeba je na tom podobněa nebo vůbec není,či cítila to co já původně,však přátelství více si cení.
Angel
My mind is singing just today
A beautiful girl had met my way
My soul had lost in deep her eyes
How could I make together us
Výlet
Červená skvrna
na bílém pozadí,
rudavé potůčky
pomalu stékají.
Kopretina
Proč jsi tak krásná a nevidíš to.
Proč můžeš být šťastná, však nevěříš v to.
Tak otevři oči a věř.
Co skrýváš za víčky, když hluboká noc.
Depresivní
Slzy mu stékaj po líci,postava v zrcadle plačící,sedí tak dlouho, sehnutá,myšlenky plynou, nedutá.
Srdce ač zdravé, krvácí,života smysl se vytrácí,chtěl poznat lásku,však nezbyl čas,ten vnitřní pocit zde zas a zasa budoucnost na tenkém vlásku.
Noc je den a den je noc,nikdo už nepřijde na pomoc,ten vnitřní pocit, strach ze smrti,na věky vyryt do paměti.
Osud se brzy naplní,naposled hlavu zakloní,nejhlubší v srdci žal,že lásky nepoznal.