Tuším až někdy 20. listopadu roku 1989 se i v Brně vydali lidé do ulic. Já jsem šel cinkat klíči jako jediný z naší kanceláře. Přerušil jsem práci na vědě a vyrazil jsem do ulic Ne, nebyl jsem jediný hrdina, byl jsem jen jediný zvědavý, co se děje.
...
Skobičky na obrázkyJsem zatloukala kramflekySametových pantoflíčkůOzdobené heboučkým peřím Noční krém proti vráskámS koenzymem kvé desetNanášela na panty dveří Radila jsem se s kamarádkamiOhledně mužůCo všechno můžu EjhlePokrok nezastavíš Dcera vlastní vrtačkuOlejničku téžA v mobilu do deníčkuSi píše poznatky ze sezení Se svojí terapeutkou.
...
Podívej se, prohlásil kdosi
a pokynul hlavou kpianu,
na kterém seděla moucha.
Chodila po klávesách a zdálo se,
...
Probouzíš se v naprosté temnotě, ale netušíš, zda jsi vůbec spal. Nejdřív máš pocit, že je okolo mrtvé ticho, ale postupně začínáš vnímat jemné pulzující bzučení. Elektrické impulzy pronikající skrz kabinu a drobné vibrace prostupující všemi materiály kolem. Ostrý zápach antiseptika tě praští do nosu a probudí v tvém těle ojedinělé záchvěvy vzpomínek.
...
Mám na roli toaletního papíru a pecen chleba, na dvě žluté kuchyňské cibule, na kalendář s obrázky Josefa Lady či Alfonse Muchy, nemám na tu krásnou holku, která mi kalendář prodává. Mám však taky na diář na příští rok, mohu si dovolit propisku, která píše modře, láhev octa a tlačenku z Kauflandu – a to je teda kauf.
Mám na litr polotučného mléka, na deset vajec z chovu na podestýlce, ale nemám na kravín ani drůbežárnu, mám na kilo banánů, nejvíce mi chutnají ty hodně zralé, mám na prostěradlo a na nové boty si našetřím.
Mám na akrylové obrazy od kamaráda Jirky Vondry, ale nemám na Vangoghovy Slunečnice, můžu si pouštět Nirvanu na You Tube, ale musím se smířit s reklamami, mám na koňský salám, ale ne na koně.
...
Cizí utrpení je strašlivé, jelikož netušíme, jestli ho druhý unese, u sebe jsme si jistí silou jít dál s kapsami plnými kamenů bolesti, ale nikdy nemůžeme znát krajní mez přátel, a tak zděšeně hledíme na odpočet zkázy a doufáme, že se nedostane k nulové hodnotě, jenž symbolizuje radikální hovadinu, radikální rozhodnutí, které nás donutí vstát ze židle a zahrát si v divadelní tragédii. Utrpení blízkých je strašlivé, jelikož jsme zvyklí sledovat vlastní bolest a cizí je cosi nového a děsivého, netvor z jiného světa, co má odpornou tlamu s ostrými zuby a nechutným dechem, náš vlastní vnitřní netvor s postupem času začne připomínat velkého pejska, ale nové stvůry mají nové tvary a nové formy hrůzy. Utrpení druhých má v rukávu schované zbraně.
...
Zvedal jsem jeden telefon za druhým: "Jak je možné, že to neobjednali. To jim musím sedět za zadkem každý den, aby to nezvojtili. ""Jakže nefunguje, to si máte pohlídat. "Řekl jsem asistentce, ať mi udělá další kafe.
...
Povzdech z doby předdůchodní. :-)Dříve, organizačně nadaní pijáci, pijící raději kolektivně než sami, pokud se chtěli sejít, tak na vybranou zeď napsal první vzkaz:"Jsme tam, nebo jinde". Nechci tvrdit, že připojili také datum a hodinu pořízení zápisu, ale možná, že psali křídou a tak se o aktualizaci postaral déšť. V podvečer se všichni ke zdi vydali a věděli, kde stráví večer.
...
Kdysi dávno se narodilo malé prasátko. Bylo sice jen dřevěné, a nad to úplně maličké, ale někdy odhadem kolem roku 1920, udělalo velkou radost malému chlapci, pro kterého se stalo úplně první hračkou v jeho životě. Přežilo události, z nich některé příliš nepřály ani prasátkům, ani lidem, ale i časy veselejší. O mnoho let později dlouho stávalo v malé chatce, která patřila onomu již dospělému chlapci, a možná se i trošku nudilo, protože nikdo si s ním nehrál.
...
Mám novou kamarádku,
vykřikl kolega a představil mi
umělou inteligenci.
Zdála se být velmi sečtělá a moudrá,
...
Aréna Delta Center v Salt Lake City čpí testosteronem a krví.
Právě se rozduněla hudba Ennia Morriconeho z filmu Hodný, zlý a ošklivý.
Fanoušci křičí mou přezdívku: „Mustang. Mustang.
...
Napsáno před časem na základě poinauguračního velenasrání.
Zelený, gumový prezident podepsal změnu zákona o zachování důchodců při životě. Zároveň má ale pochybnosti o ústavnosti tohoto kroku. První významný krok a on neví, je-li podle práva.
...
Alžběta byla hezká holka, ovšem dost voprsklá, takže používala různé fígle, aby v praxi vyzkoušela reakce lidí. Jednou seděla sama ve vinárně, vedle u stolku osamělý kluk, co se jí líbil. Povzbudila ho úsměvem a on přišel požádat ji o tanec. Šíleně se vytočila a zařvala na celý barák: "No to je teda drzost.
...
Starý tulák Joe se labužnicky protáhl a pohlédl na blankytnou oblohu, kde již slunce stálo docela vysoko. Nejvyšší čas na snídani. Sroloval tedy deku a upevnil ji špagátem k báglu. Poté zamířil do blízké podskalské hospůdky "U voraře.
...
Podvečerní soumrak se přikradl jako podvraťák a vítr se neuvěřitelně ztišil. Houmlesák Fráňa ležel na lavičce, balík Metra pod hlavou a vzpomínal na družku Máňu, která se uchlastala k smrti. Nepotrpěl si na pěstování bolístek, ale s touhle se ještě nevyrovnal. Bez toho andílka s ďáblem v těle je život nějak vyčichlej.
...
Po nějakém čase jsem se opět vypravil tam, kde to mám rád.
Něco málo zůstalo takové, jak si pamatuji, mnohé, ba většina se změnila. Něco je lepší a něco horší.
Zásobování základními potřebami v obou obcích, kde jsem strávil skoro celý den, opět funguje.
...
Sranda je, že i když jsem z Nashvillu, tak mě písničky o „krávě, co jsem údolím hnal“ moc neberou. Jsem fanda Genesis, a hlavně Phila Collinse. Sice je to Anglán a pije šedivej čaj a nosí bavlněný ponožky, ale na bubny si to dává neskutečně.
Jó, Genesis.
...
Podzim
Ještě nedávno pod tím stromem čekávali, aby s maskami srdečných volů rozlévali mléčnou smavost příslibů, a přitom jen kypěli ve slabinách. Ach, ti nepozorní čtenáři růžových kronik, té poptávky po nejvulgárnějším spolubytí, již ženy rozsévají v marné naději sklidit alespoň jediný klas života, třebaže napadený námelem šílenství, anebo v hodině nejvyšší ukrást bohu hojnosti z kredence ještě poslední kus žvance, aniž si troufají samy. Nyní v opuštění do posledních pater prohořívají srdce, podobna větvím o podzimu.
Na hranici bytí
V globální jídelně na hranici tarifních pásem povečeřel křemínkový lurd s cesmínou, nadužil opiové léky a vydal se do noční knihovny, posedět u dobrých knih, v tiché společnosti špetky osamělců.
...
Počátkem sedmdesátých let výjimečně promítali ve filmových klubech snímek Bezstarostná jízda, jehož vyznění jakoby až osudově předznamenávalo konec bezstarostnosti i pro mě.
V té době, přesně v roce 1972, jsem nastoupil do zahradnické školy v Zábřehu na Moravě. Mělnická mi byla zapovězena, neboť jsem se nedokázal soustředit na matematiku a neudělal z ní zkoušky. Je možné, že to způsobily moje občasné pocity úzkosti, které se u mě odmalička vyskytovaly.
...
„Už přivezli noviny,“ prohodila máma, když mému postiženému bratrovi vyměňovala pleny.
Z jakéhosi rozmaru jsem se toho sobotního rána hned nabídl, že pro denní tisk dojdu, přestože mě příšerně bolela hlava.
Vyšel jsem na dvůr a odtud na rozsáhlé travnaté prostranství před naším domem, kde se po starodávném způsobu říká „na drahách“, kteréžto pomístní jméno kdysi označovalo obecní pastvinu.
Cestou od schránky nacházející se asi v polovině „drah“, pod sloupem vysokého napětí, jsem si prohlížel s ledabylým zájmem obsah právě doručeného plátku.
...
O mne. O nás.
Viem, že nič neviem. To poznáme dávno.
...
z kuchyne sa šíri vôňa škorice, klinčekov a badiánu. sychravé dni, kedy sa nechce von do vlhkého chladu, si spríjemňujem jabĺčkovým kompótom, zjem ho hneď za horúca, šálka hreje ruky, jej obsah (aj) dušu spomienkami. Zas vidím našu kuchyňu, otec čistí jablká, so sestrou z nich "kradneme", zvyšok mama vloží do hrnca s korením, vôňa sa varom zintenzívňuje, postupne napĺňa celú miestnosť. Mama prikladá drevo do sporáka, na rozpálené platne rozotiera cesto na zemiakové placky.
...
Písmák