Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední sbohem...
Autor
Martina
9. února 2004, 17,35 .. pondělí
den a hodina, odkdy vím žes umřel
nejprve šok a udivení,
cos to zase udělal?
Řekli : oběsil se na topení,
Ve věku nedožitých 37 let.
A jak to mám říct tvé dceři?
Na tos taky mohl myslet!
Ale né, Tys sobec do posledních chvil,
A já jí musím říct: Tvůj otec se oběsil!
Bylo to hrozné .. to si piš,
né že už tu nejsi, s tebou byl jen kříž!
Je tu pohřeb, po 14 dnech
Dřív nedali policajti tvé tělo na žeh…
Tvá matka, Tvůj otec, Tvůj bratr,Tvá dcera
Truchlí v první řadě zleva
Ale to je i má dcera!
Obávám se vlastního pláče,
v pár vteřïnách proběhl mi život s tebou,
život hrůzy, utrpení, křivd a pláče.
Je mi jasno,
Pro Tebe už není slz,
Rakev klesá
A já se loučím:
Táhni už!