Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO ztrácení dětí
Autor
Rowenna
říká se tomu nějak jako syndrom opouštěných matek, a synovi dnes předávali maturitní vysvědčení, takže už i to moje poslední „miminko v dupačkách“ má za sebou tu zkoušku dospělosti, a tak... proboha, ten je najednou chytrý jak rádio.
Kam se ztrácí děti?
Nejdřív piští za domem
a haluz obrazí a vyroste z ní strom.
A na ten vylezou. Stojíš, celá rozčepýřená,
pod tím někdy smrkem, jindy topolem,
a taháš za lana, za pupeční šňůry
a vtahuješ je zpět.
Ale se soumrakem
jim myješ záda ve vaně,
jóduješ kolena
a vyklepáváš písek
z děravých kapes.
Pak jednou, zrovna
když myješ nádobí,
a na měsíci visí sny,
protáhnou návrat do noci.
Stojíš u okna,
věrný bachratý pes domácký,
a hlídáš, kdy se vrátí.
Někdy vyjdeš naproti tak na půl cesty,
ale netušíš, jestli stopy v trávě,
sklepaná rosa, důlek pod třešní,
jsou právě jejich. A tak se vrátíš.
Sedíš v tichém bytě, sedíš, a čekáš.
Jednou se nevrátí.
Na klice u dveří visí
čepice s bambulí,
bublifuk
a střapatá kytka.
Jakoby napsali,
neboj se, mami.