Přepadení

„Naval prachy, dělej chlape, nebo uvidíš svůj žaludek zvenku,“ ozvalo se Adrianovi u ucha

Přepadený se pro sebe usmál. Tak přeci jenom ty tmavé uličky nevyhledával zbytečně.

„Krucinál chlape, to si špatně slyšel nebo co ? Seš mentál nebo co ?“ Druhý hlas se ozval z šera po Adrianově levici. Byl v něm slyšet silný ruský přízvuk.

„Pánové, jen si poslužte,“ usmál se Adrian a trochu rozpřáhl ruce jakoby v gestu přátelství

„Sakra. Ňák moc kecá, radši ho vodděláme,“ prohlásil třetí hlas tentokrát s přízvukem ukrajinským. Navíc se ozvalo zlověstné natažení kohoutku pistole.

„Můžeme se jistě nějak dohodnout. Když nebudete dělat problémy a nebudete pouštět výkaly, dovolím vám abyste se zastřelili.“ Adrian se usmál a cítil tlak nože na místo, kde by měly bát ledviny.

„Kurva, už mě vole nebavíš“ namířil Ukrajinec pistoli Adrianovi na hrudník.

Ulicí třeskl výstřel. Nezdálo se, že by si toho někdo, kromě několika koček, krčících se u plotu, všiml.

„Kriste Ježíši,“ vydechl muž stojící za Adrianem. Na zemi něco cinklo. Přepadený pochopil, že to byl nůž, který mu ohrožoval záda. Ukrajinec na víc nečekal a znovu vystřelil. A znovu. A ještě jednou.

Vícekrát vystřelit nestihnul. V ten moment totiž vyšel měsíc a zalil uličku svým stříbrným světlem. Muži pochopili, kdo stojí před nimi. Stalo se to však příliš pozdě.

Adrianova paže se vymrštila vpřed a kostnaté spáry vevřely Ukrajincovu ruku, svírající pistoli. Zároveň bleskurychle sáhl za sebe a popadl paži muže ozbrojeného nožem. V následující chvíli se oba muži s dunivým úderem srazili. Adrian učinil drobný úkrok a uličkou se rozlehl křik obou mužů provázený suchým praskotem lámaných kostí.

Adrian se obrátil k poslednímu lupiči. Ten stál ve stínu betonového skladiště, neschopen pohybu. Veškeré smysly, mozek i samo tělo mu říkaly aby uprchl, aby si zachránil holý život. On však byl schopen jen stát a zírat, jak se z jeho kumpánů staly během chvilky sténající trosky.

Přepadený se k němu pomalu blížil, vychutnávaje živočišný strach své oběti. Jeho tělo začalo během chůze prodělávat strašlivou proměnu.

Oděv zešedl, změkl a roztekl se po celém těle, na kterém vyrazily desítky malých chapadélek. Do hrudníku se s tichým mlasknutím zatáhly všechny tři kulky a v oblasti břicha se otevřela druhá ústa, ze kterých bytost vystrčila dlouhý ohebný jazyk, ze kterého odkapávaly smrduté sliny.

Rus instinktivně zvedl ruce a v hrůze klesl na kolena. Adrian se zasmál hlubokým hlasem, vycházejícím z obou úst.

„Pamatuješ na mou dohodu ?“zašeptal, když se k muži přiblížil na vzdálenost půl metru. „Pamatuješ ? Škoda, žes ji nedodržel. Škoda pro tebe…“

Ulici prořízl řev, ve kterém Rusův přízvuk vůbec nebyl patrný…