Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrt pije čokačíno
Autor
Movsar
Seděl jsem v cukrárně a pil svou oblíbenou jahodovou pěnu. Se mnou u stolu seděla Smrt, tato bledá dáma, a nutně si chtěla povídat. Uvyklý, že ženy se mi vyhýbají obloukem, přijal jsem tu nabídku s povděkem. Začala informativně: "Mluvila jsem s vaší pistolí, a ona mi sdělila, že je připravena na vše." Tolika přízně žen bych se nenadál. Spokojeně jsem vydechl a už si sahal k pasu. Vlhká ruka této milé společnice mne však zastavila. Málem bych zapomněl - kývl jsem na servírku a poručil horké čokačíno pro Smrt.
Než byl nápoj míru připraven, využil jsem chvíle a rozhlédl se po podniku. Vedle u stolu seděly dvě dívky ve vzrušeném hovoru. Sukuba s rozetlelou tváří a její soustolnice v jezdecké přílbě světlých kudrlin. Tlumily své švitořící hlasy, a já hádal o čem vedou řeč. Se stejnou otázkou jsem se obrátil i na Smrt.
"Ta s vyrážkami, co jich je jako hvězd na noční obloze, vypráví o svém nedospělém bratrovi a jeho právě probuzené mrzké pohlavnosti," netajila se Smrt s odpovědí. Překvapila mě přízemnost tématu. "Marnost lidského žití na sebe bere obludných forem," souhlasila se mnou Smrt, a rovněž její oko přehlédlo ten ukrutný zápas prostoduchosti ve tvářích dívek. Ty dál nerušeně dávily výměšky svých slov v plynoucím toku času, který přinášel na vlnách ospalosti cukrářského ovzduší také objednané čokačíno.
Ve stejnou dobu si v acetonovém hnízdě své garáže odbýval finální fázi výroby letadla opatřeného výbušninou Jirka Šubrt. Za poslechu nesmrtelných písní Arakainu, které ho měly vyprovodit na věčnost, připravoval se k cestě pilota kamikaze. Chvíli před startem ozdobil doušek rýžové pálenky a obrázek tváře sepnuté v kožené masce stisknutý v dlani.
Křehká linie namodralých rtů Smrti se zalomila v lehký úsměv. Pochopil jsem rychle - dále nebylo třeba slov. Naléhavost situace mi nedala dopít zbytek jahodové pěny. Upřel jsem zrak ke svému boku a vyslyšel kovovou řeč závěru. Ještě jsem se naklonil přes stůl k polibku Smrti na její ústa vonící čokoládou. Měl být dlouhý.
Střechu cukrárny dvakrát přejel tmavý stín. Třetí rozmetal dům i se vší šlehačkou do dalekého okolí.
Jirka Šubrt byl rychlejší než já, moje pistole a smrt.