Nemožná, poddajná, spokojená

jak štěpy jabloně roubovali

mi  ženskou poddajnost

však někde zplaněly, vlčí výhonek

hrála jsem na hoboj

a smečovala po rozích, úklony, záklony

stoj spatný, a rozkročit a upažit

bóže, tak tohle by mi šlo

místo modlitby

ta běžná rozcvička, i v deštích suchá

a z copu na zádech

i kdyby vítr zuřil

nečouhne hloupý vlásek

konzervy paštiky

husa se na nich smála

jsem neotvírala, vždycky jsem říkala

že vím, i když jsem ani netušila

dvakrát do roka bílila jsem sklepy

čisté vápno na temné kouty

přes ještěrky, ryby k řasám

jsem nedohlédla, a muž byl propast

plná stálých potřeb, který mi srdce rval

měla jsem auru zelinkavou

jak husí trus

nemožná malá coura