Jak šel BAR BAR FRU FRU na lov

Pohádka určená dětem kteří odmítají papat ovoce a zeleninku.

Byl večer - a bylo jitro - a zase začal další den.
Fru Fru, náš barbar, se probudil, protáhl, mocně zazíval a jal se přemýšlet, jak naloží s dalším dnem.
Dostal hlad a to je asi jediná věc, co ho přinutila vysoukat se z pelechu. Rozhod se splašit něco k jídlu, protože už ho nebavilo chodit navštěvovat divný lidi a čekat, čim ho pohostěj, zvlášť silnou nechuť k této praktice získal při poslední návštěvě u Římanů.
Vybral si svou nejoblíbenější kamennou sekeru a vyrazil z jeskyně. Prošel přes paseku a u kraje lesa narazil na keřík malin, chvilku se zamyslel, ale pak si řek´, že žádnej barbar přece nežere maliny ... „HUR HUR FRU FRU jí maso,“ bojovně zařičel, když tu zahlédl zajíce.
Dal se do honu na zajíce a přitom křičel "HUR HUR!" jak nejstrašněji uměl. Co by byl totiž za BAR BARa, kdyby svým válečným pokřikem nevzbuzoval patřičný respekt - až strach.
Běžel s větrem o závod, vzduch mu čechral vlasy, ale co čert nechtěl, zajíc zastříhal ušima, zmerčil ho a dal se na úprk. Oba běželi jak nejrychleji uměli, ale protože zajíc uměl běhat znatelně rychleji, zmizel FruFruovi brzy z dohledu. Fru Fru byl tak zmožený, že se svalil do trávy a musel pořádnou chvíli odpočívat, než se mu zase podařilo popadnout dech. Řek´ si že takhle by to teda nešlo. Takovým šíleným sportovaním by spálil mnohem víc kalorií, než dokáže načerpat snědením jednoho králíka.
Zamyslel se, jak to vyřešit. Základem bylo, aby králík před ním neutíkal, ale nejlépe běžel za ním. Ale jak toho docílit? Zkusil se vžít do role králíka. A přemýšlel dál, co takovej králik asi celej den dělá ... tak určitě jí ... a kadˇ... mno ... dále taky pije - to se po jídle celkem hodí. V okolí je jenom jedna studánka, ze který se dá pít, a tak se ve FRU FRUově hlavě zrodil geniální plán. Počká si na něj u studánky.

Na okraji studánky si zbudoval improvizovaný úkryt z větví a listí.
Skryl se do něj a čekal a čekal a čekal ... až pomalu usnul.
Probudil se až chvíli před polednem a v břiše mu už značně kručelo a na zátylu cítil horký dech.
Otočil se a jen co zaregistroval, že mu dýchá na záda šavlozubý tygr, ohnal se svou kamennou sekerkou.
Zásah šel přesně tygrovi mezi oči, ale bohužel měl jaksi opačný účinek, než čekal. Místo toho, aby se tygr sesul k zemi, vyskočil snad metr do vzduchu a začal se tvářit poněkud nakvašeně. Ještě než dopadl na zem, byl už FRU FRU na útěku. Tentokráte si nechal hrozivé ryčení pro sebe a vyklízel pole tiše, ale o to rychleji.

Po tom. co potřetí oběhl paseku u své jeskyně a definitivně se přesvědčil. že tygrovi utek´, svalil se do trávy přímo pod keřík malin. Hlad měl už úplně ukrutnej, tak si FRU FRU řek: „BAR BAR – NEBAR BAR hlad je prostě hlad,“ sezob jednu malinu a "HUR HUR!" zamručel už radši jenom potichu, co když se tygr ještě pořád potlouká někde kolem.
Sice viděl na konci paseky, že sedí šnek ve šneku pro šneky, ale nechal to bejt, francouzská kuchyně neni zas tak delikatesní a kdo ví, jestli by mu potvorák šnekovská taky nechtěl utýct, nebo ještě hůř ho ulovit.

Po tom, co se najed´ malin, radši zalez´ do pelechu a šel spát.

A jaké je dneska ponaučení ?

PARCHANTE, ŽER, CO JE, NEBO BUDEŠ HLADY !!!

---