Ztrácím se, jako když mázneš mizíkem

Vstupuji rozcapeně

do hudby své dcery

vidím ji tančit, můj synek

má pohled svého otce

když kouká po holkách

jeho otec, jak ten se na mě

uměl dívat, přišpendlený motýl

křídly třepetá

můra pozlacená

busta bez cla

pohár vína

nemohl se dopít

do rána

taková

to byla hudba

vidím své komíny, střechy a zdi

ulice, ty nejužší

v kalužích se topím

ve čtyři hodiny ráno

chci vždycky umírat.

Pes mi položí čumák

na klíční kost. Kočka

se ztratila. Je asi mrtvá.

Loni jsem oplakala

jinou mrtvou

přejetou, černou, černou

díra do země a hrana

komu se hraje opera?

z těchto děr ve zdech

z těchto pivních lahví

nejlépe zaznívá. Milostivá

a byla tak překrásná. Jděte

jděte. Pomalu, pomalu

se ztrácím

a ta cesta

zelená

nebolí.

Doznívá

Do hlucha