DOTEKY FUDŽI

O dnešní krásný zážitek se musím s Vámi podělit....

DOTEKY FUDŽI

Dnes vezu svoje obrázky Českého středohoří do knihovny v Roudnici nad Labem, kde budu mít výstavu. Pozoruji z vlaku krajinu a vzpomínám na naše výlety po Českém středohoří. Je zataženo, podzimní barvy již posmutněly. Jen ozimy na polích jsou svěží zelené a na některých místech u trati ještě opožděně kvete rmen s nápadně velikými bílými květy, které připomínají spíše kopretinu. Přijíždíme do Vraňan a oblačnost se místy protrhává a objevuje se sluníčko.
Ozáří zlehka pole, kde v srpnu kvetly slunečnice, země má zvláštní červenavě hnědý odstín. A na obzoru se objevuje napřed temeno Řípu a pak hora celá a za ní je úplně modrá obloha... Nad krajinou přeletí několik havranů.

Své zážitky z našich poutí, proměněné do tvarů a barev, uložené teď v zelených deskách, cestují se mnou a já mám dobrý pocit ze své práce a velmi dobrou náladu. Netuším, že dnes na mě čeká ještě něco moc krásného.

Před mojí výstavou probíhala v knihovně výstava krásných japonských panenek z Gotemby, která byla doplněna fotografiemi z této oblasti Japonska...

A co mají společného Gotemba a Roudnice nad Labem?
Kromě navázaného přátelství několika lidí a vzájemných návštěv i to, že obě města mají svoji dominantní horu, Roudnice Říp a Gotemba Fudži....

Asi 25 fotografií s horou Fudži v pozadí visí ještě v sále. Jakoby snad na mě čekaly. Fudži, posvátný symbol Japonska, sídlo tajemné bohyně vymodelované do pravidelného kuželu, se tu majestátně tyčí v pozadí rýžového pole, čajovníku, růžově fialových kosmosů, sakur i jiných stromů, fascinují mě slunečnice s modravou siluetou Fudži, nedávno jsem malovala slunečnice pod Řípem a pod Vesuvem... Zdá se, že tyto královské květiny, libující si ve slunečním žáru nejteplejších měsíců, jsou i symbolem žhavého nitra hor vpozadí, byť i před mnoha lety. Na dalších fotografiích představuje Fudži mocný oltář Přírody vyzdobený žlutě kvetoucími keříky a červeně kvetoucí rostlinami, které podle fotografie nedokáži určit...A je tu Fudži s "labutím jezerem" - na břehu i v jezeře jsou labutě. Vzpomněla jsem si přitom na swandrow.... Fudži je tu ve všemožných barevných modravých a fialových odstínech i náladách počasí. Fudži s malou i velkou sněhovou čepicí anebo i bez čepice.... Fudži při východu i západu slunce, Fudži za jasné oblohy, ale i šedivého nebe. Fudži jasná a Fudži vystupující z malých mráčků, ale i větších kumulů....
Fudži rozdávající radost....

Jsem ohromena krásou tajemné a posvátné hory Země Vycházejícího slunce. Ve vzdáleném městě v srdci Evropy cítím něžné doteky Fudži.

A ještě mám možost si prohlédnout i krásné japonské panenky, které jsou již uložené v krabicích a čekají na svůj návrat. Každá je uměleckým dílem, barevnost a vzory jejich kimon
mě uchvátily. Nebylo možné nevzít takovou panenku do náruče a nepřitisknout ji k sobě a nepohladit.

Mám obrovskou radost z tohoto zážitku a jsem tak nadšena, že už se těším, až se příští rok v roudnické knihovně uskuteční další výstava z Japonska... Určitě dám o ní vědět.

---