Vánoční

V hlavě se mi

sesypaly

hemisféry do jedné.

Pět dní teď budu menstruovat

a pak to možná

přestane,

a možná ani

přesto

ne.

Je mi divno,

je mi tak nějak vláčně

vně všeho.

Jsem válčivá

a peru se.

Takže

na ruce se mi

perfektní nehet

zarývá do dlaně.

Do dlaně proto,

že tvůj dvouoký kůň už zaběhl

do stáje

a ty se mi přežvykuješ na hrudi,

proto, že proto, že prototo.

Chce se mi spát,

chce se mi líbat tě

na ucho, chce se mi tě někomu prodat

za pár šupů, chce se mi tě

vykoupit, chce se mi tě

vykoupit do posledního výtisku,

s láskou tvá Medea,

s láskou na rtech.

Proč nemůže být jen tak rozkrok

bez nohou…

byl by krásný, byl by růžový studem.

Ale nemůže být, že nemůže být sám o sobě

osobně sám.

Stejně tak jako já,

přestože hárám, nechci být bez rozkroku,

ani bez tebe, ani bez nebe a blabla,

budu celá zabalená do jehličí,

ty skleněný

a splyneme v jeden jednolitý

zdobený

vánoční

stromeček.

A ty to chceš.