Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRadost
02. 12. 2004
18
0
4180
Autor
Gonsales
Seděla tiše a nehnutě. Vlastně ani neseděla. Byla schoulená v klubíčku na zemi. Cítila zatuchlou vůni udusaný hlíny. Nemohla se hýbat i když nebyla spoutaná. Místy protahoval chladivý vítr. Nebo spíš vánek. Občas cítila jak má husí kůži. Všude byla tma. Víčka tiskla k sobě, ale věděla to. Ne tma, šero. Ve stejný pozici tady ležela dlouho. Desítky minut hodin dní možná let... Sama nevěděla. Nechtěla vědět. Celou dobu sbírala síly nadechnout se. Otevřít oči. Vstát. Už hodněkrát to chtěla udělat. Bála se... Pořád jí znělo v hlavě – teď. Teď. Teď. Teď! Cítila že to přijde. Už brzo.Teď! No tak! Běž! Prosím... Tekly jí slzy z pevně stisknutých očí. Tak moc se chtěla hnout z místa...
Tentokrát zafoukal vítr silnější než kdy předtím. Vnímala ho jako znamení.Otevřela pusu a dlouze se nadechovala chladnýho čistýho vzduchu. Naplňoval ji něčím co neznala. Otevřela oči. Musela je přivírat pod náporem světla který pronikalo škvírama ve dveřích. Bylo to tak nový. Jako miminko se povalovala na zádech a natahovala ruce a nohy. Usmívala se. Neznámý pocit ji prostupoval celým tělem a byl pořád silnější. Nutil ji vstát a otevřít dveře. Možná kdyby tady neležela tak dlouho ztuhla by údivem. Ale ten pocit ji nutil hýbat. Něco takovýho ještě nikdy neviděla. Slunce svítilo a hřálo. Všude byla louka. Stála uprostřed ní. Rozeběhla se. Musí bejt ráno pomyslela si. Rosa ji krásně chladila ztuhlý nohy. Pobíhala a skákala trávou a smála se. Už ví. Ten pocit. Vzpomněla si. Kdysi dávno ho znala. Byla to radost. Čistá radost ze života. Z toho že je. Že běhá. Že je hezky a kytky rostou. A je sama se svou radostí. A smála se a trhala jahody a pouštěla berušky z natažených prstů letět do nebe a klidně si sedla do trávy. Ne proto že by chtěla. Ale proto že mohla. Mohla dělat a být co chtěla. A zase jí tekly slzy ale tentokrát štěstím. Všechno bylo tak důvěrně známý – zapomenutý a znovu nalezený...
Navečer na ni padla únava. Svalila se a opřela o tlustý kmen buku. Na krku cítila každý záhyb v kůře stromu. Zvedla hlavu a dívala se do větví. Šumění listí ji uspávalo...
Najednou ji vzbudilo nepříjemný svírání v žaludku. Kolem proudil chladný vítr. Ucítila zatuchlou vůni udusaný hlíny. A kolem byla tma. Ležela schoulená v klubíčku a bála se otevřít oči...
Tentokrát zafoukal vítr silnější než kdy předtím. Vnímala ho jako znamení.Otevřela pusu a dlouze se nadechovala chladnýho čistýho vzduchu. Naplňoval ji něčím co neznala. Otevřela oči. Musela je přivírat pod náporem světla který pronikalo škvírama ve dveřích. Bylo to tak nový. Jako miminko se povalovala na zádech a natahovala ruce a nohy. Usmívala se. Neznámý pocit ji prostupoval celým tělem a byl pořád silnější. Nutil ji vstát a otevřít dveře. Možná kdyby tady neležela tak dlouho ztuhla by údivem. Ale ten pocit ji nutil hýbat. Něco takovýho ještě nikdy neviděla. Slunce svítilo a hřálo. Všude byla louka. Stála uprostřed ní. Rozeběhla se. Musí bejt ráno pomyslela si. Rosa ji krásně chladila ztuhlý nohy. Pobíhala a skákala trávou a smála se. Už ví. Ten pocit. Vzpomněla si. Kdysi dávno ho znala. Byla to radost. Čistá radost ze života. Z toho že je. Že běhá. Že je hezky a kytky rostou. A je sama se svou radostí. A smála se a trhala jahody a pouštěla berušky z natažených prstů letět do nebe a klidně si sedla do trávy. Ne proto že by chtěla. Ale proto že mohla. Mohla dělat a být co chtěla. A zase jí tekly slzy ale tentokrát štěstím. Všechno bylo tak důvěrně známý – zapomenutý a znovu nalezený...
Navečer na ni padla únava. Svalila se a opřela o tlustý kmen buku. Na krku cítila každý záhyb v kůře stromu. Zvedla hlavu a dívala se do větví. Šumění listí ji uspávalo...
Najednou ji vzbudilo nepříjemný svírání v žaludku. Kolem proudil chladný vítr. Ucítila zatuchlou vůni udusaný hlíny. A kolem byla tma. Ležela schoulená v klubíčku a bála se otevřít oči...
nahoru a dolu....
docela bych měla výhradu, že je chvíli spisovně, pak zas ne....
Moc hezké, líbí. Trošku mě vadí slang -ý-é, záležitost tak nádherně psaná, by zasloužila spisovnou češtinu. ***
dobra pripominka..no mozna mas pravdu..popremyslim o tom a kdyz bude cas tak treba opravim:)
Krásný.
Připomíná mi to jednu mně dříve dost důvěrně známou smutnou slečnu která náhle ze dne na den ztratila zájem o život...
Takže tip+díky.
jeheheman:byl to zamer psat v jednoduchych vetach...vsechno jasny a clovek aby si urcitou vec rovnou predstavil...aby se neutapel v rozvitych souvetich ve kterych by hledal pravy smysl co melo byt receno;)diky za kritiku a tipa;)
konvence jsou bahno do kterýho se člověk boří, že když chce utíkat, tak dělá jen těžký stařecký kroky
nejhorší je, že se na ně jedinec nemůže účinně vykašlat, když žije ve společnosti, která na ně nekašle.
dám tip, ale představoval bych si trošku košatější a obraznější sloh. umění je psát v rozvitých a přesto čtivých větách.. tady aby člověk souvětí pohledal:o) *
tak jo to sem nečekal potěšilo mě, že někdo dokáže psát takovýhle věci. Věci nad, kterýma člověk přemýšlí když je dočte a uchová si je protože už nejdou jen tak zapomenout je to hezký
tak jo to sem nečekal potěšilo mě, že někdo dokáže psát takovýhle věci. Věci nad, kterýma člověk přemýšlí když je dočte a uchová si je protože už nejdou jen tak zapomenout je to hezký
No ke to takový zvláštní, první, co mě napadlo, že by se to mohlo opakovat pořád dokola- hlína-louka-hlína a pak zase louka atd. Já bych chtěl být na té louce, tam to asi je lepší..
Jinak je to docela dobrý*T*
bean:diky za precteni..a sem rada ze moje dilko vyvolava v lidech takovyhle predstavy;))
Skvělý, trochu bych zvýraznil prostředí podrobnějším, možná impresioničtějším popisem. TIP
Ten pocit. Kdysi dávno ho znala. Byla to radost. Čistá radost ze života. Z toho že je. Že běhá. Že je hezky a kytky rostou. A je sama se svou radostí...
Škoda, že se nedostala ze začarovaného kruhu, fandila jsem jí...:o)
Oslovilo mě to. TIP.
Janajka:jj myslim ze vsichni bloudime v takovym kruhu....(a kdo by se z nej nechtel dostat;))..diky;)
opouštět konvence je dost těžký ... mnohem lehčí je do nich nezabřednout ... :-)*
asi je to daný genama a prostředím ... někdo nezabředne, i když se snaží ...
ale statistickou pravdu máš ty ... aspoň v našem prostředí ...
možná trochu jiný to bude někde poblíž Kalahari ... :-)
Maniodepresivní pocity? Kdo to někdy nepoznal? Moc dobře a přesvědčivě vyjádřeno. ***
Já nic neodhadla a moc se mi to líbí! :-) -t-
Řekla bych, že tohle je život..... pomíjivost..., atd.
milly:jj zivot je porad nejaka zmena..i kdyz se nam to tak obcas nezda...diky;)
Chtel bych chvalit - potesilo mne, ze sis precetla mou povidku...
Chte nechte musim rici, ze je potreba hodne vypilovat sloh, protoze i diky tomu - jeho neobratnosti - sel konec odhadnout ...
Ale jinak muzu pochvalit alespon ten obsah. :]
Tip je nekdy dobrej v tom smeru, ze pozvbudi do dalsi tvorby... Ja ti ho dam, protoze v urcitych usecich je citit talent a je jen na tobe, jestli se vydas kupredu smele za zdokonalovanim.
Jo... a pozor na interpunkci :)
A v temném klubíčku se schovává spoustu lidí takřka po celý život.
smutné
No...asi jsem dneska úplně jinak naladěná. Moc se mi to líbilo, ale hlavní pointa je pro mě stejně pořád taková zamlžená. Ale jinak T za zpracování ;)
Pisces:je to o tom jak se clovek boji opustit konvence. a kdyz to udela je to ted pocit svobody diky kterymu je stastnej. no nedokazu to presne popsat. jinak diky za t;)