Skoro zapomenutá

Skoro zapomenutá

Nevím na co všechno se dá zapomenout

v tomhle městě

samou bolestí roztříštěném na tisíc

světel na obzoru tmy

Celý svět spojují drobné

nitky bolesti

(nervová vlákna Země)

místy se zamotávají do

drátů vysokého napětí na nichž

umírají  přimrzlé vlaštovky jako

symbol únavy

Obloha se chvěje pod kroky maličkého

břichomluvce balancujícího

na nitkách

Klepou se mu koleno a má strach Oba

vědí že je to příliš daleko a lana

jsou prověšená protože

bolest je nekonečná zatímco

svět končí už dnes v noci mimo

dosah planoucích luceren a

prádelní šňůry jsou hluboko

pod ním jako

na starých fotkách Itálie

Řím 1920

Měsíc tancuje tango v rytmu

jeho zrychleného dechu a

stará kartářka na rohu ulice

varuje propletené milence před

zradou kterou vidí

zastřeně

Australští domorodci tancují tanec smrti

kolem zlomeného kolíku určujícího

střed světa a

grónská matka kojí zelenou larvu

vražedkyni svých dětí Hruď se jí

třese v děsivé předtuše

Nevím na co všechno se dá zapomenout

v tomhle městě

kde se rozespalé děvčátko vyklání

z okna nad neklidnou hladinu střech

a natahuje svoje ruce k bledému břichomluvci

Její dlaně jsou bezedné a studené jako

oceán a oba vědí že

je to příliš daleko

zatímco

z dálky na obzoru jim z nákladních lodí

mávají opilí námořníci