Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMěsíc 28. října 2004
Výběr: a2a2a, vesuvanka, dream, Fouckault, Print
18. 12. 2004
13
0
4842
Autor
f_moll
Zatímco Země
kradla Ti
poslední
zbytky světla
do polí opřel se
výkřik
rozpřažených paží
namísto větru
s touhou uchopit
do náručí
Usínaly téměř
k ránu
samy
ve chvílích
největší tmy
Jejich tichý vzlyk
ještě dlouho
nesl se
tím náhle studeným
rozedníváním
ve kterém kdosi
scházel
zuzuzu...že by až tak? Ale jen jestli máš dobrý boty a výdrž, nemusel bys dojít...:))
katugiro? nerozumím... moc spoléhám na slova? .. co si pod tím mám představit?
zuzuzu.. hrůza si pod tebou říkám někdy taky. Holt.. nesejdem se ve vkusu...
:)
zuzuzu: ale houby :) když už něco takového řekneš, zkus tomu dát váhu, ať to nepůsobí jen jako provokace
Elyn: vidím moc velký důraz na jednotlivá slova, už tím hypertrofovaným řádkováním, místo aby byla prostředníky celého sdělení; líp to dnes asi nevysvětlím
ou
a to jsem chtěl být kritický
ou
to znám, jak těžko se píše... pokud opravdu schází
ou, jsem zaujat(ý)*
Právě teď mi to zní stejně smutně a naléhavě jako "Roxanne"
Povedla se, krásná...
Nicollette
18. 12. 2004
pro tuhle poezii mám slabost. Třeba bych to neuměl obhájit před literárními vědci, ale mi se líbí, jak jsi jako autorka popsala v podstatě běžný životní smutek. Je v tom vznešenost, možná patos, ale takovýto význam přikládáme situacím, které jsou pro nás možná rozhodující. - t + v