Vrátný z domu smutku

Vrátný v domě smutku

Hlídám si váhu a nahoře se hubne - na duchu. Herec tragédií, pohádek a komických pásem, trápí plasty - snad špásem, snad ze msty. Klepat lahví PET o koberec ráno v PĚT?  Mít přes třicet a ještě nedospět? Já? Mašle a hnedle! Jednou tý šmíře dramatický rozbiju hubu! Přísahám Hubu! Pierotovi z úleku. Trikot s vagínami v předkloněném pokleku před režisérem. Jak Řiťolezec bez stěny. S pěšinou vlevo, pěšinou vpravo, blbej na politiku a bez vousů. Roky splín ze složenek. Nevoní mu plyn, pyšný na svůj bojler. Brojler! Doma nepíchá, je to prý slyšet. Bez přátel, poezie lásky i televize, kyne - na pozdrav cizím, co mávají komparsu za ním. Honí si a bliká lampičkou.

Vedle bijí o zeď kosti, sklenice o sklenice a klouby o lebky. "Nazdarovje tavárišči! Na žizň!" Piju jejich řečí. Na žíz(e)ň a Pučuju jim kladivo a srp. V kruhu svých musů, potřeb a  radostí pijou - z hnusu nad životem. Stokou, spláchnutou vodkou, bratru za dvouhodinový plat, v očekávání nových zítřků. Bratři Slované, tohle vás dostane! A žerou brambory - s tvarohem. Fůůůůj. Brambory kradou a tvaroh jim dává, kdoví jaká kráva.

Dole svojské mrtvolné ticho v obydlí z dvoj bidlí. A smrad. Ježiši tam je smradu za šest krát tři a půl litru měsíčně, až paběda. Bez vody bez všeho živoří v bytě, jejich Slovanskokošická hrdost na úbitě.

"Tak čo šraci, ako bolo v praci?" 

"Myslítě robotu?"

"Ta páchne od potu. To věděl už Franz Josef." Smejů sa ako chumajkovja.

Naproti voní levandule protkaná naftalínovým odérem. Zvířecí patoložka v důchodu s kotletami místo peněz. Kněz bez zpovědnice a pavlačová trhovnice. Kuchala ptáky, řezala prasata i divočáky, sekala telata, jehňata. Zdá se jí o buchtách, rozkvetlých loukách a stýská po sekeře a noži.

Ještě výš slepá zahradnice žijící nosem. Čichá k formulářům na pracáku, spí na podlaze ve spacáku. Její Postel má děvka – spolubydlící. Vojebat slepou - podlé i na holku s pěkným zadkem.

Vedle nich Zrzavá Kunhuta s Princem Šestikolem. Půlstoletím vyčpělá sláva modelky bez mola a cyklista bez kola. Smutné kóma, utopené v mýdlové vodě.

„Nechte blesky doma panímámo, nebojím se, loni jsem ztlouk Mikuláše A Belzebub mi ho držel.“

...pak Fanda - fanda do koní. Bubeník s notami v ústech a koňskou hlavou.

Syn Hirošimy s autem za dvě mega, ověšený co týden jinou mandlovou kráskou.

Viking bez přilby a Drakaru. Touží mít Volvo, ale dvacet let zasněně vzhlíží k Mladé Boleslavi.

Malá Ornela Mutti. Tutti famose. Zlobivá trhačka sexy snů. Proxima v Kentauru líbezných princezen. Zazvoní a uteče. Nesmělá nebo trapná?

Čangajšek s chotí, stánkem na Florenci a dvouminutovým stykem – s veřejností.

Pátým rokem vrátným v domě smutku. Vskutku zakletém hradě na poloostrově letargie. Strážím němé stíny, které nezvedají hlavu a mizí ve svých komnatách. Utíkám k Vltavě a hladím stromy. Mají duši!