Předjímání

Karel se probudil s nutkavým pocitem, že vzápětí někdo zazvoní na domovní zvonek. Přesvědčil sám sebe tak silně, že spustil nohy z postele, vklouzl do bačkor a vydal se otevřít. Ve chvíli, kdy sahal na kliku někdo zaklepal.

***

O chvíli dříve šplhal po schodech do třetího patra Mirek. Byli s kamarádem domluveni na dvanáctou a přesto, že přišel o 15 minut později tušil, že ho bude po náročné noci ještě budit. Konečně došplhal do druhého patra ke dveřím a sahal po zvonku. Ledabylé "crrrr" se ale neozvalo, protože se dveře přímo rozlétly.

***

Opatro níž se slečna Monika rozmýšlela co dál. Sobotní poledne hrálo do karet obchodníkům, kteří již zavřeli krámy a mladá kuchařka byla nucena vyprosit si trochu mouky vedle. Chvíli nerozhodně přešlapovala před dveřmi souseda odnaproti, kterého jediného z domu znala. Rozhodla se. Nebude zvonit, zaklepe. Snad ho nevzbudí.

***

Milan už měl sbaleno a vyhlížel z okna. V sobotních loužích se na odráželo slunce a opuštěnost. Zdá se, že se na něj někdo vybodl. Dál už nemůže čekat, přeci si nenechá ujet vlak. Už teď má čtvrt hodinky spoždění. Nasupeně vzal z háčku klíče a spěšně otevřel.

***

V jednu chvíli, v jednom městě, v tom samém domě s rozdílem jednoho patra se střetly čtyři páry překvapených očí. Nic zajímavějšího se v tuto línou sobotu již nestalo. Dalo by se říci, že se o tom nikdo ani nemusel dozvědět.