Vaše počátky seznamování se s poezií?

Vaše počátky seznamování se s poezií?

Včera se mne jedna kamarádka ptala, jak se to vlastně seběhlo, že jsem se začal zajímat o poezii, začal ji číst. Musel jsem opravdu zapátrat v paměti, jak že to asi bylo. S odstupem 11 – 12 (přelom patnáctého a šestnáctého roku života) let to bohužel nedokážu rekonstruovat přesně, navíc jsem nad tím nikdy nijak zvlášť nepřemýšlel. Nicméně vybavil jsem si, že první, co jsem držel v ruce byl Francois Villon, jehož oba Testamenty máme (z pro mne nepochopitelných důvodů, neboť rodiče se o poezii nikdy nezajímali) v knihovně. Zřejmě mě tehdy zaujaly ukázky, které jsem nalezl v čítance (to je ale věc!). Další, na co si pak vzpomínám, byl Bedřich Briedel a jeho Co Bůh? Člověk? Vzpomínám si, jak o něm můj středoškolský profesor češtiny mluvil… ten samozřejmě v čítance nebyl k nalezení (učil jsem se ještě z těch komunistických), a tak jsem ho musel vyhledat v knihovně – shodou okolností to tehdy právě vyšlo. Co následovalo dál, si moc nepamatuji. Vzpomínám, že v naší knihovně byl tehdy ještě nějaký Neruda nebo Hálek, ani jeden z nich mě tehdy nijak neoslovil (o prvně jmenovaném bych to asi mohl říct i nadále). Pak se zřejmě o slovo přihlásili (všichni tři i když postupně) Topolové… a to už bylo o zájmu o poezii rozhodnuto. Následovali Ivan Martin Jirous a Ivan Diviš a Miroslav Holub… (V domácí knihovně jsem posléze objevil ještě Nezvala, Puškina, Jesenina, Máchu…) Jako první cizojazyční autoři se mi do ruky dostali surrealisté (co v Čechách také jiného, bohužel) Breton, Eluard a Peret, to bylo na přelomu 16 a 17 let. Od té doby jsem přečetl tolik věcí, že bych Vám je nedokázal vyjmenovat, ale dnes mi jde především o ten počátek.

Zvláštní zkušenost jsem tehdy udělal (jako sedmnáctiletý) s Janem Zahradníčkem. Za deset korun jsem si koupil troj-sbírku Rouška Veroničina, Znamení moci, La Salleta. Tehdy mě vůbec neoslovila (opět jsem si to koupil jen kvůli svému profesorovi, vyprávěl o něm opravdu poutavě – především životní reálie mne zaujaly), skončila v knihovně. Okolo dvaadvaceti jsem se k němu vrátil a najednou to bylo i čitelné. Přelouskal jsem, i když jsem z ní měl stále dost bílých míst. V pětadvaceti jsem ji otevřel znovu a ejhle! Najednou na mne Znamení moci zapůsobilo naprosto magicky. Netuším, zda jsem pro něj musel dorůst nebo získat patřičnou čtenářskou zkušenost, přesto je mi zvláštní, jak ta kniha pro mne zrála.

Jaká je vaše zkušenost s prvním seznámením (seznamováním) s poezií? Máte knížky, které pro Vás musely dozrát?

Děkuji a těším se na odpovědi.