Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semamince
Výběr: Print, cerna_lovkyne, bota, Bagg, a2a2a
14. 06. 2005
29
5
4611
Autor
zuzuzu
takhle se přece nedá žít musíme pepíka s mirečkem nějak usmířit
dásně inklinují k prožití vášně myslím to upřímně
svůj kout náznaků
mám jak vestu posypanou bojištěm odznaků
usmívám se na tebe oběma koutky,
v tom druhém jsem obzvlášť hloupý
můj cit si hoď do uvozovek
snadněji se s ním manipuluje
deprese je šachovnice
prášky jsou úpatí
achilleus svou želvu nikdy nedohoní
budou-li se dívat mufloni
úryvky z mého deníku:
lepí se mi na paty satánek okatý komu dám tomu dám svojí hrůze nepřidám kde končí tam i začíná já jsem holka nevinná kde končí tam i skončí ráno se uvidím zvenčí
chápu se jako holčičku
protože jsem se zmýlil v povolání
měl jsem se věnovat milování
v půlnoci se vrní pulec
černý a nevinný
tak hmotný a sytý oku kypí
hladinou zývá
oblohou duje
prohání kout a kout
vášnivé spoje
se bolem tyčí
konečně jsem ničím
uzpůsoben k milování
zas chvíli zbudu si na světě sám
dásně inklinují k prožití vášně myslím to upřímně
svůj kout náznaků
mám jak vestu posypanou bojištěm odznaků
usmívám se na tebe oběma koutky,
v tom druhém jsem obzvlášť hloupý
můj cit si hoď do uvozovek
snadněji se s ním manipuluje
deprese je šachovnice
prášky jsou úpatí
achilleus svou želvu nikdy nedohoní
budou-li se dívat mufloni
úryvky z mého deníku:
lepí se mi na paty satánek okatý komu dám tomu dám svojí hrůze nepřidám kde končí tam i začíná já jsem holka nevinná kde končí tam i skončí ráno se uvidím zvenčí
chápu se jako holčičku
protože jsem se zmýlil v povolání
měl jsem se věnovat milování
v půlnoci se vrní pulec
černý a nevinný
tak hmotný a sytý oku kypí
hladinou zývá
oblohou duje
prohání kout a kout
vášnivé spoje
se bolem tyčí
konečně jsem ničím
uzpůsoben k milování
zas chvíli zbudu si na světě sám
5 názorů
Lizaaklarka
20. 01. 2008Honza_Princ
18. 01. 2008
Pro mne krásná báseň. Zdánlivě neuspořádaná hrst pocitů, místy bolavých vzpomínek a vzkazy mamince, ve kterých sdělujeemea asi i trochu předstíráme, že nás nic nebolí, že není proč se bát. Ta neuspořádanost působí či je velmi autentická a přijde mi ve svém kontextu i přirozená, zápis v deníčku podaný rýmem, který (ten zápis) mohl být při svém vzniku hodně upřímný ve svém sarkasmu, a současně působí i jako ironie vůči vnějšímu nepochopení, obavám.
Mnoho nápaditých metafor, snad pro mne poslední řádek se mi jeví diskutabilní. Na jednu stranu si říkám, že k té spontánnosti textu patří, na druhou si říkám, že je už zbytečný až vydírající, ale také je třeba vzít do úvahy, že báseň je adresována mamince, už ten název s kontextem působí, a je správné, že zůstala podřízena především adresátovi.
Smetiprach
10. 09. 2005tři_černí_mravenci
29. 08. 2005
nádherná..opravdu moc..působí tak bez ladu a skladu, ale není taková*