Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAre You In?
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
předoperační dárkové balení naděje vážně se nic neděje.. tedy skoro.. <IMG SRC=http://imagecache2.allposters.com/images/pic/44/028_4189~The-Elephants-1948.jpg> It\'s so much better When everyone is in Are you in? It\'s so much better When everyone is in Are you in? Ooh ooh Are you in? You ooh Are you in? It\'s so much better When everyone is in Are you in? It\'s so much easier When sea foam green Is in fashion You you, oh Are you in? You ooh ooh ooh Are you in? Are you are you are you Are you are you are you Are you are you are you Are you are you are you Are you are you are you Are you are you are you (Everybody everybody in) (Ooh ooh ooh) You ooh Are you in? You ooh -Incubus; Are You In; Morning Wiew(2001)
-ráno přikradlo se ze zavšiveného kutlochu,
a skrčené jak mrzák zabouchalo na petlice-
na střechy domů s výhledem na okna nemocnice
slétlo se hejno andělů
jen jeden zůstal dole
a zobáčkem lovil z louže
vlhký kousek chleba
-ale páni z nebe,těhle výrazů dnes není třeba.
a nehrbte se tolik
a co ty zarudlé oči, co?
celou neděli jsi brečel, můj anděli?
ale proč,vždyť se skoro nic neděje
no jo,jenže tam nahoře
je pořád neděle-
-svlékli Tě
a položili na stůl
omámenou zázrakem moderní vědy
Tvůj svět je teď jako čokoláda líny,hořký hnědý
bez bolesti
ale i bez citu-
snad neucítíš jak pořežou Ti do těla
přišel jsem se tajně kouknout i když jsi to nechtěla
znáš mě, nikdy jsem nebyl hodné dítě
co když se primáři začně chvět ruka až uvidí Tě
bez zelené košile
kostky byly vrženy,ale spadly pod stůl
a já nevidím na čísla
bouře dusno pročísla
jde se domů,pánové
již nás tu není potřeba
a Ty , pojď jsem, tady máš ?na chleba,
louže jsou kyselé.
Jdeme
andělé.
nebe je po bouři studené,vesmírné a čisté
sám vzduch
by se dal stlát do polštářů a do peřin
prohrábnu si vlasy a trochu ho pročeřím
surrealisté přimalují mi mezi prameny
pár slonů na tenoučkých nohou
a rozteklé hodinky.
už chápu proč dokud slůňata mohou
drží se své maminky.
?Slyšíš mě.
Když vyprávěl jsem Ti balady o strachu a o bolesti,
řeklas že hloupě lžu,ba co víc Ty sis to i myslela.
Nesměj se tak v narkóze,mám strach že se nebojíš,
že já se budu muset bát za oba,
a že pak na lavičce, před nemocnicí
skočí na mě z křoví věrolom a poroba.
A já na ně budu sám.
Jsi tam?
Doufám že jo,
pevné spojení
skrze stisknutou dlaň
má stále své mouchy a výpadky.
A vrať se nám.
Laň jež zaspala v lese
našel si zbloudilý šíp.
Vydž,ano? Bude líp.?
v poledne vyšlo nad ušima mrtvých slonů druhé slunce
a rudě Ti znovusvítá,
jsi tam?