Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAre You In?
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
-ráno přikradlo se ze zavšiveného kutlochu,
a skrčené jak mrzák zabouchalo na petlice-
na střechy domů s výhledem na okna nemocnice
slétlo se hejno andělů
jen jeden zůstal dole
a zobáčkem lovil z louže
vlhký kousek chleba
-ale páni z nebe,těhle výrazů dnes není třeba.
a nehrbte se tolik
a co ty zarudlé oči, co?
celou neděli jsi brečel, můj anděli?
ale proč,vždyť se skoro nic neděje
no jo,jenže tam nahoře
je pořád neděle-
-svlékli Tě
a položili na stůl
omámenou zázrakem moderní vědy
Tvůj svět je teď jako čokoláda líny,hořký hnědý
bez bolesti
ale i bez citu-
snad neucítíš jak pořežou Ti do těla
přišel jsem se tajně kouknout i když jsi to nechtěla
znáš mě, nikdy jsem nebyl hodné dítě
co když se primáři začně chvět ruka až uvidí Tě
bez zelené košile
kostky byly vrženy,ale spadly pod stůl
a já nevidím na čísla
bouře dusno pročísla
jde se domů,pánové
již nás tu není potřeba
a Ty , pojď jsem, tady máš ?na chleba,
louže jsou kyselé.
Jdeme
andělé.
nebe je po bouři studené,vesmírné a čisté
sám vzduch
by se dal stlát do polštářů a do peřin
prohrábnu si vlasy a trochu ho pročeřím
surrealisté přimalují mi mezi prameny
pár slonů na tenoučkých nohou
a rozteklé hodinky.
už chápu proč dokud slůňata mohou
drží se své maminky.
?Slyšíš mě.
Když vyprávěl jsem Ti balady o strachu a o bolesti,
řeklas že hloupě lžu,ba co víc Ty sis to i myslela.
Nesměj se tak v narkóze,mám strach že se nebojíš,
že já se budu muset bát za oba,
a že pak na lavičce, před nemocnicí
skočí na mě z křoví věrolom a poroba.
A já na ně budu sám.
Jsi tam?
Doufám že jo,
pevné spojení
skrze stisknutou dlaň
má stále své mouchy a výpadky.
A vrať se nám.
Laň jež zaspala v lese
našel si zbloudilý šíp.
Vydž,ano? Bude líp.?
v poledne vyšlo nad ušima mrtvých slonů druhé slunce
a rudě Ti znovusvítá,
jsi tam?