Má lásko, onkologie

Utíkal jsem pod praskajícím městem padalo další zbílé nebe a pokulhávající pastor blikající pohublý smíchem mléka živil se křehkou cigaretou jako voníš a úsměv bez rtů a léky bez zdraví tohle je ten pravý svět má lásko, onkologie \"Jsi krásná i když spíš\"

Dusila si se smíchem
pokaždé ve dveřích pohlížela´s na mě
obtloustlá sestřička držící
v chlupatých rukou lák od okurek
živená světlem a mramorem
okolních zdí Tak směšné jsou přeci zelené lavičky
parku nad sanitkou Přesto si dokázala
tak nesmrtelně líbat a vůbec nevadilo
že z úst ti sladce páchl výraz
anestézie slz a krokodýli mesokainu
Usínali jsme vedle sebe po trapném milování
(ze zadu a po tvých dlouhých černých chlupech
stékaly šťávy a slepovaly se jako jizvy do rukou)
Jemně si se dotýkala mých očí
a šeptala jim na dobrou noc odpočinek
i ráno zároveň Legrační výkřik chemoterapie

"Každá duše která ti v náruči zešíli
zastaví na okmažik tenhle pobledlý svět
tenhle zlomený člověk"

A tiše plakat do tmy
a do okapů
už půjdem a nebudem
jenom stín smíchem
omítky se ti v dlaních rozpadá
chtěla jsi po tváři
unešená na kraj živobytí pohladit
kytku z papíru poutě léta
vonící po pivu a štěrku mezi zuby
Ale ta zrnící namodralá obloha
s výmluvným gestem naprázdno mluvící hlavy ti vzala
veškerou naději Televizní Po intimitě lidského tepla
možná slunečnice v očích a voníš z ozvěny chodby povznesená

Polykal jsem večer
a nechal se uletět lesem
jakoby všecky ty stromy přede mnou se smály
A sova jenom dvakrát zahoukala
Běžel jsem nahý a beze slov
jako když trny protékají jsi krásná
pro oči a jejich zpěv
Malinkaté vločky padaly všude okolo
a studily jako na dlani se protnutí
když odešlu si další kousek
spaní za tebe (ano do zrcadel bez očí chiiii)
Nad hlavou nám kouřilo nebe
vydávalo hlasitý chrchlavý smích
a v cévkách se brouzdalo slunce
"todle je totiž svítí!" vyřvával na chodbě
starý shrbený podepřený vyžírka sama sebe z raka
a odnikud jen tah tabáku a zšedlé obočí se
zaslzilo unávou "Bílá představa"
pošeptala si mi do ucha a tvůj horký pocit
se ztratil snad na kopec nebo jenom do rukou
nebyl jsem tam a unaven pod peřinou sloupal
jsem kachličky z tvých nohou které voněly stoletím
nemocnic trávy před nimi se rozfukovaly a další
kroky do kopce až nad rozsvícenou horu se zdáli
být šíleným zoufalstvím ale proč ne
proč si někdy nezoufat a nezešílet když - jak doufám -
je to pro tebe Další skrytá oblečenost

pořád kvůli tobě dokážu se usínat se stínem

slabounce se prohnula mezi nehty jeřabin
a spáry sváru šípku tak jakoby v zrcadle se odrážela
další ranní něha slunce ze zoufalého Odlétání ptáků
Účastnilo se až přespřiliš papírových draků
kteří třepetali svými radostnými úsměvy dětí na provázku
a vůně kadidla odnesla je jako naběhlé listí
v dopise pro vlaštovku

---