Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

About a girl II

Výběr: Milly
15. 03. 2006
22
6
1059

lžu

 

 

 

Ráno za oknem bylo tak hnusný, že se mi ani nechtěly otevřít oči. Cítila jsem to ještě než jsem se úplně probrala. Jeden ze dnů, kdy moje srdce bylo nasáklý nočním špinavým sněhem, kdy mě bolely oči od stálého zadržování slz. Mívám občas ty dny. Zůstávám v posteli a koukám do stropu, třeba celý den. Večer si pak sednu do okna, byť může být nějakých pár stupňů pod nulou a balim si cigarety. Baví mě balit cigarety do tenkých žilek a v duchu si představovat, že mě někdo sleduje z protějšího okna. Je to neobyčejně elegantní, když kouříte hubené cigarety, ale většinou si vás nikdo nevšimne. Ne, když jste malí a nevíte kudy se dostat domů. Dneska jsem ale vstala. Bylo potřeba něco zařídit na poště a vůbec jsem si říkala, že ten chladný těžký vzduch už mi nemůže ublížit. V ty dny se mi vstává těžko, neuzvednu vlastní hrudní koš. Zrcadlo odráželo mojí bledou tvář a věčně rozcuchané vlasy, na umyvadle ležela žiletka a otevřená pasta a cákance vody na kachličkách schnuly do abstraktních skvrn. Několik minut jsem jen tak pozorovala jak voda teče, hrozně mě to uklidňovalo. Jak voda mokře tekla do výlevky a chrochtala v potrubí. Žiletkou jsem si jemně přejela po ruce. Říkám jemně, aby odkapalo jen pár kapek. Bylo to něco jako očišťovací rituál, nic drastického. Drasticky jsem se řezala jen po flašce vodky a když se ráno v mý posteli válel cizí chlap. Moc se mi ale neulevilo, v těhle chvílích rituály nepůsobí. Přitěžují. Jsou monotónní a bezútěšné, bez smyslu, komické. Cigaretu jsem si zapálila už na schodech, naneštěsí, když domácí dole zametala. Ignorovala můj apaticko – morbidní pohled a její litanie zanikly s bouchnutím vchodových dveří. Na poště byla fronta, nechutná masa lidí, všichni nervózní, netrpěliví, zapšklý. Čekala jsem asi půl hodiny ve jedný z těch nechutných front, když mi slečna, které bych hádala míň než mně, zabouchla okýnko před nosem. Ona ho vlastně nezabouchla, spíš ho zatáhla, ale kdyby jím mohla bouchnout, tak by to určitě udělala, to je jasný. Čekala jsem ještě další čtvrthodinu a skoro dychtivě vyběhla ven z masitých dřevěných dveří, přičemž jsem nějakýmu mladýmu týpkovi málem vyrazila zuby. Podíval se na mě jak na nějakou amazonku a pak hbitě zmizel za dveřmi. Šla jsem po ulici, snad někam směrem domů a cítila, jak se sypu. V jednu chvíli stačil krok a sesunula bych se na kolena na dlaně a do pláče. Byl to prostě ten den, kdy vám nepomůže ani to, že vám pod svetrem krvácí rána ze zápěstí. Sedla jsem si na chvíli na lavičku v parku a pozorovala holuba, kterej si chtěl do krku narvat kuřecí kůstku z KFC. Vedle mě někdo telefonoval, dívala jsem se pořád na holuba, který to zatím zkoušel s pěticentimetrovou hranolkou. Pak jsem se otočila po hlase a zjistila, že ten chlapec vedle mě netelefonuje. Očividně byl bezdomovec, kalhoty měl, a to by mě zajmalo jak k tomu v těch sněhových dnech přišel, od bláta, ale bylo dost možný, že to bylo ještě loňské bláto. Šusťákovku a docela pevný boty.

„No, tak se du najíst.“ Vyndal mrkvovej salát. „Salátek! Se teda podívam do kolikátýho je. Hmmm, patnáctýho, no já vlastně stejně nevim, kolikátýho dneska je.“ Měl neskutečně pevnej a silnej hlas. Jakoby mluvil na nějaký konferenci. „No de to, nó, de to. Á, tuhle lžičku sem našel v metru,“ očistil ji o šusťákovku. Když spatřil, že se na něj dívám, nepřestal mluvit, jen se trochu usmíval. Otočila jsem hlavu zpátky k holubovi. Týpek vytáhl ještě polootevřenej borůvkovej jogurt a pomlaskával si. „Asi bych si měl najít už konečně tu práci,“ zhodnotil svojí situaci. Potom povídal něco o tom, jak to bylo včera u Vaška dobrý, že se tam mohl vyspat a co půjde teď dělat. Mluvil tak nahlas! Sledovala jsem ho, ale on nepřestával. Mohlo mu být nanejvýš jednadvacet dvaadvacet. Napadlo mě, že asi vedle něj někdo stojí a že ho nejspíš nevidim, ale on jo a hrozně rád mu sděluje svoje úkony, třeba jak si vyčistí lžičku. Trochu se zdál na tuláka, měl nějakej černej batoh. Krátce se na mě podíval a jakoby v tu chvíli říkal „vyhoď ze sebe to špinavý srdce a zůstaň prázdná, ono ti stejně nic jinýho nezbejvá, odejdi a zavři se doma se zásobou tabáku na další dvě století, snaž se zavřít oči, snaž se, aby ti to trvalo celou noc a uvidíš, že ráno je nebudeš moct otevřít a pak už nikdy, pak už nikdy holka, odejdi co nejrychleji…“

Zamkla jsem dveře a došla doprostřed místnosti, kde byl stůl a postel a okno a kuchyňská linka. Zastavila jsem se uprostřed toho všeho a … pak si konečně klekla na kolena. Mohla jsem tak zůstat celá staletí, připadalo mi to tak lehký klečet tam, mohla jsem tam pomalu zavírat oči a s prvním špinavým světlem je už neotevřít. Jenže jsem si vzpomněla na nedopitou vodku. Noc mi vlezla do bytu a vyprávěla o starých časech. Jak se lidi báli za tmy z domu a dneska na ni střílí z praku. Holomci. I noc chtěla umřít. Pořádně si potáhla z flašky.

Ráno jsem se vzbudila s příšernou kocovinou.


6 názorů

vector
10. 12. 2007
Dát tip
Neuveritelne kostrbate vazby. Text na me pusobi kompaktne jen v navaznosti na predchozi dil. Ale prijemne, nenarocne cteni. Jsem zvedav, jak to pokracuje.

Už to trochu zvánělo emem,tak sem přemejšlel,esi číst dál nebo ne(mohl to bejt třeba heroin,tak sem četl dál),sebepoškozování mi moc nesedí,i když mysl si někdy hraje sama na svou poškrábanou desku a lidi na tebe čuměj jak do výkladní skříně a nikdy nic nepochopěj... Tvůj styl mě sedí,piš dál...

Milly
28. 10. 2007
Dát tip
avi (ten bezdomovec mi teď připomněl Rabba. :-)) Tma a Světlo.

Milly
28. 10. 2007
Dát tip
Mně se líbí, že ten bezdomovec tam.....- jako by byl Světlo..

Milly
29. 06. 2007
Dát tip
...

guy
07. 10. 2006
Dát tip
no, vybavilo se mi při tom pár podobných scén, s těma tu teď jako nemíním opruzovat, třeba někdy nějak jinak, bo některý měly něco do sebe, a kdybych to uměl, jak ty, tak bych to taky zveřejnil ale někdy to zkusím, jestli na to nezapomenu :-)

Markel
24. 07. 2006
Dát tip
Líbilo, ta pošta moc - T

maracaibo
17. 07. 2006
Dát tip
Jednou jsem sedela vedle bezdomovce na nadrazi a koupkala mu pres rameno, jak v nejakym vyhozenym casopise studuje parametry posledniho modelu nejakyho Fordu... byl do toho uplne zazrany...kdyz jsem se ohlidla po tramvaji, najednou byl pryc. pripomnela jsi mi tu prihodu. Jinak povidka je skvela:-)***

m11
01. 07. 2006
Dát tip
vodka rulezzzzz!

Armand
30. 05. 2006
Dát tip
jsou písně které ještě nezdřevěněly když dýchám, jako by to bolelo a zemřít... zemřít není kdy. vlčice, šamanko... máš bystré oči a dobrý sluch *

díky slečno*

Milly
18. 05. 2006
Dát tip
Tohle se mi líbí víc, než první díl..- nejvíc špinavej sníh, pošta (ff, tam jsem byla odpoledne- a musela vyplňovat složenku dvakrát..), a ten popsanej kluk...- úplně ho vidím....., sympaťák.... :-)) a co říkal....., a tak všechno se mi v tomhle moc líbí.... MOC -t-

Lakrov
26. 04. 2006
Dát tip
Zase jen záznam z cesty. Fotky z okna rychlíku. (Snad nejel celou cestu tunelem) >...v duchu si představovat, že mě někdo sleduje z protějšího okna... Občas mám pocit, že mi něco chybí; ve světě, kde si nikdo nikoho nevšímá. Že by to bylo ono? (A to si namlouvám, že holky jsou na tom líp) >...vyhoď ze sebe to špinavý srdce a zůstaň prázdná, ono ti stejně nic jinýho nezbejvá... Zrovna když začínám uvažovat, že už by mě měl naplnit nějaký závěrečný (shrnující) pocit, tak to přijde. A včas. Chodíš díváš se a sníš (můry) s otevřenýma očima? Nebo je pozoruješ uvniř, pod pevně zavřenými víčky? Ale co mně je do toho...

je mi to jasný, napsala sem to tak kvůli tobě :-)

stanislav
29. 03. 2006
Dát tip
Na poště byla fronta, nechutná masa lidí, všichni nervózní, netrpěliví, zapšklý. Čekala jsem asi půl hodiny ve jedný z těch nechutných front, když mi slečna, které bych hádala míň než mně, zabouchla okýnko před nosem. Ona ho vlastně nezabouchla, spíš ho zatáhla, ale kdyby jím mohla bouchnout, tak by to určitě udělala, to je jasný. to je dobrá pasáž, je mi to nějak blízký, jak jsem ten rok fachal na poště.

pekylau
18. 03. 2006
Dát tip
Daří se ti dokonale přenést pocity lhostejnosti a odevzdání se vlastnímu osudu do slov. Fascinuje mě intenzita nálady, která je cítit z každého napsaného slova. Navíc si mě koupila slovní spojení typu - .... Šla jsem po ulici……..a cítila, jak se sypu ....srdce bylo nasáklý nočním špinavým sněhem ...vyhoď ze sebe to špinavý srdce a zůstaň prázdná ....I noc chtěla umřít Jen tak dál... [myslím tím psaní]. T.

Vihar
17. 03. 2006
Dát tip
Tak proč?

nezajmam se o ostatní lidi, pro mě za mě ať se řežou kde chtěj, já to nedělam z depresí nebo že bych byla nešťastná a nejsem písmačka, děkuji

Vihar
16. 03. 2006
Dát tip
Hele dívky, prozraďte mi, proč každá písmačka má neodbytné nutkání se lehce pořezávat na zápěstích/předloktích/ňadrech žiletkou/střepem/kuchyňákem? hezké hlášky typu "neuzvednu vlastní hrudní koš" "holuba, který to zatím zkoušel s pěticentimetrovou hranolkou"

solomon
16. 03. 2006
Dát tip
začátek slibnej...mám v přečíst později....teď nemám sílu

StvN
15. 03. 2006
Dát tip
Moc dobrý. Nechci přehánět, ale tohle můžu, takže doufám, že to neni jenom jako. Dopiš to.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru