interludium

znala jsem jednu holku co sedávala na konci

města a čekala na autobus kterej ji měl odvézt

do země utopenejch měsíců

leť leť leť volala jsem za ní trochu nakřáplym

hlasem když mi ztěžka mávala

s obličejem přitisknutým na zadním okýnku

s velkýma očima zarudlýma strachem  

dokázala to   přelstila nás všechny

a když jí o tejden později našli pohozenou

v bažinatém příkopu nemohl se nikdo divit

že jsem jí obřadně položila ruku na čelo

a začala šeptem zpívat dokázalas to ty moje

malá kurvo dokázalas to

byla to moje hašišová princezna

s mastnejma vlasama a vykřičenym hrdlem

občas jí stejkalo po břiše

oranžový světlo    a nikdy do sebe nenechala

sáhnout   z každýho dotyku jizva

její sestra s vypouklym břichem

otvírala na schodech krabicový víno

a házela vajgly do kanálu  myslela že vroste do

kostelních hodin a bude zvonit lidským hlavám

moje holčičky

schované v dírách panelových stěn

mluvily by

abys mě pěvně držel za záda

a dechem trochu po krku

níž

zároveň se mnou se budeš houpat na provazu

promiň tanečníku

pohybem řas ti ukážu skleněné město

s rudou září    tam žijí lidé podle starého písma

a prázdné džbány nechávají usychat na slunci

tam žijí  mimoZemšťané bez tváří

mění podobu podle denního světla   promiň tanečníku

tiskneš se klínem

vrať se pro mě