Hřímá

Pod dveřmi světlo

jak čára života

ne na dlani ale o myšlenku výš

mnoho cest bývá

                     

V obutých krocích nerozeznáš

zda schází anebo jedno navíc

oko ve kterém se odráží

Chtělo se mluvit do bouřek

pak proměnou ozvěny

na jazyku roztálo slunce …

 

  

     až k zápraží vypadlého moře

                                             … prší

 

             těsně pod práh srozumitelnosti

                                                         … poezie