Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOVČÍN
15. 07. 2006
15
0
6695
Autor
vesuvanka
OVČÍN
Na dnešní den jsme si naplánovali výlet na poměrně málo známý středohorský vrch Ovčín, který se zvedá do výšky 431 m nad mořem západně od Lovosic. Na tento čedičový komolý kužel nevede žádná turistická značka. Trochu se té cesty obávám, ale říkám si, že v nejhorším zůstanu někde na úpatí, kde budu pozorovat květenu. a další zajímavosti.
Ráno začíná šedivou oblohou slibující déšť. Sedím ve vlaku a výlet ponechávám osudu, kolem Kralup prší dost vydatně, V Roudnici už je po dešti. V Lovosicích se oblačnost protrhává a sluníčko začíná nesměle svítit, ale je dusno a kopečky v oparu, Milešovku si víc domýšlíme než vidíme.
Louky podél silnice, to jsou barevné koberce utkané z trávy a květů čekanek, kozí brady, třezalky, jestřábníku, divizny, vikve, chrastavce, čičorky, hadince a dalších rostlin. Obilí zlátne...
Naše cesta vede vede po kraji lesa. Počasí je příjemné, občas zafouká chladivý vítr. Vzduch krásně voní. Místy již kvete dobromysl a řepík, fialový černohlávek, žlutý svízel syřišťový, kopretina chocholičnatá, starček přímětník, bodlák obecný a chrpa luční., Poléhavé listy kozince sladkolistého napovídají, že jsme v teplejší oblasti.
Všude kolem jpoletuje tolik motýlů - nejvíc bělásci, okáč bojínkový a další hnědí okáči. Potěší nás babočka síťkovaná a babočka admirál. S radostí konstatujeme, že letošní rok je na motýly mnohem bohatší než loňský. Něco kovově zlatozelenavého se zalesklo v trávě. Brouk zlatohlávek, který je v poslední době dost vzácný. Naposledy jsem ho viděla asi před dvěma roky na Řípu.
Málem bychom přehlédli úzkou cestičku, spíše stezku zvěře, která odbočuje vpravo do listnatého lesa a stoupá do vrchu. Napřed pozvolně, ale pak strměji. Přivádí nás k malé loučce, s vysokou trávou třtinou křovištní, kde kvete chrpa čekánek, hadinec, hvozdík kartouzek a bělozářka větvitá . Potěšíme se tou krásou, máme tu i částečný rozhled do kraje. Cestička nás přivádí ke "kamenné svatyni" - obrovským čedičovým balvanům, které obdivujeme. Jsou pěkně vyhřáté sluncem a doslova hýří barvami různých lišejníků - stříbřitě zelených, žlutavých, rezavých a je tu také ten černý, s nímž jsme se setkali před týdnem na znělcích Hrušovského vrchu. Vystupujeme mezi kameny a dostáváme se do pásma hustě rostoucích keřů, ponejvíce šípků a trnek, také tu roste kalina tušalaj s plstnatými listy. Cestička je tu uzoučká, tak akorát pro jednoho člověka. Poslední strmé stoupání a jsme na vrcholu s triangulačním bodem. Viktória! Tu cestu jsem zvládla!
Rozhlížíme se do kraje. Pěkný je pohled na Jezerku a vrchol Košťálova se zříceninou, Sutomský vrch, Boreč, Lipskou horu, Lhotu, Milešovský Kloc a Ostrý. Milešovka se nám stále schovává. Místo, na němž se nacházíme, je úžasné. Malá náhorní plošina s kvetoucími hvozdíky, bělozářkami, chrpou čekánkem, hlaváčem bledožlutým. Roste zde bílý čistec přímý, bodlák máčka ladní , rozchodník velký a zaujme nás intenzivní vůně mateřídoušky.
Sluníčko žhne, a to mají motýli rádi. Nejvíc je tu okáčů bojínkových, mihne se modrásek a tentokrát k nám zavítá i perla Českého středohoří, otakárek fenyklový. Jeho třepotavý a rychlý let je fascinující. Na na pár vteřin usedne, ale zas letí a vrací se, poletuje sem tam jakoby něco hledal a po chvíli nachází - odněkud přilétne druhý otakárek a teď poletují spolu a kolem sebe, rychle mění směry, stoupají, dotýkají se a zase se rozletí a znovu... A již se objeví další dvojice otakárků... Jsme svědky jejich svatebních letů... Nesmím zapomenout ani na včely a čmeláky, kterých je tu také hodně, zejména čmeláků skalních, jsou černí a mají výrazně oranžový zadeček.
Sedíme tu tiše a s nábožnou úctou k naší milované krajině a vůbec k Přírodě, která j rozdává radost a pocity štěstí - je rájem na Zemi
Na dnešní den jsme si naplánovali výlet na poměrně málo známý středohorský vrch Ovčín, který se zvedá do výšky 431 m nad mořem západně od Lovosic. Na tento čedičový komolý kužel nevede žádná turistická značka. Trochu se té cesty obávám, ale říkám si, že v nejhorším zůstanu někde na úpatí, kde budu pozorovat květenu. a další zajímavosti.
Ráno začíná šedivou oblohou slibující déšť. Sedím ve vlaku a výlet ponechávám osudu, kolem Kralup prší dost vydatně, V Roudnici už je po dešti. V Lovosicích se oblačnost protrhává a sluníčko začíná nesměle svítit, ale je dusno a kopečky v oparu, Milešovku si víc domýšlíme než vidíme.
Louky podél silnice, to jsou barevné koberce utkané z trávy a květů čekanek, kozí brady, třezalky, jestřábníku, divizny, vikve, chrastavce, čičorky, hadince a dalších rostlin. Obilí zlátne...
Naše cesta vede vede po kraji lesa. Počasí je příjemné, občas zafouká chladivý vítr. Vzduch krásně voní. Místy již kvete dobromysl a řepík, fialový černohlávek, žlutý svízel syřišťový, kopretina chocholičnatá, starček přímětník, bodlák obecný a chrpa luční., Poléhavé listy kozince sladkolistého napovídají, že jsme v teplejší oblasti.
Všude kolem jpoletuje tolik motýlů - nejvíc bělásci, okáč bojínkový a další hnědí okáči. Potěší nás babočka síťkovaná a babočka admirál. S radostí konstatujeme, že letošní rok je na motýly mnohem bohatší než loňský. Něco kovově zlatozelenavého se zalesklo v trávě. Brouk zlatohlávek, který je v poslední době dost vzácný. Naposledy jsem ho viděla asi před dvěma roky na Řípu.
Málem bychom přehlédli úzkou cestičku, spíše stezku zvěře, která odbočuje vpravo do listnatého lesa a stoupá do vrchu. Napřed pozvolně, ale pak strměji. Přivádí nás k malé loučce, s vysokou trávou třtinou křovištní, kde kvete chrpa čekánek, hadinec, hvozdík kartouzek a bělozářka větvitá . Potěšíme se tou krásou, máme tu i částečný rozhled do kraje. Cestička nás přivádí ke "kamenné svatyni" - obrovským čedičovým balvanům, které obdivujeme. Jsou pěkně vyhřáté sluncem a doslova hýří barvami různých lišejníků - stříbřitě zelených, žlutavých, rezavých a je tu také ten černý, s nímž jsme se setkali před týdnem na znělcích Hrušovského vrchu. Vystupujeme mezi kameny a dostáváme se do pásma hustě rostoucích keřů, ponejvíce šípků a trnek, také tu roste kalina tušalaj s plstnatými listy. Cestička je tu uzoučká, tak akorát pro jednoho člověka. Poslední strmé stoupání a jsme na vrcholu s triangulačním bodem. Viktória! Tu cestu jsem zvládla!
Rozhlížíme se do kraje. Pěkný je pohled na Jezerku a vrchol Košťálova se zříceninou, Sutomský vrch, Boreč, Lipskou horu, Lhotu, Milešovský Kloc a Ostrý. Milešovka se nám stále schovává. Místo, na němž se nacházíme, je úžasné. Malá náhorní plošina s kvetoucími hvozdíky, bělozářkami, chrpou čekánkem, hlaváčem bledožlutým. Roste zde bílý čistec přímý, bodlák máčka ladní , rozchodník velký a zaujme nás intenzivní vůně mateřídoušky.
Sluníčko žhne, a to mají motýli rádi. Nejvíc je tu okáčů bojínkových, mihne se modrásek a tentokrát k nám zavítá i perla Českého středohoří, otakárek fenyklový. Jeho třepotavý a rychlý let je fascinující. Na na pár vteřin usedne, ale zas letí a vrací se, poletuje sem tam jakoby něco hledal a po chvíli nachází - odněkud přilétne druhý otakárek a teď poletují spolu a kolem sebe, rychle mění směry, stoupají, dotýkají se a zase se rozletí a znovu... A již se objeví další dvojice otakárků... Jsme svědky jejich svatebních letů... Nesmím zapomenout ani na včely a čmeláky, kterých je tu také hodně, zejména čmeláků skalních, jsou černí a mají výrazně oranžový zadeček.
Sedíme tu tiše a s nábožnou úctou k naší milované krajině a vůbec k Přírodě, která j rozdává radost a pocity štěstí - je rájem na Zemi
Hrdlička - potěšila ljsi mě svojí návštěvou a milými slovy, díky :-)))
člověk se nemusí ani dívat na datum a podle tvých kytičkových popisů pozná kdy že se výlet udál. a otakárci jsou teď díky tobě i tady se mnou. :o)
Jolana19 - děkuji za milé avízko, já také motýly miluji, dětství jsem prožívala na pražské periferii, kdy rostlo hodně bodláků a bylo tam tolik motýlů. Doma jsme měli naštěstí atlas, a tak jsem si je vyhledávala. Jsou nádherní, křehcí a něžní. Jejich život je opravdu kraťoučký, jen někteří se dožijí druhého léta... vzpomínám, jak nám občas doma někde za skříní přezimovala paví očka :-)))
díky Ves, motýlky miluju, mám je na tričku, na náhrdelníku, jako naušnice, náramek na kotníku a taky prstýnek. Několik jich skutečně mám i na zácloně v ložnici.
Jsou nádherní, barevní, křehcí a žijí příliš krátce, asi jako štěstí
Ještě jednou vám všem moc děkuji, přeji krásné a pohodové letní dny a posílám pro radost okáče bojínkového :-)))
Sarrah - děkuji za milé zastavení, hodně štěstí při hledání, věřím, že najdeš :-)))
vesuvankom,moc krásné čtení. Milý závěr....hned to tu balím a jdu ven......hledat oranžové prdelky čmeláčků***
Štírka - děkuji za návštěvu, milá slova i tip, mám radost, že se Tě dílko a zajímají Tě rostlinky :-))) Zdravím Tě a přeji krásný den :-)))
Jani, výlet jsem absolvovala s Tebou... jako bych tam byla... jen pro konkrétnější představu musím sáhnout po knize o přírodě a dohledat rostlinky, které si nevybavím (a je jich :-) Krásně jsi to napsala, díky :-) t*
Lunka - Ivanko, díky za zastavení, milá slova a tip
Oldjerry - díky za návštěvu a milá slova. Já neznám mnohá místa v okolí Prahy
Jolana19 - díky za milé zastavení
Robinia - mám radost, že dílko Tě inspiruje k výletu, přeji hodně krásných zážitků a děkuji za návštěvu a tip
Přeji krásný den a zdravím vás :-)))
Lunka - Ivanko, díky za zastavení, milá slova a tip
Oldjerry - díky za návštěvu a milá slova. Já neznám mnohá místa v okolí Prahy
Jolana19 - díky za milé zastavení
Robinia - mám radost, že dílko Tě inspiruje k výletu, přeji hodně krásných zážitků a děkuji za návštěvu a tip
Přeji krásný den a zdravím vás :-)))
Rozhodně nebudu psát, že jsi mi ušetřila práci s výletem a už na Ovčín nemusím. Naopak, Tvoje vyprávění je tak poutavé, že mám sto chutí se tam vydat...
tip
je nádherná, jako vždy, a jako vždy jsi mi ušetřila práci s výletem :-). Měla by si psát pro cestovní kanceláře, máš opravdu dar
Díky - přiznávám se, že ač z Lovosic, nikdy jsem za padesát dva let na Ovčíně nebyl - no a dík tvému umění tak věrně popsat kraj i s detaily tam už nemusím. Teď už jsem opravdu líný a stejně bych toho asi neviděl sám tolik, jako s tebou. Snad být tebou jsem se letmo zmínil o Radoisticích. Je to zvláštní zapadlá víska kousek od města. Na hustotu obydlení pozoruhodný jev. (Tak jsem to udělal za tebe a rád).
Připadá mi jakobych byla na výletě s Tebou...moc bych bych si to přála...tolik toho víš...nábožně bych Tě celý den poslouchala...moc krásná atmosféra Janičko...;o)*T
Háber - díky za návštěvu, tip a informaci o zajímavé knížce, staré přírodovědné knihy mám ráda, pokud vyšla v češtině nebo slovenštině, ráda po ní zapátrám
dadíková - chodili jsme většinou v polostínu. Vedro bylo na loučce ve svahu a pak na vrcholu, ale bylo to snesitelné, občas zafoukal mírně chladivý západní vítr - díky za milé zastavení a tip
fungus - díky za návštěvu, milá slova i tip
synáček - Petře, děkuji za návštěvu, milá slova i tip, ten výlet na kolech musel být krásný.
Zdravím vás všechny a přeji krásný den :-)))
Minulý týden jsme na kolech procestovali část krajiny východních Čech… od Dobrušky až po Teplické skalní město a Adršpach… Viděl jsem spoustu květin, motýlů… a skal… ale nic takhle hezkého bych o tom asi napsat nedokázal… Máš skutečně velký dar v tom, jak dokážeš psát o své lásce …
Tip (i když nevím, jestli to dopadne, moc to tu ještě neznám…) a díky…
vesu jsi dobrá, pokud jsi na tom výletu byla v těchto parných dnech...
vivat!
:))
Belgičan Maurice Maeterlinck nositeľ Nobelovej ceny za literatúru z roku 1911 napísal jedinečnú a nádhernú knihu Život včiel. Ako jej obdivovateľ odvtedy viem, že včely a osy sú jedinečnou civilizáciou na Zemi. Verím, že ak by si ju náhodou doteraz nečítala, určite si ju skús zohnať, lebo je to literatúra priam pre Teba ako stvorená...