Omílaná slova

Každé slovo bylo kdysi vysloveno poprvé... :-))

Je to jako moudrosti zřídla : ráno co andělská má křídla ze dřeva třeba bukového těla zas třeba gypsového ten zas je jako kámen chladný. Závěr je z toho zcela snadný Dřevo nebo gyps nebe nedělá ... a já živého neznám anděla

silence: dík:) Oldjerry: přesně tak:)

Už je toho tady víc, než jsem schopen přečíst - není tedy vyloučeno, že budu po někom opakovat : stručně řečeno - klišé není slovo, klišé je často používané slovní spojení a ještě použité tam, kde by se dalo opsat, formulovat jinak, tam kde se používá jako levný prostředek prozdůraznění čehokoli - třeba významu, nebo tam, kde jej autor použije jako východisko z nouze - zejména ve vázaném verši, ale nejen. Některé stavy, děje a podobně se bez použití jistého stupně tohoto jinak nešvaru nedají ani vyjádřit...

baz: jo :)

za klišé považuju nadužívané ustálené slovní spojení s všeobecně známým významem...tedy vždy se stejným významem na slovech samotných nezáleží, slova nejsou "špatná" a "dobrá" klišovitým se může stát jejich význam v daném kontextu dobrý autor se pozná třeba i podle toho, že si může dovolit použít takové unavené, "zrádné" slovní spojení a jeho dílko tím neztratí...protože změnil kontext a tím i význam...a najednou už daná slova nezpůsobují čtenáři kopřivku... třeba Skácel si ve své básni "Naděje s bukovými křídly" může dovolit použít "silná" slova: srdce, naděje, anděl, svíce...a stejně je báseň dobrá:) NOVÉMU RÁNU ROŽNEM SVÍCI JE NEZNÁMÉ A NEMÁ TVÁŘE JAK ANDĚL V DŘEVU LÍPY SPÍCÍ A ČEKAJÍCÍ NA ŘEZBÁŘE NĚKDY SE ANDĚL NA NÁS HNĚVÁ ANDĚLA MÁME KAŽDÝ SVÉHO A NADĚJE MÁ Z BUKU KŘÍDLA A SRDCE Z DŘEVA LIPOVÉHO

smyslem této debaty asi nebylo sbírat tipy... takže ho nedám samozřejmě... pročetla jsem si všechno a musím přiznat že některá klišé mám ráda... anděly i s jejich křídly... ty padlý obzvlášť... nebo motýlky v břiše... teda spíš tak nějak v podbřišku... ty miluju... a su za ně vděčná... klišé a kýče... v malým množství správně umístěný neublížej a neurazí a můžou i potěšit :o)

Umpr.Kand - tak ty máš pocit, že po přechodném zájmu se to přešlo ? Já taky .... Podle počtu tipů to lidi moc nevzalo. Budu hádat, proč....

jsem v praci :( , ale jen do 18ti, pak se vnorim do ponory uprostred lihovin :)

dej si ruma :-) (samotnýho)

prave jsem se odtamtud vratil a nemam chut ani na caj... :-)

ano, na "klišé" text nesmí stát ale kdo je schopen nebo ochoten podívat se za hranu ? :-)

umění je v tom, když užiješ klišé, aníž by si toho někdo všimnul, z tohoto pohledu který si zatím držím, neznám klišé, jen špatně nebo nepochopitelně sepsaný text.

k vlastnímu textu - tělo pocákané rosou zase tak klišoidní není :) to zní hezky jinak samozřejmě klišé jako "sladký jak med", "puká mi srdce"; "mé srdce pláče" "vraždí ho pohledem" "Jsem zase sám, ach co si počít mám"... myslím, že je toho nepřeberné množství a určitě jsem dříve nebo ještě dříve podobné obraty používala :-) jo a ještě kámen padající ze srdce; rozklepaná kolena, nejhorší jsou ale "motýlci v břiše" (blé)

viz Smrťák . jak se vám líbí tento výřez : na supervlnodoly v horskolesním moři - no, a kde je klišé ? v boji proti klišé obohacujeme (?) slovník ! (:-D)

Baziliško - když se tohoto všeho vyvaruješ tak nenapíšeš nic.

sue, redscorpion : tady je definice klišé ... zautomatizovaný nebo otřelý slovní obrat

eh, tak já nevím, jak mluvíš ty, ale některé z výrazů, které považuješ za zastaralé, mi přijdou docela běžné a normální...a těch klišé tam máš tolik, že fakt netuším, jak se jim člověk může vyhnout...snad jen třeba starou klasikou - jednoho vlahého večera(sakryš, klišé) seděli na lavičce(klišé) on....a off:) zkuste si třeba uvědomit, že i klišé má svůj význam...ale já se tedy nesnížím k tomu, abych to dělala, jak řekl někdo nade mnou...že si to, co napíšu proklepnu a začnu všechno měnit, jen abych ostatní oslnila neotřelými výrazy(klišé)...protože to už nebude to, co jsem původně chtěla říct, bude to jen prázdný obal(klišé) a nyní...odhazuji svůj širák v dál, zavřete oči odcházím, vy bando klišoidů...drbat do někoho, že je to klišé, je taky klišé:)

fajn diskuze...na podobný témata se vždycky chytím...:-)...nejsem svatá, klišé taky někdy použiju, v textu se jich snažím vyvarovat (se střídavými (ne)úspěchy;) kromě výše zmíněných mám mezi opoužívanými a devalvovanými obraty tyto favority:-): (když pominu rozvinutější květnatá spojení:) soudný den, kanoucí slza, dým cigarety, jasná/horká letní noc, temné přízraky, chladný jako led, matčino lůno, Amorův šíp, bezcitná mrcha, nebohá oběť, (ne)splněná přání, navždy spočinout, maska noci, umrlčí maska, hořící pochodeň, pekelné/stravující/šlehající plameny, smyslné doteky, zraněné srdce, láskou opilý, kdo jsem?, najít pravdu, neunést tíhu, studený kámen, nelítostný/nezvratný osud, chvět se do morku kostí, rudé rety, zhrzený básník, umírající/zraněná/strádající duše, vetchá stařenka, deštěm zmáčený, odkapávající/řinoucí se krůpěje krve, urputně zápolit, nejlepší přítel, jediná/osudová/věčná/největší/nadpozemská láska, on a ona, brečet nebo se smát?, vnitřní krása, bolavé/rozervané nitro, zoufalý nářek, třesoucí se ruce/hlas, píchání u srdce, těžká/nelehká/strastiplná pouť životem, tesat na náhrobek, sladká vůně, pozemský ráj, krutá realita, kraj světa, prokletí samoty, krutý čin, bezcitný/tupý dav, uronit slzu, vzpomínky zavál sníh/vzal čas, soužit se steskem, smrti neunikneš, v rouše Evině, (ne)dožít se příštího rána, od pradávna, tajemství věčnosti/nesmrtelnosti/lásky/smrti, moře myšlenek, za to se platí, svět se točí dál, otevírající se hroby, tančit na hrobech, z hrobu vylézat, bodnout dýkou/nožem do srdce, křídla andělů, těžký hřích tížící svědomí, na prahu dětství/dospělosti/smrti, pochybnost/strach vkrádající se (do myšlenek), pel nevinnosti...a mnoho dalších;) fascinují mě zejména dvě věci: většina těch obratů se vztahuje k vypjatým duševním stavům - nesnesitelná samota, tíha smrti, žhavá nenávist/láska & ve slovních klišé (v poezii to platí dvojnásob) se nadmíru často objevují archaická slova a jejich tvary (kanout, krůpěj, strastiplný, trudný, lepý, zavilý, ratolest, odiv, soužení, luna atp.) v úžas mě uvádí, když čtu básničku třeba patnáctiletého puberťáka, ve které se vyskytují přechodníky, morální kategorie (hřích, neposkvrněnost-panenství, vina, spasení, odpuštění), na které pravděpodobně jindy nepomyslí, pestrá náboženská symbolika (oltář, rituální oběti, kněží, mniši, řehole, kláštery, Pán, Satan, peklo, andělé, démoni, duchové, bohyně atd.)-že by vliv gothic metalu??, názvy částí těla (lůno, morek, leb, paže, líčka, kadeř...), které pravděpodobně nikdy ani nevyslovil (nahlas)...kde se to v těch lidech bere?;))...rozhodně jsem v životě neslyšela někoho v tomhle věku nahlas říci třeba: té se dmou ňadra (spíš:"ta má kozy, vole") nebo proklál mě Amorův šíp...tak proč potom ve svých básních srdceryvně lkají??...;) zajímalo by mě, odkud ty obraty čerpají... vzhledem k starobylému nádechu se asi opisují pořád dokola...minimálně od dob národního obrození;)))

Snažím se zde jen poukázat na to, že kdo je vlastně schopen označit cokoli za klišé? A hlavně kdy se stane cokoli klišé? A tak nějak jsem už párkrát slyšel zvolání: "A co je to vlastně klišé?!", že si to pomalu říká o status klišé :)) A jestli je tady ještě někdo, kdo neví, co to je klišé, tak už fakt nevím...

redscorpion: JAK MÁM VĚDĚT JESTLI JE TO KLIŠÉ, KDYŽ JEŠTĚ NEVÍM JAK VYPADÁ KLIŠÉ? ODPOVĚD NUTNÁ, ABYCH MOHLA ODPOVĚDĚT, PROTOŽE MOJE ODPOVĚD JE TAKY NUTNÁ. dávám si tip.

Jistě, je-li šéfkuchař opravdu odborník....

Myslím že dobrý autor může být i ten co jen tzv. "zvrací na papír" :-)

No - to jste mi dali... okamžitě jsem silně znejistěl, protože když píšu, tak neprovádím průběžnou analýzu jednotlivých slov a slovních spojení. Dá se tedy předpokládat, že v cca 300 pracech se nějaká klišé jistě najdou. Jiný pohled : dobrý autor se takového kiksu nedopustí a špatný autor nepřipustí, že je špatný. Myslím, že je třeba to blíže specifikovat jako »účelová, samoúčelná a nouzová«. Já sám mám pocit, že zejména tzv. prvoplánoví autoři se tohoto hříchu dopouštějí velmi často. Dobrý autor, který navíc než pustí dílo ven tak ho proklepe jak doktor pacienta a teprve pak... tam se tyto chyby ta často nenajdou. Odpusťme tomu, který takové klišé použije v nových souvislostech a dociluje tak jistou inovací vyšší, nebo alespoň nové kvality. Jinak vás prosím : když mne přistihnete, napište mi to. Možná, že se i neshodneme v názoru, na to je-li či není-li to klišé, ale rozhodně je to aktivní a konstruktivní pomoc na rozdíl od lakonického konstatování typu »nelíbí (chybí proč), nehodnoceno, to snad ne a podobná«. Závěrem chválím Umprdentálního Kandelábrdelistu za tento nápad, který jistě pomůže autorům i celé zdejší společnosti.

"a co je to kliše?" - není to náhodou klišé?

CO JE TO "KLIŠÉ" ?

"omílaná slova" - není to náhodou klišé?

Pro mě je přijatelnější kýč v jakékoliv podobě, pokud to má nějaký vnitřní náboj, fandím tomu 100x víc než rádoby intelektuálním literárním "polobohům", co si prostudovali slovník češtiny a možná ještě navíc slovník cizích slov a pak zcela "poeticky" skládají neotřelé verše, totálně prázdné. Takže radši budu 150x číst žiletky, puklá srdce, samoty a tak dál, protože v tom vidím i nějaké ty emoce :-). I když je fakt že z některých "básní" necítím ani to, jen vidím ty žiletky :-)

Klišé: zelená myška pod muchomůrkou, smutný výrobce skleněných očí, mluvící jogurt, prastará televize na uhlí, hnilá prsa, plyšová zvířátka na výpravě na Mars, zombie hlava na finančním úřadě a hlavně esesáci bojující s nindžama.

omílané slovo? pro mě v básních jednoznačně "láska"! omílané téma? jsem "sám/a" a "nikdo mi nerozumí"!

mlýnský kámen

Ninhkwen, zkus Klub emnic a citových ekzémků...

mimochodem, ještě snad nikde jsem neviděla rým láska - páska, co tady byl zmiňován...

raději si přečtu báseň s nějakým takovým klišovitým obratem, která mne ale osloví, než nějakou asi inteligentní neokoukanou věc, která ve mne nezanechá vůbec nic...asi proto, že třeba pak kolikrát nevím, co tím chtěl autor říct, nebo to jde vážně mimo mne...nebo jsem nenapravitelný káčovitý romantik a melancholik:)

sem ještě zapomněl na žiletky,podřezaný žíly,rudý krůpěje na bílé kůži, a sbohem--umííírááám......(příp.odcházím) - ---- "umírám" nutno odsadit na samostatnej řádek - pro zvýšení efektivity....to mi taky navaluje:))))

Ninkwen, věk opravdu nerozhoduje. Jinak díky za příspěvky, mám radost z toho, že je tu poměrně dost soudných lidí.

padlí andělé,matka příroda,láska sázka kráska páska otázka:) oči mě nějak nevaděj,mám je rád...ale když se v nich furt někdo topí tak to mírně nudí:) no a samosebou hrob,kříž a takový ty obraty jako "nesnesa ten pohled odcházivši do věčných lovišť" místo "du do hajzlu":))))) aneb jak říká Xavier Baumaxa: "kochám se chcaje překvapen výdrží té co mi ho saje a co mi podrží malinký flíček Na kalhotách vydržím Kalhot dost maje Tyto poté vydražím" :)))))

chci říct že já osobně jsem na to alergická, a někteří autoři mě za to možná nenávidí, protože to je moje nejčastější kritika. jakoby báseň obsahoval jen půl myšlenky a zbytek si pro vlastní nedostatečnost musela půjčit jinde. těžko si vzpomenu nevětší chuťovky, ale pro příklad: krev, žiletky, andělů, přívlastky v každém řádku, nic není samo sebou a nese si přívlastek aby vytvořilo dojem výjimečnosti. když na to narazím, okamžitě přestávám číst, ve frázích se mi nechce hledat obsah.

no u některých jmen to je i napsaný. Mě je 21. Status symbolu - to je sice asi pravda. Ale jde spíše o to, že nadužívání takových výrazů z nich dělá něco nevkusného. Něco co najdeš v každé druhé básni, něco proč Tě to už nebaví číst. Něco co degraduje hodnotu a význam těch slov a dostáváš z nich preventivně kopřivku. Těch důvodů bude víc, ale tohle si pod tím v tento moment představuji nejvíc. A nebude to věkem, někomu to nevadí ani v 75.

no já nevím, mi klišé nevadí, to že jsou často používaná, jim spíš vysloužilo status symbolu...a tak je také používám...jinak, to utopení v očích...to jsem psala asi já:) tedy určitě, ale možná zakladetel této diskuze myslel jinou báseň:) jinak, co tu kecám, když mám v každém svém dílku nějaké otřepané klišé...to byste mne odsud mohli hned vyštípat:) jinak smím se zeptat na váš věk? zajímalo by mne, kolik člověku musí být, aby mu začala vadit klišé

ryby stokrát jinak :-).. "oči ryb" atd, atd..

Já mám raději klišátka poživatelná - od diskutabilní růže až po víno (kterého jsou pochopitelně vždy krůpěje).

no to je spousta věcí, ale i ta profláklá slova můžou v dobrý básni mít svůj význam. Každopádně se přidávám. Ježím se preventivně u padlých andělů, rakví, lásek jediných, nesnesitelného bolu a smutku - tady jakoby se často nedostatečně trpící čtenář měl málem obžalovat z jisté nezralosti.Pseudogotické a romantické relikvie jimiž bývá někdy poblit celý text. No bude toho asi víc, ale tohle je ten základ. Taky jsem cynik:)

nejsi ty cynik ?