Padlý

tahle je strší nicméně dávám ji sem v původním znění, věci už nejsou až tak špatné :-)

Hej vy! No ano, vy , nechcete si poslechnout můj příběh? Nebude to trvat dlouho a uděláte mi tím velkou službu. Už jsem ho fakt dlouho nikomu nevykládal. Sedněte si sem. Nemáte cigaretu? Líp se mi pak vypráví. A neobjednáte mi něco na pití? Dík, při řeči jednomu hrozně rychle vyschne v krku. Tak. Když jsem poprvé nastoupil do práce, byl jsem hrozně šťastnej a připadalo mi to celý úplně v pohodě. Aměl jsem rád lidi. Ale řeknu vám, teď na lidi seru. Fakt že jo, děsně mě zklamali. Ale vy to asi moc nechápete co? Takže zezačátku byla práce velice jednoduchá. Dělat starý kostely plný zbožných starých babek je práce i pro idiota. Byla to nádhera, dycky sem si tam s nějakou chvilku pokecal a za minutu mi už ležela u noh. A těch prachů co z toho bylo. Šéf nám sice úplatky zakázal, ale stejně se mi občas ňáká ta mincička do kapsy zatoulala , chápete jak to myslím. No sakra nežil sem si špatně. Jenže pak to přišlo - postoupil jsem vejš, prej kvůli nedocenitelnejm zásluhám u firmy, ale tohle mělo bejt spíš za trest. Už žádný zapadlý vesničky a kostely, poslali mě rovnou mezi ty nejhorší lidi do velkoměst. Jako ňáká zasraná krysa sem měl prolézat fšecky ty hnusný špinavý smradlavý uličky, zákoutí a pajzly. A já blbec sem se na to tehdá těšil. Moje první šichta byl malý tlustý chlápek s prasečím ksichtem. Ležel nalepenej na stěně ňákýho domu a vypadal, že je pěkně přiotrávenej z chlastu. A taky že kurva jo. Jenom sem k němu přidřep, abych začal s těma svýma kecama , ten hajzl zvedl hlavu a já si myslel, že pochopil vo co mi de. Jenže von zvedl hlavu jenom kvůli tomu, že se potřeboval vyblít. Dovedete si to představit, to hovado s prasečím ksichtem mě oblilo úplně celýho od hlavy až k patě. A to sem měl zrovna nový festovní šaty. Tehdy sem začal pochybovat, ale pak sem si řek, že takovejch lidí určitě na světě moc není a přece kvůli jednomu hnusnýmu kreténovi nezanevřu na celý tohle lidstvo. Neobjednáte mi eště pivo? Mám v krku jako v pekle. Díky. Tak kde sem to přestal...? Jo... na firmě sem pak vyfasoval fungl nový šaty a taky mi zaplatili lázně a šéf se mi dokonce osobně vomluvil, to byl fakt sekáč. Řek mi, že každej začátek je těžkej a že něco podobnýho koneckonců čekal. Utěšil mě, že tenhle incident je spíš výjmečný. Jó s lidima to on umí. Tak sem vyrazil na druhou šichtu, plnej nový naděje a očekávání. Kdybych já tehdá věděl co vím teď ... ale co. Teď sem se měl mrknout na zoubek chlápkům v ňáký hnusný putyce, její méno sem už sakra zapomněl. Tak sem tam teda vlez, slušně pozdravil a všichni na mě čuměli jak já nevím na co. Jeden se začal dokonce řechtat na celej lokál. Rozhlíd sem se, bylo tam pět stolů a u každého sedělo několik chlapů. Vykročil sem k prvnímu stolu a zeptal se esli si můžu přisednout. Chlapi řekli že jo, když jim zaplatim rundu. Tak jsem jim tu pitomou rundu zaplatil a přised si k nim. Chvilku sem enom poslouchal, o čem ti chlápci kecali a byla to celkem nuda. Tak sem začal kecat já ty svý věci, co nás naučili ve firmě, takový ty bláboly ve který už teďka nevěřím, ale tehdá to bylo něco, čím sem fakt žil. Chlápci mě chvíli poslouchali a pak jeden začal řvát, že tak to teda vůbec není, co sem to za kreténa, když kecám takové kraviny a tak. Já mu slušným způsobem odporoval, zrovna jak nás to učili ve firmě - žádné hrubé zacházení s klientem. Jenže ten chlápek byl nasranější čím dál víc a s ním celá ta pitomá hospoda. Najednou mě ten hajzl praštil půllitrem přes hlavu a začala bitka. Všichni ty zasraný parchanti se na mě vrhli a kopali do mě, mlátili mě a přeráželi o mě židle a pozdějc i stoly. A myslíte, že sem to těm sviním oplácel? No to víte že ne, celou dobu sem tam sebou nachal mlátit a jenom sem si říkal a modlil se, aby přišla ňáká pomoc. Nakonec přišla. Zrovna když vo mě rozbíjeli poslední stůl, uslyšel sem zvuk policejní houkačky. Usmál sem se zkrz pahýly zubů a sledoval vchod. Všichni ti hajzlové co mě mlátili utekli oknem dřív, než policajti vtrhli dovnitř. Byli jenom dva. Došli ke mě, podívali se na mě a začali mi nadávat, že tohle je rouhání a svatokrádež a začali do mě tlouct pendrekama a při tom ně furt nadávali do hajzlů a buzerantů. Asi si mysleli, že ty křídla co sem měl na zádech sou ňáký umělý nebo co a že sem ňákej podělanej úchylák. Tak mi je utrhli. Hajzlové hnusní, ale zbledli, dyž mi z ran po křídlech tekla krev. Nechali mě a zdrhli. Fšecko, fšecinko bych lidem vodpustil, ale ty křídla ne. Tak sem tady. Šéf mě vyhodil a já teď jenom chodím a koukám kolem sebe. A řeknu vám, že z toho co vidim, fakt žádnou radost nemám. Jó, je to kurva těžký bejt andělem.

---