Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBláznova zpověď VI.
Autor
synáček
Alespoň jednou chtěl bych se podělit o to, co není možno vyslovit. Co nelze předat pohledem, či stiskem ruky… co se však přesto stalo… bylo hmatatelné a viditelné… nebo se dalo uslyšet.
Jsou chvíle, v nichž utajený dech se jako mořská vlna vzedme… a v nitru cosi začne růst… A jsou to melodie vůní, ale i nebe přetékající z mléčných drah… pod nimiž blázen oči zavírá a pláče…
Znám dívku (vlastně je to paní), co dokáže si se mnou hrát, nikdy se nepřestává usmívat a o všechno, co se zelená, se bojí… Chodíme spolu prachem cest, sedáme pod topoly a učíme se jeden od druhého kvést…
Na nejvyšších rozhlednách světa jsme spolu byli, tolikrát… a přitom mezi stébly trávy sázíme vinohrad, cestičky po mravencích k procházkám nám stačí… tančíme tam, kde donedávna přebýval jen strach…
Jsou chvíle, zachumlané do peřin. Pohádky roztomilé… mávnutím proutku obrácené v prach…
Blázni však vědí... co se dnes v dálce třpytí, může být zítra nadosah…