Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezpět
Výběr: Print, a2a2a
05. 10. 2007
32
27
4814
Autor
Fouckault
.
teď píšu už jen do vzduchu a ven
spolu chodíme jen málokdy
jakoby se kotouč filmu zasekl a my stále
jen přicházíme a odcházíme – rozleptané obrysy
v černobílé
jen ty jdeš pevně tak, jak jsem tě cítil
kdysi když se vracíš zpět
.
27 názorů
teď píšu už jen do vzduchu a ven
spolu chodíme jen málokdy
...toto citim uz dlho, ale takto by ma to nenapadlo napisat...vdaka :)))
přesto to máš celé hozené do času minulého, nic ve zlém...i to teď spolu chodíme ven jen málokdy...zní minule
omlouvám se, je to Tvoje báseň, já si ji přebrala po svém a ten moment v závěru mě tam ruší...jen jsem se na to podívala po svém:)
možná bych konec ponechala v čase minulém....stávající kdysi, když se vracíš zpět...zavání součastností a vrhá to do básně přítomný čas...a nevím proč, myslím si...že to již minulo:)
jinak pěkné*
Antiutilitaristka
06. 10. 2007sestricka.slunicko1
05. 10. 2007Petr_Fonvald
05. 10. 2007Augustin_Šípek
05. 10. 2007
slusela by ji vice kolonka miniatur, coz vsak nema zasadni vliv na to, abych tu tvrdil, ze se mi libi ;) *
životní stereotyp - každý si tím projde aspoň časem, někdo to má doživotně. To je o lidech a jejich postojícha cílech.