světlo už neuzvedne sebe

také říkám "ach" :) oslovilo, hodně...jen celá věta s "neochvěním" mi trochu narušila plynulost zážitku..TIP

"Za umytá okna se věší první pomačkané světlo" cítím v tom atmosféru, takže *

Cítím pokoru....

tip!

Velmi pěkná. A autorka zřejmě také, soudě podle neomylného zástupu výřečníků.

poslední je nejhezčí *

Posledná strofa je výborná.

Dokonalá báseň. Vyrušilo ma iba staromilské "že slyšel bys" - že bys slyšel by bolo uvoľnenejšie, prirodzenejšie a nepovzbudzovalo by k patetickému vnímaniu "Ach" (hoci mňa nepovzbudilo)... Asi si sa chcela vyhnúť nepríjemnému hromadeniu sykaviek...

"Slova neznamenají. Odemykají prostor." (Aleš Šteger)

"..v místech jako je objektivita a opravdovost nejde moc mluvit" To je vlastně fyzikální princip. Sice určíš polohu částice, ale naměříš souřadnice, které jsou změněné samotným aktem měření. S jazykem se to možná má trochu podobně, nevím. Jenže – v poezii člověk neměří, ale vnímá, nejde se o "měřák", ale o lidské oči, o mysl, a tudíž - může být něco víc? Prostor není vymezovaný pomocí čísel, ale pohybem, čímsi na způsob tance (člověk se - marně - pokouší otisknout do vzduchu sebe sama). Je to v tom jistá marnost, ale i tak - mně to přijde krásné. Je to věcí volby.

děkuju! protože neumim takhle myslet protože (vlastní) prostor je jeden z pro mě dost zásadních strachů. a já si to vidim tak, že každej člověk (básníky nevyjímaje) ten prostor umí/dokáže/musí zaplnit očima, bolestma, sněhem, plastovejma vidličkama, čimkoli. a básník pak jde, přihmouří oko, roztaje sníh, zvedne vidličku a ten prostor najednou funguje o trochu víc než sám pro sebe. ale je lepší (opravdovější) než ten původní (skutečný)? protože v místech jako je objektivita a opravdovost nejde moc mluvit. snad jsem dost patetická:) a básníkova žebra ať zjara nebolí příliš

sakryš, proč je to všechno dvakrát!..

Vlastně "Nebo jakkoli jinak, hlavně že opravdově" je dost zavádějící.. Opravdovost je jedna věc; ale druhou věcí je dokázat (záměrně nevolím slovo "umět) to napsat. Tak.

Vlastně "Nebo jakkoli jinak, hlavně že opravdově" je dost zavádějící.. Opravdovost je jedna věc; ale druhou věcí je dokázat (záměrně nevolím slovo "umět) to napsat. Tak.

Líbí se mi, jak plasticky v textech pracuješ s prostorem, jak ho nepřímo vymezuješ (myslím, že to bylo to první, co mě už kdysi na tvých textech zaujalo - vystavíš (ať už jakkoli intuitivně) prostor a ten pak drží...) tady mě fascinuje práce se světlem a tmou (která tu má zřetelnou vertikalitu - a propós: vertikalita je v tvých textech vůbec podstatná: např. mi utkvělo x pater kočičích životů, nebo jak to bylo -).. Tady: plastický černobílý obraz, který je žilkovaný subjektivitou.. Tvoje básně jsou subtilní mikrosvět, který se mi intuitivně - resp. smyslově - četbou otevírá. Některé z těch "subjektivnějších" obrazů jsou jako takové obrazy-Netýkavky jarní - když se jich člověk dotkne moc, zůstanou zavřené, když málo, nic se nestane.. Ale když je optimální nátisk, tak se otevřou. ____ *A není nic horšího, než když se někdo za každou cenu snaží poezií sdělovat Pravdy (tzn. píše tzv. "objektivní poezii).. Básník je pro mě třeba ten, kdo přijde a vysype oči na stůl a pak je po hmatu loupe, a bolí ho to do žeber. Nebo jakkoli jinak, hlavně že opravdově.

Líbí se mi, jak plasticky v textech pracuješ s prostorem, jak ho nepřímo vymezuješ (myslím, že to bylo to první, co mě už kdysi na tvých textech zaujalo - vystavíš (ať už jakkoli intuitivně) prostor a ten pak drží...) tady mě fascinuje práce se světlem a tmou (která tu má zřetelnou vertikalitu - a propós: vertikalita je v tvých textech vůbec podstatná: např. mi utkvělo x pater kočičích životů, nebo jak to bylo -).. Tady: plastický černobílý obraz, který je žilkovaný subjektivitou.. Tvoje básně jsou subtilní mikrosvět, který se mi intuitivně - resp. smyslově - četbou otevírá. Některé z těch "subjektivnějších" obrazů jsou jako takové obrazy-Netýkavky jarní - když se jich člověk dotkne moc, zůstanou zavřené, když málo, nic se nestane.. Ale když je optimální nátisk, tak se otevřou. ____ *A není nic horšího, než když se někdo za každou cenu snaží poezií sdělovat Pravdy (tzn. píše tzv. "objektivní poezii).. Básník je pro mě třeba ten, kdo přijde a vysype oči na stůl a pak je po hmatu loupe, a bolí ho to do žeber. Nebo jakkoli jinak, hlavně že opravdově.

to je bez komentáře...tvé psaní ..dokonalé...

neochvění je divné slovo, jinak pěkný .. tipla bych - na zralou ženu unavenou životem :-)

*

Toto je ta pravá poezie. Fakt dost dobrý. TIP

je moc pěkná *

*

příjemně plyně...*

Zuzuzu, "Ach" po několikerém opětovném přečtení mi rozhodně nepřijde ani jakkoliv patetické, ani vyčnívající, ale jako naprosto uvolněné, až nářečovité postesknutí nad něčím, co sice děláme neprakticky, ale vzdát se toho prostě nechceme. Žádný žal či rozčarování. K ostatním výhradám, žehlící kolorit nevýjimaje poznamenám jen za sebe, že čteme každý jinak. Mi naopak druhá a první část třetí sloky nepřekáží, dokonce bych řekl, že báseň uvolňují a snad i zlidšťují, maximálně bych připustil, že jsou ve větším stylistickém kontrastu k úvodní sloce a závěru, že by ten kontrast mohl být mírnější, ale netroufám si říct, v které části ubrat či přidat. K bolestínství. Ano, je tam, proč by také být nemělo, jestliže jde o motiv a zejména inspirační pohnutku, mohu souhlasit s tím, že by bylo lépe, kdyby ve svém vyjádření bylo mírnější, nenápadnější. Overflow, k tomu neochvění času, možná jsem spíše ojedinělý ve svém názoru, ale přece jen jsem ostražitý k novotvarům, jakkoliv mají svou progresi, poněvadž v básních, které hned od počátku říkají, že nepůjde o žádný popisek či náladovku je třeba spíše přispívat k plynulosti toku.

foucault: hele, myslím, že Ti rozumím, ale podle mě už vzhledem ke struktuře textu je to ACH dost problematický - je sice ohromně zajímavý, že je to sostatná věta, která začíná velkým písmenem, končí tečkou - ale podle mě je to pěst na oko, ač právě tím, jak je tam vložená působí jako reflektující - ta poslední část mi ale určitě vadí mnohem víc, ,,žehlící kolorit" mi přijde příznačný označení

"Ach tak to tedy je" .. je podle mého dost funkční součást textu, mám rád hrany a záhyby sebeuvědomování.. toto je přesně ona křižovatka kdy subjekt na cestě časem a životem nahlédá za roh a osvětluje se mu část cesty před ním.. vidí se v souvislostech. OK je tam patos ale ten je funkční neboť je to integrální životní pocit, který není možné vytěsňovat. Není pravda že tam není mírnící ironie, protibolestýnské kapky kterou nacházím dostatečně ne v čistě obsahové rovině textu, ale v rovině technické - literární ve hříčce v pointě. mi přijde slabší první půle poslední sloky před pointou "Za umytá okna se věší první pomačkané světlo a já se skládám ke spaní" kdy se mi zdá autorka podlehla jakési manýře v "žehlícím koloritu", kterému otevřela prostor s takovou důledností, až ztratil přesvědčivost a možné metafory a z textu se mi odlomil.

asi to tak má být, ale mně pitvání dílek přijde nepatřičný.... asi těmhle věcem nerozumím... :)

děkuju plus: Pišta_Hufnágl: mně to zase tak záhadný nepřijde. to, že to neni úplně blbý zdaleka nestačí. (ale oslovit vs neoslovit s timhle rozdělenim podle mě nesouvisí) a2a2: tady mě to mrzí, protože neochvění bylo skoro na začátku, pro mě tam nějak tak když ne patří, aspoň neruší zuzuzu: o patosu hodně přemejšlim, ale pořád ho neumim na lepší ani horší straně úplně ohraničit. ach mělo být spíš ironický ach. celá ta prostřední sloka (aspoň myslim). vlastně jsem to tak napsala, aniž bych přemejšlela, jak a jestli to celý má vyznít- úplně nebo částečně sebelítostivě/ironicky/vážně/nějak jinak a jaká je mezi těmahle jednotlivejma možnostma psaní/čtení rovnováha. a po tvojí kritice mi to připadá ještě víc vratký. ale dík a asi to vždycky musí narazit na jedný konkrétní lítostivost neboli nevícochce (ach:)

a kdyžtak avi všem těm kritikům, kteří ten text naopak přijali

má to svý kouzlo i něco co mě na tom odpuzuje - je mi sympatická ta jazyková hra: tiše že slyšel bys a jinde trošku na delší vzdálenost: spaní/zbraním jsou tam i slova použitá v překvapivým kontextu - není běžný se v časopise ,,nimrat", v podstatě ten časopis stejně jako ten vanilkový rohlíček jsou jakýmsi ,,umístěnám" toho textu na nějaký místo, přibližují, naturalizují realitu - ale já s tím mám problém: resp. přijde mi to poněkud plitký, když ještě potřebuješ vypíchnout to slovo JE kurzívou, když se tak ,,skládáš" ke spaní, tak mi to přijde až zbytečně bolestínský, přitom evidentně síla toho textu je právě na těchhle místech - je to ten balanec, kterej pro mě už je příliš přitaženej za vlasy, kdy mi ten text přijde příliš narcistní - v podstatě celá ta prostřední sloka, kdy ještě použiješ slovo ACH, aniž bys (a ten se omlouvám, přeháním:) právo takový slovo použít - vždyť je to klíčový slovo nějakýho patosu, a Ty ten patos nikde nereflektuješ, neironizuješ (to samozřejmě není nutný, nic Ti nepodsouvám), ale Ty ten patos necháváš v celé jeho síle zaznít, i když se pohybuješ na tak malé ploše - je to samozřejmě koncentrovaný text, ač jde záměrně k nějaké všednosti skrz do denní světlo, vanilkové rohlíčky, atd, ale pro mě je z výše zmíněných důvodů nepřijatelnej, nepůsobí na mě a nelíbí se mi

dobré je to ....:o))T

neochvění je tvar za každou cenu a je v této přesvědčivé básni svou ostrou barvou nehezký

říkám, je třeba oslovit Pištu

Tak mě napadá, že je to vlastně zvláštní, jak může text, který s velkou pravděpodobností většina oprávněných označí za dobrou práci, zdát se mi tak nudným a nezajímavým. Nudných a nezajímavých věcí je Písmák plný, jenže to jsou nudné a nezajímavé BLBÉ texty. Tohle je nudné a nezajímavé a současně tak nějak dobré... Vůbec nevím, co si s tím počít.

Ja to báseň? Je. Je to písmácký nadprůměr? Bezpochyby. Oslovil mě tenhle text? Ani trošičku. Je mi líto.

nemusíš bejt osobní jen k sobě (vyčet jsem, co sis o mym prvnim názoru myslela) nemám rád vánoce :)

jasně že zajímá, ale ne tolik, abych se urazila kůli kritice (naopak). napíšu to prostě osobně, protože jinak to neumim a to je přesně ten rozdíl mezi lidma, který umí psát (a odosobnit se; zobecnit to pro čtení) a mezi takovejma jako jsem já. příště a hezký vánoce

nenapadlo mě, že by ti mělo snad záležet ale určitě tě to zajímá, teda, chceš ujištění,žes to napsala dobře co jinýho už delší dobu mě u tebe nezajímá, jak moc dobře to napíšeš, ale o čem budeš psát a je to čím dál víc zajímavější takže buď je to opovržení přechytralé horákyně nebo obrana nesebevědomé studentky (tim to ukončuju a pokračování příště, čus:))

I can't explain myself, I'm afraid, sir, because I'm not myself, you see neni tohle trochu zbytečný? jakože mám přiznat, že jsem podrážděná a uražená a hrozně mi záleží na tom, co mi kdo napíše pod moje vzdychání?

toho jsem se bál

dobře, příště připojim -neber to vůbec osobně- což by v tomhle kontextu mohlo opět znít jako sarkasmus, ale.

osobně to neberu, spíš mi přijdeš už po několikátý divně podrážděná a teď se urazíš

dobře, příště připojim -neber to vůbec osobně- což by v tomhle kontextu mohlo opět znít jako sarkasmus, ale.

ale sarkasmus znamená, že se mi víceméně vysmíváš a když ne, co tě na sobě asi tak štve.. že jsi ošklivá na pozorovatele?

ne vždycky

sarkasmus třeba, ale to neni nutně naštvanost, ne?

a já myslel, žes použila sarkasmu ale třeba jsi naštvaná na sebe

ne, vůbec. (max na sebe) jenom nějak nepoužívám dvojtečky a závorky, usmívátka

jsi naštvaná?

pozorovatel: jo. předsevzetí: začít psát vlasteneckoekologický písničky bez kapky sebelítosti. třeba mi to prospěje. jinak díky všem a hezký vánoce, ať už to znamená cokoli

stále jen osobní, i když zajímavý, čekám větší kuráž

*

zdánlivě banální... a přitom až k usvírání... (za to usvírání může neochvění, resp. můžeš si za to sama)... eh, blekotám... co má taky člověk dělat jiného, když na něj v těchto pochmurných končinách znenadání vybafne báseň...

mně se líbí první dva verše a poslední tři ... to mezitím bych vyšoupla ;o)

neochvění ?

a jak dlouho se žehlí jedno pivo tam nepíšou? :o)

*

pěkný moc..*

Bílá_Místa_V_Akvarelu: Žádná tam nejsou. Nedokonalost je zde tvůrčím prostředkem k vyjádření toho správného pocitu. Je takovou miniulitkou, do které autorce nemůžeš sahat. ovreflow, přeju dost síly.

děkuju za čtení.. Ay´le: chybí. jo.

Výborně. Pokusím se vrátit s obsáhlejším názorem, ale prozatím mě těší, že mám v oblíbených autorech jeden skrytý diamant. *v

to s tim zehlenim zni fakt dobre..ale jako celku mi tam neco chybi..