XI

Couračky textem s rukama v kapsách, až po zlom kdy "Sprchoval jsem dědu" - mne položilo zpět do povijánu ... :) -t-

Moc dobrý. Moc. *

osobní zpovědi mám ráda - obzvlášť takový - vyřčený do ticha. kdy jeden nikdy nevím, jestli to někdo uslyší a nebo taky ne. *

Mám u té básně dva rozporuplné pocity. Ten první a řekl bych, stěžejní je, že byla psána s opravdovým nasazením, až natolik upřímným, že se autor nechal strhnout místy k neadekvátním obrazům. Na jednu stranu překrásný obraz - verše: ... Sprchoval jsem dědu choulil se před dopadající vodou jako zrána holubí vejce pod starým svetrem přikrytá Ucho měl plné pěny a už si ani neschovával přirození Měl v sobě pocit štěstí... Podobně jsou hezké i tyto verše: ...Trochu to klouzalo toužil jsem po čtyřech nohách A myslel na to že s velkou láskou pozoruji ve starých filmech především mraky a říkám si že slova celuloidová už nikdy nebudou stejná... na druhou stranu neadekvátní a poněkud odjinud: ...jako je zvěčnělé sprchování vězňů březinských nebo ...nesmutnilo - zcela zatažené jako po plynovém náletu u tohoto druhého obrazu se možná mýlím, ale jeho mnohoznačnost snadno asociuje s březinskými vězni a je také podporováno závěrečným veršem: ...ale teď pro jednou stačí se nezamyslet... Báseň má však náladu, navzdory málo nápaditému vyjádření ...bylo mi krásně tísnivo... či ...Padá a padá na ramena další zima... Samozřejmě je i možnost, že mé výhrady k neadekvátním veršům jsou neoprávněné vzhledem k okolnostem, které jsou mi skryty. Za ty opravdu hezké verše, jak jsem je zde uvedl, tip.

Líbí se mi pro ten sprint hlubokou závějí, jak psal Dero.

Cedrový Džon: No, to nejni naše starost, žejo...

no jo, vyprávění a? nebere a asi ani později nezabere (text mi přijde uspokojen až letargicky)

doufám, že s ním písmák podepsal neprůstřelný smlouvy..

P.P.S. Až dostane korektor rozum, zavýběroval bych to jako celou sbírku, do té doby zůstaňmež u letmého jásotu.

P.S. Korektora pochopitelně buď zaplatiti lépěji, nebo dovzdělati :)

Pro tohohle autora mám slabost už od dob Sestry - a je čím dál lepší. Nesmírně poutavý vypravěč, ucelený ve výrazu (přečtěte si to postupně), k posledku zjevně sehnal alespoň podprůměrně schopného korektora... Podle mě jeden z absolutních vrcholů Písmáka a autor, který by si publikaci na papíře zasloužil nad jiné. Třeba mě kamenujte, ale za tím si stojím... V*

Je v tom veľa nostalgie... a možno i kus rezignácie, najmä v tej poslednej strofe...

tip

chrouste! Nemůžeš po lidech chtít, aby byli chytřejší (než ty).

chrouste: nominovali mě právě proto, že mě nepochopili..ne, že by nechápali to, co chápou, ale nechápou to, jak to chápu já..dostal jsem bod za vidění červené skvrny modře Pochopení autora přesahuje rámec literární kritiky. Ironické, že? Jinak ode mě jsi dostal bod za to, že vidíš skvrnu. Možná se neshodneme na barvě (kdyby ano, asi bychom se chtěli blíže poznat), ale víme, že tam je. Pro tebe tak amorfní, bezkrevné vyjádření asi nemá nijak velký význam, ale po ránu jsem rozcuchaný a nechce se mi vstávat. James Juyce: Že jsou výběry pochopitelné, mě těší, bál jsem se, že to nebudeš schvalovat. ;o)

james: ale pravdou ovsem je ze mivam odevzdane konce...aniz bych si to doted uvedomil...nad tim se budu muset zamyslet lec nedelam to z nejake sazky na jistotu to uz davno ne

james: autor nevysvetluje - namraza neni lez obzvlastneni temi slovy no ja nevim....tetelici chce navazovat na chouleni nad zbytkem jsem nijak vyrazneji nepremyslel ze to je nesnesitelne ukecane to ti tezko budu vyvracet ale je to blbost a zaver neni odevzdany ba prave naopak...ze si to nepochopil s tim se bohuzel neda nic delat a tezko se za to na tebe zlobit.... kazdopadne s rutinou absolutne nesouhlasim...ale tezko to taky pred tebou budu obhajovat... jo jinak co znamena ta modra barva ?

fajnový**

To je jak sprint hlubokou závějí; věci, na kterých ti záleží, se mísí s nadosobní výpovědí s lehkostí, která udivuje. Zajímala by mě metoda tvorby, klidně soukromě. *v

pozor na překlepy, jinak sada a jako malá noční hudba, jako hudba zašlých časů který se otvírají v moc citlivým přilnutí, jako jedinečná osobní výpověď, s jakousi nárazovou dialogičností uvnitř a strašně svojská, líbí víc teď nepovím...