XIII

těm o kterých nevim

Zrovna jsi zhasla
začíná pršet
A na okamžik ještě spatřím rozmazaný obrys tvojí ruky
Zdi jsou jako staré léto
to pozdní léto
co rozvěšoval jsem si po stranách
a na napnuté prádelní šnůry
kapal na něj vosk a věděl jsem že tu jsi
ukrytá v mastných čarách padajicích z nebe -
byť kresleného

Zrovna jsi zhasla
a já se narodil
v noci bez měsíce
neudržím ho v rukou
ani kdybych chtěl
Zapaluju lampióny
Dívám se na tvoje tělo
a za dveřmi slyším
zřetelné kroky ze stínového divadla
A ty čůráš na skalách
sedíš na bobku a vlastně je to moc krásné
pozorovat ty male proudy moči
kterak unikají a vpíjí se do písku

Zrovna jsi zhasla
a v uších mi zní pískot
tvé písně
možná je to to jediné co po nás zbude
a až zapomenem
tak se neudržíme už ani na hladině -
na hladině kde ještě včera sbírali jsme si
plovoucí včely utopené

Venku začíná pršet
a okna zhasínají

---