Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBOREČSKÁ SONATINA A VELKÁ SYMFONIE STŘEDOHORSKÁ
18. 05. 2008
22
37
6471
Autor
vesuvanka
BOREČSKÁ SONATINA A VELKÁ SYMFONIE STŘEDOHORSKÁ
Dnešní den se probouzí do husté mlhy, která mě doprovází cestou do Lovosic. Krajina je obestřena tajemstvím, jen pestrá květena podél trati dává tušit další krásy a zajímavosti pokračujícího jara. V okolí Roudnice už svítí žluté květy kozí brady, ve stejné barvě začíná kvést starček přímětník, fialově modrá šalvěj luční a kostival lékařský, růžová vikev, zelenkavě bílá rezeda a tu a tam se červenají vlčí máky. Zaujmou mě žlutě kvetoucí keříky štědřence obecného.
Z Lovosoc se přesuneme autem do Režného Újezda, odkud pokračujeme už po svých naší známou cestou k naučné stezce Boreč. První zastavení patří jako každoročně naší studánce a pak už vzhůru do listnatého lesa zajímavého znělcového vrchu s nadmořskou výškou 446 m , proslulého v zimě ventarolami (výdechy teplého vzduchu) a v jarním a letním období naopak výdechy vzduchu studeného (ledové jámy). Lovoš, za nímž se rádi ohlížíme, je stále v mlze, počasí nejisté.
Úpatí Borče nás vítá kantátou pěnkavovitých ptáčků, vůní rozkvetlého hlohu a ostrůvky drobně bíle kvetoucí mařinky vonné, která upoutá naši pozornost i svými listy uspořádanými do hvězdic. Tu a tam kvete rozrazil, hluchavka bílá, ptačinec velekvětý, snědek chocholičnatý a fialově růžový kakost smrdutý - má sice zvláštní kořeněnou vůni, ale mně se nezdá smrdutý. Nápadné lesklé nové listy jaterníků, jejichž typický tvar dal rostlině název, napovídají, kde brzy byly jejich nádherné modré kvítky. Listy svízelu přítuly a dalších rostlin. Obdivujeme mohutný, nejméně stopadesátiletý dub letní. V ohybu cesty na sebe upozorní nápadnou svítivou zelení několik větších kamenů, jsou celé potažené "jemným sametem", který si mohu pohladit. Je to druh lišejníku a mně se tak potvrzuje domněnka z minulého výletu, kdy jsem pátrala po záhadě nezvykle ostře zeleného Radobýlu.
Les je svěží a stejně tak i malá loučka, která si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek vláhy. Tak vysokou a sytě zelenou trávu jsme tu nikdy neviděli. Objevíme v trávě nápadně modré květy zběhovce plazivého, žlutého pryskyřníku a trochu přerostlého pryšce chvojky. O místo na slunci tu musela bojovat i prvosenka jarní, teď již odkvetlá. Sluneční paprsky začínají svádět boj s mlhou, která jen nerada ustupuje. Loučka ožívá. Pozorujeme množství drobného poletujícího hmyzu, různých malých můr zalétávajících do trávy a menších motýlů. Představí se nám babočka síťkovaná (naše nejmenší babočka), která usedne na list trávy a roztáhne křídla proti slunci. Velkou záhadou zůstane drobný světle okrově žlutý motýlek, který při letu tak trochu připomíná suchý akátový list, s nímž si pohrává vítr. I on usedne a předvede se nám. Na křídlech má droboučké černé skvrnky. Motýlek připomíná samičku ohniváčka celíkového, ale je trochu jiný a atlas mi nic bližšího nenapověděl...
Pokračujeme v cestě, která se zužuje a stoupá. Po levé straně si povšimneme otvoru mezi kameny. Vložíme do něj ruku a zjistíme, že to tam pěkně studeně táhne. Kolem nás přeletí strakapúd velký s varovným pokřikem. Potkáváme další květenu, tu pomněnky, ostrůvky rozrazilu, listy kozince sladkolistého a dokonce i listy lilie zlatohlávku.
Zastavili jsme se v kamenné suti, kde, k našemu údivu roste i borůvčí, které bychom tu nehledali. Posadíme se a nasáváme vůni lesa a celkovou krásnou a klidnou atmosféru tohoto zajímavého a proslulého koutu Českého středohoří. Kvete jeřáb ptačí. Znovu se ozval varovný křik strakapúda a kdesi v dálce i bažanta, jako by mu snad chtěl odpovědět. Kolem nás proletí větší perleťovec s rezavými křídly a černými skvrnami, po chvíli bělásek řepkový - ten má pro změnu rezavé okraje křídel. Delší dobu si prohlížíme hnědáska kostkovaného, který se usadil v naší blízkosti a nebyl plachý. Svojí přítomností nás potěšil okáč luční. Další zajímavostí byl malý štíhlý brouček s kovově modrými krovkami. Je tu klid, nikým nerušený.
Při návratu do Režného Újezda nás potěšil všeobjímající Lovoš, který vystoupil z mlhy. I jeho skalnaté svahy se mohou pochlubit na dálku lišejníkem, i když méně intenzivně zbarveným.
A ještě navštívíme galerii Svazu ochránců přírody " Porta Bohemica" v Lovosicích, která je zasvěcena Českému středohoří. Milé překvapení nás čeká v jejím prvním patře, kde jsou vystaveny panoramatické obrazy Českého středohoří lovosického výtvarníka Antonína Baráka (2. 4. 1917 - 15. 8. 1999). Velké tempery a malé akvarely, vypovídající o velké lásce malíře, na nás dýchnou jedinečnou atmosférou naší milované krajiny, kterou malíř zachytil ve všech ročních dobách. Malíř nezapomíná ani na Říp. Obdivuji lehkost a zároveň i precizní provedení, zářivost barev, světla a stíny v korunách stromů i v polích, dramatičnost oblohy i kopců, shlížejících ve svých modravých a fialových tónech do údolí s malebnými vesničkami. Jsem nadšena kompozicí obrazů a jejich inspirativní barevností. Velice působivá a asi ne náhodná je častá kombinace škály fialových a modrých barev se žlutou, oranžovou a okrovou a kdesi uprostřed jsou tóny zelené a hnědé. Krásné a hodně blízké jsou mi i jednobarevné akvarely.
Obraz je jako hudební skladba. Výstavu Antonína Baráka bych nazvala "Velká symfonie středohorská".
Sedím ve vlaku se svými krásnými a hlubokými dojmy z výletu i z výstavy. Vzdalující se sopečná krajina má nafialovělý nádech....
Dnešní den se probouzí do husté mlhy, která mě doprovází cestou do Lovosic. Krajina je obestřena tajemstvím, jen pestrá květena podél trati dává tušit další krásy a zajímavosti pokračujícího jara. V okolí Roudnice už svítí žluté květy kozí brady, ve stejné barvě začíná kvést starček přímětník, fialově modrá šalvěj luční a kostival lékařský, růžová vikev, zelenkavě bílá rezeda a tu a tam se červenají vlčí máky. Zaujmou mě žlutě kvetoucí keříky štědřence obecného.
Z Lovosoc se přesuneme autem do Režného Újezda, odkud pokračujeme už po svých naší známou cestou k naučné stezce Boreč. První zastavení patří jako každoročně naší studánce a pak už vzhůru do listnatého lesa zajímavého znělcového vrchu s nadmořskou výškou 446 m , proslulého v zimě ventarolami (výdechy teplého vzduchu) a v jarním a letním období naopak výdechy vzduchu studeného (ledové jámy). Lovoš, za nímž se rádi ohlížíme, je stále v mlze, počasí nejisté.
Úpatí Borče nás vítá kantátou pěnkavovitých ptáčků, vůní rozkvetlého hlohu a ostrůvky drobně bíle kvetoucí mařinky vonné, která upoutá naši pozornost i svými listy uspořádanými do hvězdic. Tu a tam kvete rozrazil, hluchavka bílá, ptačinec velekvětý, snědek chocholičnatý a fialově růžový kakost smrdutý - má sice zvláštní kořeněnou vůni, ale mně se nezdá smrdutý. Nápadné lesklé nové listy jaterníků, jejichž typický tvar dal rostlině název, napovídají, kde brzy byly jejich nádherné modré kvítky. Listy svízelu přítuly a dalších rostlin. Obdivujeme mohutný, nejméně stopadesátiletý dub letní. V ohybu cesty na sebe upozorní nápadnou svítivou zelení několik větších kamenů, jsou celé potažené "jemným sametem", který si mohu pohladit. Je to druh lišejníku a mně se tak potvrzuje domněnka z minulého výletu, kdy jsem pátrala po záhadě nezvykle ostře zeleného Radobýlu.
Les je svěží a stejně tak i malá loučka, která si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek vláhy. Tak vysokou a sytě zelenou trávu jsme tu nikdy neviděli. Objevíme v trávě nápadně modré květy zběhovce plazivého, žlutého pryskyřníku a trochu přerostlého pryšce chvojky. O místo na slunci tu musela bojovat i prvosenka jarní, teď již odkvetlá. Sluneční paprsky začínají svádět boj s mlhou, která jen nerada ustupuje. Loučka ožívá. Pozorujeme množství drobného poletujícího hmyzu, různých malých můr zalétávajících do trávy a menších motýlů. Představí se nám babočka síťkovaná (naše nejmenší babočka), která usedne na list trávy a roztáhne křídla proti slunci. Velkou záhadou zůstane drobný světle okrově žlutý motýlek, který při letu tak trochu připomíná suchý akátový list, s nímž si pohrává vítr. I on usedne a předvede se nám. Na křídlech má droboučké černé skvrnky. Motýlek připomíná samičku ohniváčka celíkového, ale je trochu jiný a atlas mi nic bližšího nenapověděl...
Pokračujeme v cestě, která se zužuje a stoupá. Po levé straně si povšimneme otvoru mezi kameny. Vložíme do něj ruku a zjistíme, že to tam pěkně studeně táhne. Kolem nás přeletí strakapúd velký s varovným pokřikem. Potkáváme další květenu, tu pomněnky, ostrůvky rozrazilu, listy kozince sladkolistého a dokonce i listy lilie zlatohlávku.
Zastavili jsme se v kamenné suti, kde, k našemu údivu roste i borůvčí, které bychom tu nehledali. Posadíme se a nasáváme vůni lesa a celkovou krásnou a klidnou atmosféru tohoto zajímavého a proslulého koutu Českého středohoří. Kvete jeřáb ptačí. Znovu se ozval varovný křik strakapúda a kdesi v dálce i bažanta, jako by mu snad chtěl odpovědět. Kolem nás proletí větší perleťovec s rezavými křídly a černými skvrnami, po chvíli bělásek řepkový - ten má pro změnu rezavé okraje křídel. Delší dobu si prohlížíme hnědáska kostkovaného, který se usadil v naší blízkosti a nebyl plachý. Svojí přítomností nás potěšil okáč luční. Další zajímavostí byl malý štíhlý brouček s kovově modrými krovkami. Je tu klid, nikým nerušený.
Při návratu do Režného Újezda nás potěšil všeobjímající Lovoš, který vystoupil z mlhy. I jeho skalnaté svahy se mohou pochlubit na dálku lišejníkem, i když méně intenzivně zbarveným.
A ještě navštívíme galerii Svazu ochránců přírody " Porta Bohemica" v Lovosicích, která je zasvěcena Českému středohoří. Milé překvapení nás čeká v jejím prvním patře, kde jsou vystaveny panoramatické obrazy Českého středohoří lovosického výtvarníka Antonína Baráka (2. 4. 1917 - 15. 8. 1999). Velké tempery a malé akvarely, vypovídající o velké lásce malíře, na nás dýchnou jedinečnou atmosférou naší milované krajiny, kterou malíř zachytil ve všech ročních dobách. Malíř nezapomíná ani na Říp. Obdivuji lehkost a zároveň i precizní provedení, zářivost barev, světla a stíny v korunách stromů i v polích, dramatičnost oblohy i kopců, shlížejících ve svých modravých a fialových tónech do údolí s malebnými vesničkami. Jsem nadšena kompozicí obrazů a jejich inspirativní barevností. Velice působivá a asi ne náhodná je častá kombinace škály fialových a modrých barev se žlutou, oranžovou a okrovou a kdesi uprostřed jsou tóny zelené a hnědé. Krásné a hodně blízké jsou mi i jednobarevné akvarely.
Obraz je jako hudební skladba. Výstavu Antonína Baráka bych nazvala "Velká symfonie středohorská".
Sedím ve vlaku se svými krásnými a hlubokými dojmy z výletu i z výstavy. Vzdalující se sopečná krajina má nafialovělý nádech....
37 názorů
andromedo, děkuji za milé zastavení, hřejivá slova a nádherného ptáčka - pěnkaváčka :-))) Zdravím Tě a přeji krásné dny :-)))
SnoopyDuck - děkuji za návštěvu, milá slova i tip. Mám radost, že se Ti moje nadšení líbí :-))) Zdravím Tě a přeji krásnou neděli :-)))
NePoe_ta - potěšil jsi mě svojí návštěvou a milými slovy, díky i za tip. Zdravím Tě a přeji krásný víkend :-)))
Mne putovat jen po řádcích.
Zdánlivě vlastivědné, ale po malém přiblížení neokoukané povznášení putováním po krajině duše :)
-t-
Janinko a Printe,
mám radost, že Vás můj výlet potěšil, děkuji za návštěvu, milá slova i tipy.
Zdravím Vás a přeji krásný den :-)))
kouzelná_květinka
22. 05. 2008
Robinia - potěšila jsi mě svojí návštěvou a milými slovy - díky, zdravím Tě a přeji krásné a pohodové dny :-)))
Janino, děkuji za přečtení, milou odezvu i tip.
Zdravím Tě a přeji krásný den :-)))
sestricko.slunicko1 - díky za přečtení, milá a hřejivá slova i tip :-)))
Sarrah - díky za za návštěvu i tip :-)))
Zdravím Vás a přeji krásný den :-)))
sestricka.slunicko1
20. 05. 2008
rainmane, potěšil jsi mě svojí návštěvou a milou odezvou, díky i za tip. Přeji krásný den a zdravím Tě :-)))
Bíša, Smetiprach, Zuzulínka -
mám radost, že jste se mnou zavítali do Středohoří a děkuji za milé ohlasy i tipy. Zdravím Vás a přeji krásný den :-)))
Smetiprach
19. 05. 2008
Adriana Bártová, avox - děkuji Vám za návštěvu, zájem a milou odezvu i tipy. Zdravím Vás a přeji dobrou noc :-)))
Adriana Bártová
18. 05. 2008
mylenka, Oldjerry, Háber, hana kupčíková, Diana -
děkuji Vám za návštěvu, milou odezvu i tipy. Mám radost, že se Vám vyprávění o mé milované krajině líbilo :-))) Přeji Vám krásný večer a zdravím :-)))
Oldjerry - ano, souhlasím s otištěním článku a díky. Obrazy Antonína Baráka mě dostaly. Je škoda, že jeho jméno nebývá uváděno mezi předními výtvarníky Českého středohoří, moc by si to zasloužil. Hledala jsem na Google alespoň ukázku jeho obrazů, kterou jsem chtěla přidat k článku, ale nic jsem bohužel nenašla...
hana kupčíková
18. 05. 2008
Antonín Barák byl starší laskavý přítel. Mám doma sbírku jeho pastelů se středohorskými motivy. V galerii jsem ještě nebyl - odrazuje mne jeden člověk, který tam bývá často a není tak laskavý, jako býval Toník. Ostatně nemusím vidět všecko. Tobě Janičko, za další krásný obrázek z výletu TIP a dík - doufám, že mi dáš i tentokrát svolení k otištění.
Marcela.K.
18. 05. 2008
ruprecht - díky za přečtení, milou kritiku i tip. Zdravím Tě a přeji krásný zbytek neděle :-)))
Jarmila Moosová Kuřitková
18. 05. 2008
Jarmilko, děkuji za milé zastavení i tip :-))) Přeji Ti krásný zbytek dne a zdravím :-)))