Maruška je stejně děvka

„Já jsem zamilovanej, ale potřebuju si i zašukat, Maruško, co ti budu povídat,“ řekl chlapec v kavárně a dodal: „Ty jsi vážně Maruška? Klidně mi tykej,“ a Maruška se smála napůl hlasitě, jakoby vyjadřovala polichocení a stud za svého společníka; pobavení a stud za to, že jí lichotí. Smála se tak, aby každý věděl, co cítí.
„Dáme si ještě jedno víno, Maruško?“
„Ne, prosím, už ne,“ řekla a smála se napůl hlasitě.
„Ale jo, ještě dvě vína,“ křičel chlapec na servírku. „Ty jsi vážně Maruška? Klidně mi tykej,“ smál se bez výrazu.
„Jsem zvědavá, co budeš říkat zítra, až mě potkáš střízlivej,“ řekla nesměle nespisovně.
„Dobrý den, paní učitelko,“ řekl předpisově, „co ti budu povídat, Maruško.“
„Co vůbec děláte?“ zeptala se Maruška nevinně a nemyslela tím jeho ruku na svém stehně.
„Já půl dne sportuju a půl dne piju,“ řekl a musela to být pravda, protože měl svaly a tílko, které je zvýrazňovalo. „A co děláš ty, Maruško, klidně mi tykej.“
Maruška se smála a chlapec pokračoval, jako by se zrovna chtěl za něco omluvit: „Lidi říkají že si prej šlapu na jazyk,“ zřetelně šišlal, „mně to jako nevadí, ale trochu to bolí, co ti budu povídat, Maruško,“ a Maruška se smála napůl hlasitě a trochu se smáli i lidé od vedlejšího stolu. Neměli si sami, co říct.
„Ukaž mi prsa,“ řekl chlapec, když se před tím dlaní dotkl jejího hrudníku. „Máš moc hezký, to vidím až odtud, co ti budu povídat, Maruško,“ a usmál se na ni tak kouzelně, že byl v tu chvíli neodolatelný.
„Ukaž mi ty....,“ navrhla stydlivě, protože chtěla být také jednou vtipná a dotkla se ho pod stolem.
„Ale Maruško, ty mi saháš na ptáčka,“ řekl hlasitě, aby každý slyšel, co cítí, a nebylo to trapné. „Napijeme se spolu, co říkáš, Maruško, na tykání,“ a usmál se. „Co říkáš, Maruško?“
„Tak jo,“ řekla nakonec napůl hlasitě, „ ty jeden,“ a dotkla se ho pod stolem tak, aby už nic neříkal.