U MALÉ ŘÍČKY

31. 5. 2008...

U MALÉ ŘÍČKY

Horké sobotní počasí mě nelákalo k delšímu cestování vlakem, a tak jsem se se vydala pěšky jen na kratší procházku do Stromovky k Malé říčce. Od nádraží v Bubenči vejdu branou do  a pak po schodech dolů, podejdu železniční viadukt a jsem zde. , Malá říčka je  slepé rameno Vltavy. Mohu si vybrat cestu - buď asfaltku mezi říčkou a náspem trati anebo přírodní hlinitou a tu a tam kamenitou po pravém břehu, které jsme říkali "U zahrádek".
Tu druhou mám raději, protože je klidnější a také než k ní dojdu, se mohu potěšit  podrobnějším pohledem na zajímavý skalní masiv, zvaný  Pecka, který je mezi bubenečským nádražím a Malou říčkou. Je  tvořený pěkně ukloněnými vrstvami ordovických břidlic. V roce 1988 byl vyhlášen geologickou přírodní památkou.

Prohlížím si skálu podrobněji. U její paty  se břidlice rozpadá do  lupínků, připomínajících spíše  oloupanou kůru stromu než kamínky. . Je tmavě šedá a místy rezavá, šeď i rez se otírá o prsty. V této spodní části se uchytává hodně rostlin, z nichž právě dokvétá vlaštovičník větší. Rúžovo-fialovým drobným kvítkem mě potěší kakost smrdutý (ani se mi ten přívlastek nechce psát, ale ono je kakostů více druhů). Vyšší partii skály ovládly zejména akáty,  ale najdeme tu  jiné rostliny, z nichž mě nejvíce  zaujal kvetoucí šípkový keř. Chvíli tu stojím  a vnímám krásnou souhru  živé a neživé přírody, ale mám pocit, že tu jaksi překážím lidem, procházejícím kolem.

A již jsem na na cestě U zahrádek. Kdysi tu bývala zahrádkářská kolonie, ale v srpnu 2002 byla  zatopena. Dlouho trvalo než se toto místo vzpamatovalo z povodně, a  pomohl mu  i člověk. Ale zahrádky již obnoveny nebyly. Jako jejich připomínka tu zůstalo zkraje několik hrušní a jabloní,  a na břehu kosatce žluté, které právě teď kvetou. To místo mě zaujalo zvláštní nostalgií, až sem přijdu příště, namaluji si je a obrázek bude mít název "Vzpomínka na zahrádky".

 Další prostor zahrádek po levé straně cesty získal sportovní areál a parkovou podobu dostal prostor po pravé straně cesty až k říčce. Zde k  původním topolům a vrbám přibyly  ještě další a dokonce i alej mladých doubků.
Část trávníku je posekána a seno nádherně voní. Tam kde neposekali, kvete bílý i růžový jetel,  tmavě růžová vikev, žlutý pryskyřník a temně červenofialový kostival lékařský. Začíná kvést i srdečník obecný z čeledi hluchavkovitých. U cesty mě zaujme několik velikých růžic chlupatých listů divizny velkokvěté, z nichž vyrůstají stvoly s dalšími, ještě zavinutými listy.... Až tudy půjdu za měsíc, uvítají mě svícny rozkvetlých divizen.  Pozoruji i různé druhy trav, které nasazují na květ.

Moji pozornost u cesty upoutal akát:  Nejen  vůni květů (tento strom dokonce už odkvétá, zatímco jinde začínají kvést) , ale  i "tjákáním" kavek, poletujících kolem stromu a mizících v jeho koruně a znovu vyletujících a "tjákajících" v různých hlasových tóninách.  Není pochyb o tom, že vyvádějí mláďata z hnízd. Hodně vysoko občas přeletí havran kamsi k severu, který přidá  své chraplavé kráá....

Dostávám se k místu, kde je trávník téměř bílý - pokrytý chomáči semen  topolů, chomáče jsou i na hladině vody. Kolem mě proletí menší modré šídlo. Přicházím k vrbě skloněné nad vodou. kde vykukuje z vody jedna zlomená větev. Na ní v dokonalém stínu sedí kačer s kachnou a kousek opodál usedla slípka zelenonohá. Název není náhodný, ona má opravdu  světle zelené nožičky. Chvilku pozoruji ptáky, jak pečlivě si ošetřují peří.

Je dusno, sluníčko svítí v jakémsi oparu. Na severu se pomalu z  tmavé clony vynořují obrovské, načechrané kumuly, rostoucí do výšky. Nejsou příliš výrazné, ale o to zvlověstnější. A to rozhodne, abych  v procházce  dál nepokračovala a vrátila se domů. Cestou si uvědomím, že jsem nepotkala ani jediného motýla - a jako bych ho přivolala - po chvilce se objevil alespoň  bělásek. Ještě se zastavím u Pecky, abych se potěšila rozkvetlým šípkovým keřem  a vrásami břidlice, zahlédnu ještě i čmeláka, který hledá vhodnou skulinu mezi kameny,

Zatahuje se a zvedá vítr. Přidávám do kroku. Jako bych to měla spočítané - bouřce jsem utekla jen o fous.



 

---