Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez názvu
Výběr: Print
28. 08. 2008
23
19
3280
Autor
kapitan
Co mne ještě čeká
v tomto bezčasí...
Bude snad tíseň vyslovená
postavena do světla
běhu věcí?
Začínám tušit souvislosti.
A jmenuji je úzkost
a jmenuji je strach,
že všechno to volání
je pouhým pískem
troufale vhozeným
na obětní stůl.
19 názorů
že všechno to volání
je pouhým pískem
troufale vhozeným
na obětní stůl.
myslíš jako telefonní volání :)
Ano, je to úzkost a strach položený na oltář...
Je v tom bolest a pokora. A navíc tak přítažlivě podáno.
*!
já za tím cítím svoje souvislosti a jsou zřejmě jiné než ty tvoje, jsem ráda, že jsi zpět, tvoje pocity v této formě si vždycky ráda prožiju
Jerry to řekl výborně, jseš za tim schovanej, možná je to hodně osobní, až tak, že se raději zas až tak neotvíráš. Což chápu. Není to vždy nutno...
Kapitáne to je tak hluboce osobní a s tolika zámlkami, že tím se těžko někdo prokouše k podstatě. Tam chybí věci, důležité momenty, které znáš jen ty a dost si je hlídáš. Tíseň a obava z toho cítit je - asi tak, jako když z ulice tušíš někoho za záclonou. Různě šedé plochy bez kontur.
Čte se to dobře, ale obsahově se nechytám
zbytečné hledat vhodná slova, když potřebuješ vykřičet své pocity, křič, slova přijdou sama... */